Linka bezpečí naráží na strop. Její šéf chystá expanzi mimo Prahu
• Počet zásahů Linky bezpečí rapidně roste, zejména u dětí se sebevražednými myšlenkami a sebepoškozováním.
• Děti využívají kromě telefonu i chat, e-mail, blogy a podcasty, což výrazně zvyšuje dosah služby.
• Linka plánuje rozšíření mimo Prahu, klade důraz na prevenci a vzdělávání rodičů, učitelů a vrstevníků, aby se snížil tlak na krizové intervence.
Radek Dudáš dlouhé roky pracoval jako krizový manažer, než před osmnácti lety podnikl krok, který člověk jeho profilu obvykle neudělá. Vedle své manažerské cesty se pustil do práce v neziskovém sektoru. Začal působit jako člen a později předseda představenstva Linky bezpečí. Střetly se tím dva světy a z toho střetu vzešel trend rozšiřující se pomoci této organizace, jež poskytuje poradenství dětem a mladým lidem v obtížných situacích. V posledních měsících však Linka bezpečí narazila na kapacitní strop. Radek Dudáš společně s její ředitelkou Soňou Petráškovou proto vymysleli expanzi mimo Prahu a rozšíření služeb. Nejde tu přitom o ego. Zatímco ještě před deseti lety linka ročně zabránila 25 pokusům o sebevraždu dětí, letos to bude už 270 případů.
Dělat něco, co dává smysl.
Ten příběh se v českých poměrech nikde neopakuje. Vystudovaný matematik a informatik Radek Dudáš dvanáct let zvedal firmy ze dna. Musel škrtat, dělat nepopulární kroky, postupovat pokud možno bez emocí. Když splnil misi v továrně, kde pracovalo šest stovek zaměstnanců, a čekal na další projekt, přišel zlom. „Chodíval jsem se svou starší dcerou do školky a s mladším synem do Sokola. Měl jsem čas přemýšlet, a protože jsem neměl hypotéky ani dluhy, nebyl jsem pod existenčním tlakem. Napadlo mě dělat vedle práce něco, co by mi dávalo širší smysl,“ vzpomíná Radek Dudáš.
Než někam posílat peníze v roli dárce, chtěl nabídnout své manažerské zkušenosti. Kontaktoval Pavlínu Kalousovou, tehdejší výkonnou ředitelku Fóra dárců, a ta mu doporučila právě Linku bezpečí. „Říkal jsem si, že když pomůžu profesionalizovat neziskovku, tak jí vlastně dám daleko více, než když jí pošlu peníze. Nakonec jsme se s lidmi z linky sešli, začalo se mi to dostávat pod kůži a teď už nejde přestat,“ vypráví.
Vlastně i tady šlo trochu o krizový management. Linka bezpečí se tehdy provozně i finančně oddělovala od Nadace Naše dítě a potřebovala se postavit na vlastní nohy. Bylo důležité stanovit výchozí body, tedy v jakém prostředí linka funguje, definovat její produkt, sladit s ním své poslání a vůbec udělat všechny podobné manažerské domácí úkoly. Pojmenování cíle je podle Radka Dudáše půlkou cesty. Tou druhou je pak se za ním s dobře sestaveným týmem vydat.
První reálný kontakt s fungováním neziskového sektoru si zpětně vybavuje jako šok. „Hlavním motivem lidí v lince byla pomoc dětem a někde až úplně vzadu byla otázka, kde na to vzít zdroje, respektive víra, že to dopadne. Ptal jsem se na různé strategické a ekonomické ukazatele, což musel být zase šok pro ně. Nakonec jsme se, myslím, vzájemně obohatili. Já jsem přinesl ekonomický pohled a zkušenosti s řízením a na druhou stranu jsem si užíval nadšení a velké srdce lidí v lince,“ vzpomíná.
Stejně jako u firem, kterým pomáhá ve svém podnikání, bylo potřeba i zde stabilizovat management. Nic ovšem nešlo jednoduše, cesta nahoru a hledání správného ředitele linky trvaly zhruba osm let. „Byla to někdy frustrace, pořád začínat znovu a znovu, ale na konci jsme viděli ty děti, kterým je potřeba pomoci, a to je něco, co vám nedovolí nechat to plavat,“ vysvětluje.
Ale nakonec i toto se podařilo a současná ředitelka Soňa Petrášková, která je v lince od roku 2017, podle Radka Dudáše silně přispěla ke stabilizaci a rozvoji kompetencí týmu.
A když už nyní základní věci běží, je čas podívat se na rozvoj linky. Časem se totiž čím dál více odhaluje, jak moc silná potřeba ve společnosti existuje a jak moc velký potenciál služby linky mají.
Tři pilíře, na který stojí Linka bezpečí
Dobře plynoucí rozhovor v této chvíli Radek Dudáš přeruší. Jako stratég ví, proč chce teď mluvit o pilířích, na nichž linka stojí – brzy se totiž ukáže, že když má limit v jednom pilíři, může si pomoci druhým, aby se pomoc k dětem dostala. A z toho zase plyne logická potřeba začít působit a hledat zázemí i mimo Prahu.
Ale postupně. Jde o intervenci, prevenci, vzdělávání. Tomu prvnímu, tedy intervenci, říká Radek Dudáš hašení ohně. Poslední dva pilíře pomohou předejít tomu prvnímu a jejich role stále roste tím, jak se hasicí kapacity linky plní a chování dětí mění. „Jeden z důvodů změn vidím v tom, čemu se dnes říká polykrize. Máme dobu po covidu, finanční propad, krizi bydlení, růst cen energií, válku na Ukrajině a další věci, které tvoří velkou nejistotu. Vždycky se věřilo, že jedna generace pracuje pro to, aby se ta následující měla lépe. Jenže teď jako by to přestávalo dávat smysl. Daleko více lidí včetně dětí je a bude pod extrémním stresem. Ukazují nám to i statistiky přetížení kapacit linky a upřímně řečeno, nevidím v budoucnu žádný bod, kdy by se to mohlo zásadně zlepšit, spíše naopak,“ popisuje manažer.
Poptávka po pomoci v oblasti řešení náročných psychických stavů na lince teď už neroste lineárně, ale exponenciálně. Kromě aktivního zabránění sebevraždám, o němž byla řeč v úvodu, lidé v Lince bezpečí evidují tisíce dětí ročně, které řeší sebevražedné myšlenky. Veškeré typy problémů znamenají až 400 kontaktů dětí s linkou denně. Proto je potřeba posílit prevenci, aby se zejména děti, dospívající a mladí dospělí naučili zvládat stres sami. A aby v případě potřeby uměli pomoci kamarádům.
Samozřejmě tím se dají lépe řídit kapacity i náklady státu, které řešení těchto situací u dětí přináší.
Linka je dobře postavený e-shop pomoci
Práce linky už dávno nespočívá jen v telefonování, i když telefon stále obsluhuje devadesát procent klientů. Děti si dnes se specialisty velmi rády chatují, píší jim e-maily nebo prostě jen samy hledají na stránkách linky pomoc v blozích, videích nebo v podcastech. Linka bezpečí prostě musela jít aktivně za dětmi tam, kde se přirozeně pohybují. Tohle všechno tvoří jakousi síť, která může odlehčit poslednímu kroku, jímž je už zmíněná krizová konzultace nebo intervence.
Radek Dudáš webové stránky linky dokonce přirovnává k e-shopu. Po cestě webem nesmí být žádná bariéra. Jen na správně postaveném e-shopu dojde zákazník až k nákupu. A na konci správně postaveného rozhraní je dítě, jež stráví čas konzumováním obsahu, který mu pomůže řešit jeho situaci. V roce 2024 bylo takových návštěv na webu zhruba milion.
Vzdělávací projekty jsou dalším pilířem. Z průzkumů Linky bezpečí totiž vyplývá, že pouze malé procento dětí se odhodlá na linku s problémy obrátit. První volbou bývají rodiče, pak následují kamarádi, učitelé, prarodiče. A opět. „Pokud se rodiče, kamarády, učitele a prarodiče podaří vzdělat v tom, jak dítěti efektivně pomoci, neobjeví se dítě v krizové intervenci. Jsou to všichni, kdo jednají v zájmu dětí, jsou dětem nablízku a budou jim umět pomoci,“ říká o pomoci formou vzdělávání Radek Dudáš.
A co když se dítě nedovolá? Nutnost rozšířit služby prožívají pracovníci Linky bezpečí naléhavě
Všechno to má jeden cíl – posílit a rozložit kapacity linky. Dovolat se napoprvé se totiž povede jen 52 procentům volajících. „Ani nechci domyslet, kolik jich už nezavolá napodruhé a už je pozdě,“ podotýká Radek Dudáš.
Linka samozřejmě vybízí, aby děti zavolaly znovu, pokud je obsazeno, nebo využily jiné formy její pomoci. Na druhé zavolání je už úspěšných 85 procent dětí.
Tato čísla vedla Radka Dudáše a jeho tým k nápadu navýšit kapacity linky i mimo hlavní město. „Odborník na lince musí mít vysokoškolské vzdělání, projít náročnou sérií odborných vzdělávacích kurzů, které ne každý zvládne. Jsou to profesně úzkoprofiloví lidé, navíc jejich kapacitu musíme odehrávat i na chatu, jehož potřeby rostou dramaticky, a dále také v e-mailingu. V Praze se o tyto odborníky přetahujeme s ostatními poskytovateli sociálních služeb, a pokud chceme, aby se napoprvé dovolalo alespoň osmdesát procent dětí, musíme s tím něco dělat,“ říká.
Příští stanice vysokoškolská: cílem expanze je univerzitní město
Krok z Prahy se Linka bezpečí chystá udělat už příští rok. Hledá prostory, odborníky a skládá zdroje na rozjezd a školení v nové lokalitě. „V prvním kvartále chceme mít prostory, začneme hledat vedoucího nového střediska, nabereme lidi. Do tří let chceme být minimálně na dvaceti polovičních úvazcích v nové lokalitě,“ čte z plánů Radek Dudáš.
Region ještě s ohledem na probíhající jednání odmítá prozradit: „Hledáme místo s vysokou školou, a pokud možno s podporou místních autorit, protože know-how linky v regionu zůstane a vytvoří zázemí pro další podobné organizace.“
Linka plánuje nabídnout spolupráci také vysokým školám ohledně otevření specializovaných oborů, kde může poskytnout své zkušenosti. Součástí všeho je i potenciál fundraisingu, který je pro linku klíčový. Z veřejných zdrojů, nejčastěji rozpočtů ministerstva práce a sociálních věcí plus ministerstva vnitra a pražského magistrátu, je totiž schopna pokrýt jen intervenční část své záchranné sítě, tedy zhruba padesát procent svého rozpočtu.
Kdy děti a dospívající volají o pomoc Linku bezpečí
• Nejčastějším tématem, se kterým se děti a dospívající na Linku bezpečí obracejí, jsou úvahy o sebevraždě. Takových případů bylo loni 5869 a oproti roku 2023 jich přibylo 23 procent.
• Po hovorech o sebevraždě se linka nejčastěji setkává s tématy sebepoškozování, syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, domácí násilí, vysvědčení, kyberšikana a jiné druhy šikany.
Ten letos přesáhne sedmdesát milionů korun, a to při 130 zaměstnancích; osmdesát konzultantů je na telefonu, chatu a na e-mailu. „Proto je pro nás důležité být transparentní a vysvětlovat naše poslání, aby to lidem v různých oborech dávalo smysl. Koneckonců i tam jsou rodiče, kteří mohou přenést svou pozitivní zkušenost s fungováním linky do rozhodování o finanční pomoci směrem k nám,“ říká Radek Dudáš.
Přibližně devadesát procent nákladů linky tvoří mzdové náklady, proto potřebuje předvídatelnost v tom, jak se může linka v dalším období udržitelně rozvíjet. Být jim nablízku.
Radek Dudáš se narodil v roce 1969. V době jeho dospívání nebyla možnost něco jako Linku bezpečí kontaktovat, linka ani neexistovala. „Asi bych ani u pevné telefonní linky nikdy neměl soukromí,“ přemýšlí dnes. Rád by ale, aby třeba i jeho dětem, pokud by potřebovaly, linka pomohla. „Cílem je, aby děti nebyly samy na zvládání situace, s níž si nevědí rady. Ze statistik víme, že krizových situací budou děti zažívat čím dál více. Na nás je, abychom své síly navýšili a rozložili tak, abychom jim buď přímo, nebo nepřímo byli nablízku, pokud jsou na to samy,“ říká.
