Ještě před deseti lety polévkou ve školní kuchyni opovrhovali. Dnes jsou Petra Krlínová a její přítel Aleš Houlík vděční, že mohou sníst v Domě sv. Pavla v českobudějovické Riegrově ulici talíř s teplým vývarem. Lidem bez domova tu městská charita nabízí každý den zdarma dvacet porcí, které vozí ve várnici z jídelny. Její majitel Miroslav Švrček se jako jediný z místních podnikatelů v gastronomii zapojil do služby, jež je v jižních Čechách ojedinělá.
Základem je vývar
Vraž do toho vejce, mouku a zeleninu, přidej máslo – tak by mohl vypadat recept na polévku podle Magdaleny Dobromily Rettigové. Sice nejde o žádnou světovou specialitu hodnou Michelinových hvězdiček, ale kuchař Petr Svoboda ví, co lidé bez domova potřebují.
„Základem je studený vývar z masa a kostí. Uvařím ho předem. V poledne to ohřejeme a přidáme zeleninu a další ingredience. A dochucovadla, třeba nudle nebo kapání,“ vysvětluje Svoboda a nabízí hotovové jídlo k ochutnání. Pod noky pomalu plave nastrouhaná kořenová zelenina. Stejnou polévku mají ten den všichni strávníci kuchyně, která se zabývá mimo jiné rozvozem hotových jídel po městě.
Miroslav Švrček v oboru podniká dvacet let. Jak přišel na to obdarovávat bezdomovce? „Nikdo z nás neví, jak skončí. Přivedla mě k tomu dcera, studuje sociální vědy. O vánočních svátcích viděla v televizi, jak v Brně nabízejí bezdomovcům neprodaná jídla z hospod. Řekla, abych to zkusil také,“ říká Švrček.
Budějovická radnice v první fázi uvažovala, že projekt Jídlo pro bezdomovce bude podobný tomu v Brně. Jenomže převážet zbytky jídel z hospod je kvůli hygieně komplikované. Nakoupila tedy lžíce, talíře a várnici a hledala jiné řešení. Švrček byl jediný, kdo nakonec nabídl, že uvaří dávky zvláštně upravené polévky.
„Je speciální. V základu stejná, jako vaříme pro klienty, ale ve finále je sytější. Hustější, jako přesnídávková. Pro bezdomovce je to přece jediné teplé jídlo za den,“ poznamenává muž.
Várnici s dvaceti porcemi převáží charita do Riegrovy ulice kolem jedné hodiny odpoledne. Ve stejném čase se už trousí do Azylového domu sv. Pavla první zájemci. Kromě společenské místnosti mohou k obědu využít stůl na dvorku. V malé kuchyňce se porce rozlévají do talířů, před tím ale musí podle hygienických zásad pracovnice charity jídelnu i kuchyňku umýt desinfekčním roztokem. K talířům usedají lidé ve věku od dvaceti do šedesáti let.
Ne každý tomu fandí
Je středa odpoledne a umění šéfkuchaře mohou hodnotit i Petra Krlínová s Alešem Houlíkem. Pohybují se po městě a při špatném počasí přespávají v prázdných vagonech. „Někdy i v létě, ale teď je v nich horko. Dost často nás vyžene policie,“ stěžuje si Petra.
Vývar s kapáním ocenili průměrnou známkou. „Je trochu slabší, ale díky za ni. Dal bych jí dneska tak dvě minus,“ ochutnává Aleš.
Podle Miroslava Švrčka není problém třeba v zimním období počet porcí zvýšit na dvojnásobek. „Při počtu jídel, které děláme, to nedá velkou práci. Jsem rád, že někomu můžu pomoct, i když ne každý z mého okolí rozdávání polévky bezdomovcům fandí. Já z toho mám dobrý pocit,“ míní Švrček.
