Ranní odysea 2050

Budík nahradí dynamická postel, která se v určenou dobu převede z horizontální do vertikální polohy, čímž mě vymrští přímo do koupelny, jejíž dveře se automaticky otevřou.

Ráno tak začne u zrcadla, na kterém už poběží přehled zpráv a jež zároveň provede hloubkovou analýzu obličeje a doporučí změny, případně navrhne restartovat celý obličej.

Laserový paprsek mě oholí. Zubní sonda prošmejdí ústní dutinu, zanalyzuje chutě a dá pokyn do kuchyně, kde se už začne do speciální ampulky namíchávat multiminerální koktejl.

Krátký pobyt na toaletě bude stačit k odebrání vzorků stolice a moči, které v jiné speciální ampulce odcestují do laboratoře zdravotního ústavu, kde je vyhodnotí.

Ve sprše mě namydlí a osprchují napodobeniny rukou vybrané světové modelky. Pak už jen spolknout snídaňovou ampulku a nechat se teleportovat do práce. (Pro ženy bude samozřejmě rozšířená verze, která jim umožní v koupelně strávit obvyklou hodinu a půl.)

Krásná představa, že? Jenže, co když se všechna ta technika taky jednou špatně vyspí?

Ráno mě postel vymrští do koupelny, ale její dveře se automaticky prostě neotevřou. Zrcadlo nebude fungovat a místo zpráv mi ukáže mou pravou tvář. Laser mě připraví o kus ucha. Na záchodě mi systém oznámí, že jsem provedl neplatnou operaci a že toaleta bude předčasně ukončena.

Ruce modelky mě osprchují a pak namydlí. Do pusy mi přilítne ampulka a pak mě už nasaje teleport, který mě přenese na pracoviště. Budu namydlenej a všichni na mě budou koukat.

Až rozkousnu tu ranní ampulku a budu se divit její divné chuti, v místní laboratoři zdravotního ústavu bude právě někdo kroutit hlavou nad rozborem ampulky multiminerálního koktejlu