Ředitelka knihovny: Na pustý ostrov bych jela jedině s Agathou Christie

Přestože jí byly knihy blízké už od dětství, profesionálně se jim začala věnovat až mnohem později. Lenka Prucková vystudovala přírodovědeckou fakultu, učila matematiku na základní i vysoké škole, aby se pak stala ředitelkou knihovny s téměř dvaceti pobočkami ve městě. Ty vede už deset let. „Obloukem jsem se vrátila k tomu, co jsem měla jako dítě ráda. Už na základní škole jsem místo tělocviku pomáhala v knihovně. Je to můj osud,“ říká pětačtyřicetiletá Prucková.

Knihy

Ačkoliv je to zvláštní, většinou se k žádné knize znovu nevracím a nečtu ji znovu. V poslední době se snažím číst romány v angličtině. Hodně se mi líbila také kniha Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch nebo román Mawera Simona Skleněný pokoj o vile Tugendhat. Mám ráda knihy, které mě nutí přemýšlet a autor mě vtáhne do děje. Na pustý ostrov bych si proto vzala román od Agathy Christie, v kterém nechybí napětí, ale je tam i láska, zlo, popis zajímavých míst. Prostě obsahuje všechny druhy literatury. Většinou si čas na čtení najdu až kolem půlnoci. Čtu však poměrně rychle, a tak za týden zvládnu i sedm knížek.

Cestování

Je to moje velká záliba, už na vysoké škole jsem jezdila jako průvodkyně s cestovní kanceláří. Ráda navštěvuji v zahraničí knihovny, především veřejné, které se za poslední roky dost změnily a stala se z nich zábavná komunitní centra. Nemusíte si půjčit jen knížku, ale sednete si a podíváte se na internet. Nebo v USA mají v knihovnách prolézačky, schází se tam maminky s dětmi. Projela jsem celou Evropu, nadchla mě i Amerika, z velkých měst se mi líbil New York. Hrozně mě láká Austrálie, i když z hadů, pavouků a škorpionů mám hrůzu. V posledních třech letech jsem na cestách propadla zvláštní zálibě. V každém městě se jdu podívat na hřbitov a srovnávám, jak se v jednotlivých zemích liší úprava hrobů.

Rodina

Samozřejmě velkou radost mi dělá moje rodina. Manžel a dvě dcery, které studují na gymnáziu. Snažili jsme se je vychovávat k samostatnosti, což se nám, myslím, povedlo.

Sport

Je to zvláštní, ale ve škole mi nikdy nešel tělocvik. Nenáviděla jsem ho. Vždycky mi hrozila dvojka a učitelé se smilovali a dávali mi lepší známky jen proto, aby mi nepokazili vysvědčení se samými jedničkami. A teď chodím třikrát týdně cvičit, taky ráda plavu, což souvisí s tím, že si ráda jezdím odpočinout k moři. A baví mne pěší turistika. Třeba kolo mě moc nezaujalo, protože člověk nemá čas během jízdy pozorovat okolní krajinu.

Film a divadlo

Od mládí jsem chodila do filmových klubů, teď jsem dokonce zvažovala, že bych se ještě přihlásila na Filozofické fakultě v Olomouci na filmovou vědu. Mám ráda hlavně současné české filmy, třeba Alici Nellis nebo Filipa Renče. Z období 60. let se mi líbí Miloš Forman a jeho Lásky jedné plavovlásky nebo Černý Petr. Někdy se ráda dívám i na staré české detektivky, ale jinak mě filmy pro pamětníky moc neberou. Chodím pravidelně do kina a jsem bojovník za kino Metropol. Nemusím vidět premiéru hned po uvedení v multiplexech, ale čekám, až se dostane do Metropolu. Taky mám ráda divadlo. V Moravském divadle se snažím sedět v první řadě, protože potom je zážitek z představení intenzivnější.

Zumba

Hrozně mě baví tanec, ale manžel se mnou bohužel nechce chodit do pokračovacích tanečních kurzů. Naštěstí jsem nedávno objevila zumbu. Není jednoduché dostat se do španělských rytmů a taky fyzicky je tanec hodně náročný. A přestože se zatím úplně nechytám, zumba se mi opravdu líbí.

Ryby

Mojí velkou radostí je jídlo. Nejsem vybíravá, ale nemám ráda třeba kroupy a tučné maso. Pokud bych si měla vybrat jedno nejoblíbenější jídlo, pak to budou určitě ryby, nejlépe čerstvé.