Nejdál, nejvýš, nejrychleji. V knize českých rekordů platí i co nejkuriózněji. Jet na kole v sedmi lidech nebo se nechat zapálit a běžet jako o život. Takovými výkony se mohou pochlubit lidé žijící v okolí Tábora.
Inspirací jsou husité
Po rekordech touží táborská Agentura A.R.G.O. V roce 2008 se do pelhřimovské databanky rekordů zapsala při husitských setkáních. Uspořádala pokus, kdy vyklápěcím otvorem husitského vozu nastoupilo a na druhé straně vystoupilo 128 lidí za pouhé tři minuty.
Husitský vůz posloužil i k dalšímu výkonu 6. října 2007. Za patnáct minut se na něm vystřídalo padesát šestičlenných posádek v plné zbroji. Necelý měsíc před tím přišel majitel agentury Petr Nůsek na jiný kousek. Inspiroval se postavou Jana Žižky z Trocnova. Na jeho počest si na Žižkově náměstí navléklo pásku na jedno oko ve stejném okamžiku 2 031 lidí. „Na tuhle chvíli rád vzpomínám. Všichni se ani nevešli na náměstí. Další rekord chceme vytvořit na Housově mlýně při Táborských setkáních a bude se samozřejmě týkat husitů,“ plánuje Nůsek. V osmdesátých letech byl u prvního světového rekordu v tehdejším ČSSR, zapsaného v Guinnessově knize rekordů. Jednalo se o stavbu největšího historického dobývacího stroje, ze kterého se podařilo i vystřelit. Lepší než Japonci
Chuť soutěžit mají také Jistebničtí. Velkým tahounem kuriózních nápadů je Pavel Rybařík. „Četl jsem o Japoncích, kteří zkoušeli ve víc lidech jet na jednom kole,“ vysvětluje Rybařík, kde našel inspiraci k rekordnímu pokusu. S ostatními tedy zkoušel, kolik se vlastně může na jedno kolo poskládat lidí. Při jednom z tréninků jim dokonce praskl zadní ráfek. Nebylo se čemu divit. Celkem pět nadšenců vážilo totiž přes pět set kilo. Při oficiálním vystoupení se ale na běžné sériově vyráběné kolo nakonec usadilo sedm členů Spolku pro sport všeho druhu a ujelo vzdálenost padesáti metrů za 24,42 vteřiny. Tento měsíc budou mít Jistebničtí možnost výkon vylepšit na cyklistické akci v Praze.
„Chceme být určitě lepší, ale myslím, že únosná hranice je devět českých chlapáků na jedno kolo. Pod větší váhou by se jinak muselo rozletět. Vždyť jenom já vážím přes devadesát. Mohli by to zkusit třeba i lehčí a mladší, ale potom je zase těžké kolo uřídit,“ uvažuje s úsměvem Rybařík.
Živá pochodeň
Výjimečnou osobností na Táborsku je Petr Fiedor. Letos získal titul kaskadér roku za to, že deset dní ležel na střepech. Po tuto dobu nepřijímal žádnou potravu a poslední tři dny ani nepil. „Vyzkoušel jsem si takovou smrt nanečisto. Nemluvíte, neslyšíte, nemáte hlad ani žízeň. Vnímáte jen pocitově. Jsem silný kuřák a i bez cigaret jsem v pohodě vydržel. Byla to moje nejúžasnější dovolená od života,“ říká Fiedor.
V půlce srpna chce překonat další z rekordů. V Pelhřimově o něm bude točit film režisér Robert Sedláček. Vyhlášený fakír Fiedor se při tom pokusí zdolat hranici 407 metrů v běhu s hořícím oděvem. „Technologie oblečení se za poslední dobu hodně zlepšily. Myslím, že bych mohl uběhnout i půl kilometru,“ odhaduje své možnosti Fiedor.
Neposunuje lidský práh bolesti proto, aby se zapsal do rekordních tabulek. Jeho výkony jsou cenné i pro vědecký výzkum třeba ve zdravotnictví. Opatrnost ale Fiedorovi nechybí. „Nesmí dojít ke zranění, abych zjistil, že se už nejde dál zlepšovat. Kdybych se totiž neustále zraňoval, nebyl bych fakír, ale hazardér,“ dodává Fiedor.
