Reportáž: Maroko úplně v pohodě

Maroko

Maroko Zdroj: Jiri Palenicek

Zdá se nemožné poznat za jednu cestu všechny hlavní zajímavosti země zabírající 710 850 km2. Pak ale dáte řeč s několika zkušenými cestovateli po Maroku a s překvapením uslyšíte stále stejná jména. A nejen od nich.

Vedle polí s květákem a mrkví jižně od průmyslové al-Džadidy u nás zastavuje chlápek na kole – 58 let, sepraný svetr, kulich, dva zuby a osm dětí. Na otázku, kam jedeme v Maroku, si odpoví sám: „As-Savíra, Sídí Ifní, Tafraut, Tátá, Merzouga, Todgha, Dades, Varzazat, Marrakéš.“

K itineráři nebylo co dodat. Zapomněl jen al-Dakhlu, poslední významné město před mauretánskými hranicemi. Do něho dnes díky klidné politické situaci míří mnoho turistů a toto šedesátitisícové město s dlouhou chráněnou zátokou s bílými plážemi je mezi individuálními mototuristy v Maroku in. Na pohodové zvládnutí všeho stačí vlastní doprava, peněz o něco míň než v Evropě a raději víc času. Vždyť je psáno: „Čas je pánem Afriky.“

As-Savíra - medina je plná zákoutí a uličekAs-Savíra - medina je plná zákoutí a uliček | Jiri Palenicek

No time, no news, no shoes (as-Savíra)

Tato hláška na zdi baru u dlouhé savírské pláže se dá přeložit různě. Co takhle: Zapomeňte u nás na čas a zprávy, oblečte si, co chcete, a užívejte si? Abyste to dokázali, nechte si na as-Savíru (fr. Essaouira) dva dny. První věnujte bloudění po staré medině a ochutnávání. Druhý den pokračujte v ochutnávání a choďte podle průvodce, což vyjde v podstatě nastejno.

Půjdete-li od kempu po dlouhé pláži do mediny, uhněte před ní do rybářského přístavu. Pochází z 18. století a říkalo se mu „přístav Timbuktu“, protože sem karavany vozily zboží z černé Afriky. Do rybí velkotržnice nemůžete, ale vylezte si na obrannou věž a rozhlédněte se. Lodě jsou sice otlučené, ale je jich hodně.

Až slezete, můžete rybářům pomoct vytáhnout těžký člun na břeh. Pak věnujte chvilku fotografování racků, kteří utrhávají zbytky ryb od rukou a nožů čističům ryb naproti velkotržnici. Je to jedna z nejčastějších momentek na marockém pobřeží.

Maják v Sídí IfníMaják v Sídí Ifní | Jiri Palenicek

Po cestě z přístavu si dejte u stánku čerstvý džus z mandarinek, přejděte náměstí, projděte branou a ztrácejte se a nacházejte ve změti obchůdků, galerií a kavárniček. Ve staré rybí tržnici si kupte rybu a hned vedle si ji nechte usmažit v temných „restauracích“, které s turistickými mají společný jen název.

Večerní povinností je pozorování západu slunce z hradeb. K tomu si můžete za severní branou Báb Doukal koupit něco v místní prodejně alkoholu. Pak se posaďte na cimbuří a nohy opřete o hlaveň mosazného děla z 18. století, kterých je zde slušná sbírka.

Král je bourák (Sídí Ifní a Gulmima)

Na jih od Sídí Ifní začíná část Maroka, podle svých pánů dřív zvaná „španělská Sahara“. Hispánci ji opustili roku 1975, ale předtím stačili městečku Sídí Ifní vtisknout nesmazatelný nádech.

Dnes je stará španělská čtvrť okolo bývalého kasina a kruhového náměstí Hasana II. (dřív Plaza de Espaňa) čisťounce bílomodrá, po ránu v ní počišťovači sbírají smetí a v palmách zpívají ptáci. Modrobílý je i maják, balustráda u promenády nad kempem a nedaleký dům ve tvaru parníku.

Na hlavní třídě u městského tržiště sedí na sluníčku v několika kavárnách běloši a pozorují cvrkot. Na druhé straně ulice v podloubí, chráněni před sluncem, sedí místní muži a dělají totéž. Nejzajímavější je posedět v sobotu a neděli, kdy se na sousední ploše bývalého letiště koná trh.

Na trhu v GulmiměNa trhu v Gulmimě | Jiri Palenicek

Z Ifní je do Gulmimy, tzv. brány do Sahary, šedesát kilometrů. Po staletí na její sobotní velký trh jezdili Tuaregové obchodovat s velbloudy.

I dnes pár velbloudů uvidíte, zato modře oblečených Tuaregů je málo, přestože na ploše vymezené oslům, ovcím, kozám a velbloudům je víc lidí než zvířat – pro muže je trh výbornou příležitostí k povídání. Sousední každodenní trh je na rozdíl od Ifní krytý moderními střechami, ale nabídku má stejnou: ohromnou, pestrou a její šťavnatost naprosto neodpovídá obvyklé představě suché Sahary.

Do hor i na duny
Rychle na jih
Nejrychleji se do as-Savíry dostanete po dálnici Tanger–Marrakéš a odtud 178 km po silnici R207 na západ. Policie má hodně přenosných radarů. Občas jde po dálnici někdo pěšky. Odpočívadla na dálnici nejsou a čerpacích stanic je málo. Mýtné zhruba 0,5 dirhamu na kilometr.
Marocké kempy
Obvyklá cena v roce 2014 byla 60 dirhamů za 2 osoby a karavan. Kempy nabízejí klid před žebráky, sprchy (teplá voda se někdy platí), Wi-Fi většinou zdarma. V hlavní sezoně od ledna do začátku dubna jsou hodně plné.
Marocké hory
Čtyři hlavní horská pásma protínají zemi od jihozápadu na severovýchod. Od Středozemního moře se zdvihá pohoří Ríf (2455 m). Střední Atlas s malými zbytky cedrových lesů dosahuje 3356 m. Nejvyšší horou Maroka je Džebel Tubkal (4167m) ve Vysokém Atlasu, táhnoucím se od Agadiru na východ. Nejjižněji leží vyprahlé pohoří Antiatlas (3304 m). Na východě na Antiatlas navazuje drsné pohoří Džebel Sarhro (2712 m).
Marocké duny
V Maroku jsou dvě hlavní dunové oblasti. M´Hamid na jih od Zagory, kde je nutno najmout auto s náhonem na čtyři kola nebo velblouda s průvodcem na minimálně dvoudenní výlet. Východnější Merzouga se pyšní nejvyšší marockou dunou, má duny za zdmi kempů a můžete do nich sami pěšky.

Když jsem se proplétala mezi hromadami čerstvých a levných vitaminů, napadlo mě: „Ten marocký král je bourák!“ Vždyť bez jeho iniciativy by se Maroko k výstavbě přehrad v takovém měřítku asi nedostalo a bez zavodňování by se na trzích na okraji Sahary určitě nevršily hromady pomerančů, mandarinek, květáku, mrkve, rajčat, brambor, paprik a cibule šťavnatých tak, že z nich při rozkrojení vyprskne voda.

Skály horolezecké, bizarní i pomalované (Tafraut)

Odbočíte-li v Tíznítu či Agadiru od Atlantiku do vnitrozemí, je berberské městečko Tafraut prvním místem hodným delšího zastavení. Leží ve výšce tisíc metrů uprostřed dvoutisícového žulového Antiatlasu. Na jihozápad od něho se rozkládá o něco nižší, stěží popsatelná krajina narůžovělých surrealistických balvanů, viklanů, věží a pilířů.

Mezi nimi se vinou údolí jako dlaň s palmami, opuštěnými políčky a mandloněmi, jejichž únorové květy mají unikátní kouzlo. Možná právě kontrast skal a růžových květů inspiroval belgického umělce J. Verana, aby v 80. letech minulého století obarvil několik skalních formací namodro a narůžovo (2010 obnoveno místním berberským umělcem).

K atrakcím okolí Tafrautu patří omalované skályK atrakcím okolí Tafrautu patří omalované skály | Jiri Palenicek

Obdivuhodné žulové masivy nabízejí mnoho výletů, které je možno spojit s návštěvou tradičních berberských domů připomínajících hliněné hrady. Mnoho místních pracuje v zahraničí a jejich peníze pomohly odstranit v Tafrautu a jeho okolí bídu a nepořádek, které v Maroku často kazí dojem z jinak zajímavých míst. Do domů je rozvedena voda a v ulicích jsou popelnice, což v této zemi není běžné.

Tři zastávky v poušti

Nejznámějšími marockými pouštními zastávkami jsou M´Hamid a Merzouga, nabízející výlety do zlatavých dun. Typickou místní poušť zvanou hamada tvoří kameny a skály, popř. holé kopce vyvolávající dojem pustiny na jiné planetě. V nich leží místa, která cestou na východ z Tafrautu do Merzougy stojí za zastávku.

Městečko Ighern je ospalé a malé. O středečním trhu ale není v jeho kavárničkách jediná volná židle, všechny obsadí místní chlapi. Svobodné dívky s nezahaleným obličejem zase korzují, vždyť po dalších šest dní budou zavřené a hlídané za hliněnou zdí domu svých rodičů. Tolik variant na marocké ženské oblečení uvidíte pohromadě málokde.

Antiatlas a jeho skály v okolí TafrautuAntiatlas a jeho skály v okolí Tafrautu | Jiri Palenicek

Šestnáctitisícová Tátá se v únoru 2014 jevila jako pravé pouštní město i proto, že teploměr v poledne ukazoval 50 °C na slunci a pět let zde pořádně nepršelo (v zimě 2014 deset minut).

Přesto je tu nové vizuálně luxusní městské koupaliště a na jižním konci hlavní třídy zurčí večer vodopád, osvěžující vzduch na místním korze. Domy s malými okny lemuje souvislé podloubí s kavárnami, do kterých si můžete ke kávě donést vynikající kousky z místní patisserie.

Má-li být měřítkem autentičnosti pouštního místa jeho vyšisovanost a odlehlost, pak přerostlá křižovatka Foum Zguid obsadí jedno z prvních míst. Od ostatních obdobných míst ji odlišují rozložité tamaryšky, velké nejen na africké poměry. Právě kvůli kavárenským stolkům v jejich stínu jsme sem znovu zajeli. Nabízejí výhled na okrové zdi a obchody s barevnými berberskými šátky povlávajícími ve větru. Vše podmalovávala dlouhá páteční modlitba muezzina a opakující se nám adresovaná otázka: „Ça va, monsieur, ça va?“ Ano, máme se, tady je člověku dobře.

Dvě z mnoha

Spočítat údolí a soutěsky Vysokého Atlasu je nemožné, ale s určitostí lze říct, že nejznámější jsou Todgha (fr. Todra) a Dades. Svou délkou 37 a 33 km potřebuje každá z nich minimálně jeden den.

První část fotogenického údolí Todgha lemují rozpadající se kasby i nové domy a zdobí ho pole s pícninami, zavodňovací kanály, palmy, olivovníky a výrazně růžově kvetoucí mandlovníky.

Samotná soutěska začíná efektním úzkým hrdlem s až 300 metrů vysokými stěnami. Za ním čeká 21 km nehostinných vysokých skal, v nichž uvidíte jen kozy a horolezce. Silnice se vine až do nitra hor do výšky 1750 metrů do vesnice Tamtetoucht, kde Todgha končí.

Říčka Todgha nabírá hodně vody v nejužším místě stejnojmenné soutěsky hned pod nejlepšími horolezeckými terény v Maroku.Říčka Todgha nabírá hodně vody v nejužším místě stejnojmenné soutěsky hned pod nejlepšími horolezeckými terény v Maroku. | Jiri Palenicek

Údolí Dades má boky červenější, více hlinité, a jeho říčka napájí dokonce přehradu u vzdáleného Varzazatu (fr. Ouarzazate). Na polích roste hlavně obilí a převládají fíkovníky a vysoké osiky. Na šestnáctém kilometru uvidíte efektní skalní formace, na dvacátém sedmém sevřou říčku skály a na třicátém druhém se silnice provlékne skalní štěrbinou těsně vedle vody a soutěska skončí. Zatímco Todghu můžete celou projít pěšky a stále je na co se dívat, Dades má několik hluchých míst, která je lepší přejet autem.

V obou údolích se lidé z rozpadajících kaseb před padesáti a více lety postupně odstěhovali do nových domů. Nejvýstavnější si nechali postavit Maročané pracující ve velkých městech nebo v zahraničí, aby se chlubili. Vesničané si opakovaně stěžovali, že se na ně vytahují a přezírají je.

Protože obě údolí leží poměrně vysoko (nad 1300 m n. m.), je lepší nechat jejich návštěvu na závěr cesty po Maroku. Z nich snadno přes Varzazat najedete na hlavní silnici přes Vysoký Atlas do Marrakéše, odkud můžete domů letadlem nebo najet na dálnici a vydat se na sever na trajekt do Evropy.

Autorka na skalách AntiatlasuAutorka na skalách Antiatlasu | Jiri Palenicek

Marocký král
Marocký král Muhammad VI. nastoupil na trůn ve věku pětatřicet let po smrti svého otce v roce 1999. Snaží se o modernizaci země – svobodnější postavení žen, výstavba přehrad, budování moderní silniční sítě, zakládání družstev pro zemědělce, rybáře, řemeslníky, ženy.

Sportovních nej 5

Surfování na pískuSurfování na písku | Jiri Palenicek

Surfování na písku. Ve vesnici Merzouga u dun Erg aš-Šabbí (fr. Chebbi) si půjčte sandboard nebo lyže a sami je vyneste na vrchol duny. Lyžování je dnes na ústupu, mnohem oblíbenější je prohánět se po dunách na terénní motorce, v džípu nebo na čtyřkolce.

ParaglidingParagliding | Jiri Palenicek

Paragliding. Populární místo na svahové létání je z hřebenu podél oceánu jižně od Aglou-Plage (několik paraglidingových agentur). Vlastní křídlo můžete vyzkoušet na Velké duně u Merzougy. Nejlépe je začít stoupat na vrchol před čtvrtou hodinou. Nezapomeňte s sebou pitnou vodu a baterku pro případ návratu za tmy.

Golf v Muhammadově ráji. V zemi je na dvacet golfových hřišť. Jsou nádherná a s pečlivě udržovanými trávníky. Celkový 3 design hřišť zelení, stromy a vodotrysky odpovídá představě muslimského ráje. Nejprestižnější golfová hřiště leží u největších měst. Nejvýznamnější je Dar Es Salam Royal Golf Club otevřený 1971 u Ribátu, kde probíhá králem založený turnaj Trophy Hasan II. Nejstarší je Královský golfový klub u Tangeru (1914), tři nejjižnější hřiště jsou u Agadiru.

Surfování na moři. Jedním z jeho dávných center je vesnice Muláj Buzerkton (fr. Moulay Bouzarqtoune), 27 km severně od as-Savíry. Nejvíce sportovců přijíždí v květnu a červnu, kdy je dobrý vítr pro windsurfing. Nezapomeňte posedět v baru Lawana nedaleko mešity. Nemusíte být 4 surfař, aby se vám líbilo na jeho terase. Centra surfů jsou u as-Savíry a Agadiru. Vynikající místo je daleko na jihu u zátoky al-Dakhla.

Lezení v TodgheLezení v Todghe | Jiri Palenicek

Lezení v Todghe. Pro klasické lezení s jištěním má nejlepší terény soutěska Todgha. Oblast je rozdělena na 20 částí s přibližně tisíci výstupy, z toho 600–700 s částečnými skobami. Terény jsou většinou nepříliš dlouhé, ale kvalitní a leze se po tvrdé 5 nedrobivé hornině s přírodou vymodelovanými úchyty. Nový horolezecký terén objevili Češi v Caitě na severu země v pohoří Ríf, asi 30 km od města Šafšávan (fr. Chefchaouen).

Tip autorky
Unikátní krajinu tvořenou mořem, dunami a rozlehlou lagunou, jejíž vlny za přílivu odmývají písek z dun a za odlivu odkryjí dlouhou pláž, najdete 80 kilometrů severně od města Tarfája u 20 kilometrů dlouhé laguny Naila (n. p. Khenifiss, 6500 ha, založen 1980). Tip autorkyTip autorky | Jiri Palenicek
Deset kilometrů severně od města as-Savíra přetínají pláž Legzira dva mohutné skalní mosty vytvořené oceánem. Je překvapivé, že tento přírodní úkaz prozatím není chráněn (lépe jít za odlivu).