Mostecko / Při cestě z Litvínova do mostecké redakce potkávám revizory každý den. Každý den jsem svědkem toho, jak přistihnou cestující, kteří nemají lístek. „Zkoušejí na nás řadu fíglů. Vemte si do ruky čtečku, přiložte ji ke kartě. Když se rozsvítí kontrolka zeleně, je kupon nabitý,“ vysvětluje mi revizorka Simona, když si poprvé zkouším roli kontrolora.
Tramvaj je poloprázdná, vypadá to, že kolem třetí hodiny odpoledne jezdí samí vzorní pasažéři. Pak ale druhá revizorka Romana zpozorní. Kupon, který podává mladík, je sice nabitý, jenže nepatří jemu. Na displeji čtečky si revizorka přečetla podrobnější informace a zjistila, že kupon patří ženě, nikoliv muži. Okamžitě jej zabavuje a vypisuje mladíkovi lístek na pokutu. „To zkoušejí lidé často. Doufají, že revizor nezkontroluje podrobné informace, které jsou až na druhé straně. Když je třeba plný autobus, revizoři to ani nemohou stíhat kontrolovat,“ má Simona za dva roky práce v roli revizora zkušenosti.
Dětské průkazky
Nejčastěji se s tímto problémem setkávají revizoři v Mostě u Stovek, což je problémovější část města. Dospělí jezdí na průkazky dětí, které platí za kupon jen čtyřicet korun. Když je revizoři chytí, často pokutový bloček zmuchlají a vyhodí z okna.
Další podvody zkoušejí studenti. Když mají platný kupon a zapomenou si ho doma, dostanou pokutu jen třicet korun. „Ve chvíli kdy přijde revizor a studenti zjistí, že někdo z nich nemá kupon a musel by zaplatit celou pokutu, půjčí si hříšník platnou průkazku a vydává se za studenta, který má vše v pořádku. Ten, který průkazku půjčil, pak řekne, že ji zapomněl doma a místo dvou stovek zaplatí hříšník jen třicet korun.
Revizorem i v civilu
Dennodenní setkávání s neplatiči zvládají jen otrlé povahy. Revizoři si vyslechnou nadávky, které neunese ani papír. „Musíme mít splachovací povahu, jinak se to nedá dělat. Nejčastěji slýcháme přání, aby nás rakovina sežrala,“ dává příklad Simona.
S kolegyní Romanou ale dodávají, že jim to radost z práce nekazí. „Každý den je úplně jiný, i když máme jistotu, že na nás někdo bude řvát,“ říká nadneseně Romana a dodává, že občas nervy povolí i revizorům. „Jsme jenom lidi. Většinou se snažíme hrubiány uklidnit, že by si přece nevyléval vztek na křehkých ženách,“ dává příklad mladá žena. I to je jedna z věcí, které se revizoři učí v kurzu sebeobrany. „Víme, jak si stoupnout a jak se bránit, člověk si je hned jistější,“ vysvětlují revizorky a já letmým pohledem zjišťuji, že oproti nim bych byla pro útočníka snadným cílem. Při kontrole kuponů jsem k lidem stále čelem, sotva jsem se držela madla. Obě revizorky ale stojí k cestujícím vždy bokem, pevné v kotnících.
Obě už ale mají zkušenosti s napadením. „Pár strkanic bylo. Nemůžu na cestujícího sáhnout první, i kdyby nám nadával sebehůř. Vždy mě musí napadnout první, abych se bránila. Naštěstí to nikdy neskončilo pracovním úrazem. Ale jsou i kolegové, kteří tu smůlu měli,“ dodává Simona ve chvíli, kdy nastupujeme do další tramvaje. Aniž by ohlásila, že je revizorka, řada lidí okamžitě vytahuje průkazky. „Pamatují si nás. Někteří ani do tramvaje nenastoupí, když nás tam vidí. A to třeba ani nejsem v tramvaji pracovně,“ směje se revizorka.
V létě teplo, v zimě mráz
Prázdninové týdny neznamenají pro revizory žádnou velkou změnu. Neplatičů sice jezdí víc, ale ne o moc. „V roce 2007 se během letních měsíců zvýšil počet cestujících bez platné jízdenky o 0,17 %. V roce 2008 oproti prvnímu pololetí o 0,07 procent. Loni byl nárůst cestujících bez jízdenky v prázdninových měsících vyšší o 0,78 procent,“ vyčetl ve statistikách Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova ředitel Milan Dundr.
Revizoři ani nekladou větší důraz na linky, které jezdí k letním areálům. Kontrolují všechny. „Na počasí si stěžujeme pořád. V zimě se těšíme na léto, ve vedrech vzpomínáme na zimu. Chce to správné oblečení. Můžeme jít v šortkách. To horníci se musí péct v pracovním oblečení pořád,“ uzavírá revizorka Romana a už listuje v jízdních řádech, aby zjistila, ve kterém autobusu zkontroluje cestující. A já si gratuluji, že jsem v roli revizorky neslyšela jedinou nadávku. „Příště s námi musíte kontrolovat lidi v tramvaji číslo dvě po sedmnácté hodině. Tehdy je to nejhorší,“ loučí se revizorky.
