Herci, kteří neodmlouvají, nepotřebují catering a nenárokují si horentní sumy za honorář, jsou snem nejednoho režiséra a producenta filmu. V jednom takovém snu žije Martin Fiala z Brna. Ateliér má v pokojíčku, herci i komparzisté se mu vlezou do ruky, a když nemá čas, klidně nechá všechny aktéry filmu „na place“, aniž by začali hlasitě protestovat. Fiala totiž natáčí krátké animované snímky výhradně z figurek a kostek dánské rodinné společnosti Lego Group.
„Od pěti let si hraji s legem. A už jako malý kluk jsem postavičkám vymýšlel nejrůznější příběhy. Bylo v nich dobrodružství, tajemno a nechyběla zápletka. V jedenácti letech jsem si řekl, že zkusím svoje dobrodružství s legem převést do filmu. Přesněji řečeno do digitálního fotoaparátu,“ vzpomíná Fiala na své první zkušenosti s natáčením.
První filmařské krůčky ostatně nebyly jednoduché. S foťákem, který používali rodiče pro zachycení dovolených či rodinných oslav, začal panáčky ze stavebnice dávat do pohybu. K tomu potřeboval pradávnou animační techniku, jíž se říká stop-motion. Ve filmařské praxi tato technika znamená, že při ní animátor reálný objekt mezi jednotlivými snímky ručně upravuje a posouvá jen o malé úseky. Jedině tak vyvolá takové spojení dojem souvislosti. Nejstarší animační technologii používal už mistr loutkového filmu Jiří Trnka. Výhodou je, že animátor může rozpohybovat prakticky cokoliv, nevýhodou je časová náročnost. Jen pro srovnání: celovečerní snímek Wallace a Gromit, který je Fialův nejoblíbenější, natáčeli animátoři pět let.
„Svůj první film Lego Casino Royale 007 jsem začal dělat v roce 2005, dokončil jsem ho až za dva roky. Má zhruba sedm tisíc snímků a několik záběrů natáčených na video. Práce mi dala zabrat a na výsledku je vidět, že jde o prvotinu. Obraz se leckdy třese a je rozostřený,“ říká sedmnáctiletý mladík sebekriticky o dvouročním snažení, jehož výsledkem je třináctiminutový film o agentu Jamesi Bondovi.
Tajného špiona Jejího veličenstva obsadil Fiala i do dalších třech snímků. Ty nejsou pouhými kopiemi „bondovek“ za miliony dolarů natáčených v Hollywoodu. Student gymnázia si totiž pro agenta vymýšlí vlastní příběhy i zápletky. A na konci každého filmu nechybí akční vyvrcholení.
O postavy nemá legový tvůrce nouzi. Na casting může „pozvat“ na tři stovky figurek. Ty pak obleče do kostýmů, upraví gumové účesy a zasadí je do interiérového studia, které je uprostřed pokoje. „Je to pokoj filmového fanouška, flákače a filmaře,“ přibližuje ateliér syn rektora brněnské Masarykovy univerzity Petra Fialy.
Nyní dokončuje snímek Teror na farmě. „Je to příběh starého farmáře, který má dva syny. Ti chtějí farmu prodat a otce dát do domova důchodců. Jednoho rána najdou poblíž statku mrtvého pošťáka, což vyvolá koloběh dalších událostí. Jak to dopadne, neřeknu. Diváci si na film musí počkat do letošního května, kdy ho dám na internet,“ říká student s tím, že se mohou nedočkavci podívat alespoň na trailer. V těch se prý vyžívá. „Na jeden film stříhám až šest upoutávek,“ vypočítává Fiala. Jestli se studentovi podaří dokončit film do května, stoprocentně neví. Zatímco filmařům mnohdy kazí natáčení počasí či malý rozpočet, Fiala má jiný problém. Mnohem prozaičtější. Školu. „Když nestíhám učení, musím natáčení chtě nechtě zastavit,“ potvrzuje mladík, který by se po maturitě na gymnáziu rád dostal na FAMU. Plánuje totiž točit s opravdovými herci. Figurky Lega ovšem nezatratí. Vždycky mu budou připomínat jeho filmařské začátky.
