Klečet za trest v koutě? Možná jinde, ale u Juráků v Uherském Hradišti rozhodně ne. Dům, kterému kolemjdoucí občas říkají vodárna, totiž žádné rohy nemá. Zvenku ani zevnitř. „Nevidím v tom nevýhodu, spíš naopak,“ pochvaluje si Václav Jurák.
O svém domě měli s manželkou jasnou představu. Minimálně v tom, že nechtěli takzvanou klasiku. „Žádnou sedlovou střechu, velké chodby. To mi moc nesedí. Mám rád, když dům funguje, když v něm není nic navíc. Vždyť je to doživotní záležitost,“ vysvětluje Jurák.
Pak přišel architekt Pavel Míček, který jejich plány uskutečnil. „Dům je zvenku pevně uzavřený, kompaktní, všechna okna jsou v rovině pláště. Narušený je jenom v místě terasy, která přímo navazuje na obytné místnosti. Dojem zevnitř je zase opačný. Nejsou zde rohy, což působí neukončeně,“ popsal architekt Míček.
Bez rohů a bez nábytku
Jurákovi si své bydlení pochvalují. S nábytkem nemají potíže a do zaoblených rohů vlastně ani žádný nedávají.
Zájem starousedlíků si užila i rodina Šáchova z uherskohradišťské městské části Míkovice. Jejich dům nazval architekt Svatopluk Sládeček příznačně – sysel . „Sousedé se velice divili, to je pravda. Ale měli jsme na ně štěstí. Ve všem, co jsme potřebovali, nám vycházeli vstříc,“ pochválila své okolí Šáchová.
Z řady okolních domků tento zřetelně vyčnívá. Čtvercová stavba v patře částečně vystupuje do prostoru a končí v různých výškách. „Pro nás to byla poměrně zběsilá parcela. Prudký sráz u cesty, k tomu orientace na sever. Nakonec se podařilo postavit za poměrně nízké náklady kvalitně řešený dům,“ komentoval stavbu Sládeček.
Tam, kde mají sousedé sklep nebo garáž, Šáchovi odpočívají, sledují televizi a obědvají. Velkým oknem se nedívají do svahu, ale na opačnou stranu – do zahrady. A když otevřou velké prosklené dveře, mají to jen pár kroků k vlastnímu fotbalovému hřišti.
„To je moje záležitost. Když jsem pozemek viděl, bylo mi jasné, že hřiště tady určitě bude,“ přiznává s úsměvem majitel domu Milan Šácha. Největší přednost vidí paní domu v praktickém uspořádání. „Místnosti jsou velice dobře řešené, takže jsme jejich funkci už několikrát měnili,“ vypočítává Šáchová. Tam, kde dům ve druhém podlaží částečně vystupuje ze svého půdorysu, byla původně pracovna. Teď je z ní dětský pokojíček. Přes zahradu se Šáchovi občas dívají jako do zrcadla. Dům naproti, který navrhoval stejný architekt, je totiž jejich obydlí dost podobný. „Byl to záměr, udělat brášku tomu prvnímu. A klientům se líbil,“ vysvětlil Sládeček.
Majitelka měla naprosto jasnou představu. Chtěla jednoduchý, funkcionalistický styl, žádné skříně v pokojích, žádná pračka v koupelně. „A také žádné podkroví. Jsme všichni dost vysocí a nechtěli jsme se nikde krčit,“ vysvětlila majitelka Jitka Zpěváková. Na pozemku tak vyrostl dům s názvem torso, který má plochou střechu a různými výstupky narušený půdorys.
Když se Milana Šáchy ptají, proč si svůj neobvyklý dům postavil v tradiční zástavbě, má jasnou odpověď. „Až někdo postaví čtvrť z podobných obydlí, postavíme ho tam i my,“ tvrdí. Právě takové místo vzniká na okraji Uherského Hradiště. V okolí původní zástavby teď stojí několik domů, které by podle odborníků mohly být prvními v rezidenční vilové čtvrti.
V jednom z nich bydlí manželé Soukeníkovi. Přestože původně po architektovi žádali stavbu, která by zapadala do okolí, nakonec přijali návrh zcela jiný. „Podařilo se mi je přesvědčit, že dobře se jim bude bydlet i v něčem odlišnějším. Tak vznikl čistý, jednoduchý, honosný dům,“ prohlásil architekt Tomáš Hruška.
soukromé koupelny
V patře jsou tři velké ložnice, z nichž každá má svou šatnu a koupelnu. „To můžeme označit za nejvyšší standard,“ upozornil Hruška. Z jednoho rohového pokoje mají Soukeníkovi výhled na hrad Buchlov.
Krásný výhled si cení také Johaníkovi v domku nedaleko hřbitova. Díky návrhu architekta vidí velkou část Chřibů, Brdo, kapli svaté Barbory i Buchlov. „Je úžasné sledovat proměny krajiny v různých obdobích roku. I bouřka doprovázená blesky je úchvatným zážitkem,“ svěřila se Veronika Johaníková.
Jejich dům je sice nenápadný, přesto výrazně odlišný. „V okolí jsou většinou sedlové střechy, takže je velký úspěch, že se nám podařilo na úřadě prosadit velmi geometricky řešenou stavbu s plochou střechou,“ připomněl architekt Martin Kareš.
Domácí upozorňují, že ačkoliv se domek může zvenku zdát malý, každé místo je v něm využité. Vyhovuje jim vzdušnost, dostatek světla a otevřený prostor.
Dobře se tady cítí i návštěvníci, přestože se většina z nich podivuje betonovým podhledům. „Považují to za nedokončenou práci. My jsme ale s touto podobou interiéru spokojení,“ dodala majitelka.
