Když chtějí Tomáš a Lenka Vakovi objíždět na Vánoce příbuzné a známé, nemají to jednoduché. Ona má rodiče v Plzni, on v Havlíčkově Brodě, dům postavili v Českých Budějovicích, ale bydlí v Liberci. A musí to stihnout v jednom dni. Bílí Tygři mají na oslavu zpravidla jen Štědrý den, na Hod Boží už zase trénují. A na něm útočník Tomáš Vak nesmí chybět.
„Teď je to vyřešené, máme malou Valentýnku, takže kdo chce, musí přijet za námi,“ konstatuje Lenka Vaková. Dvouměsíční dcerka se narodila začátkem dubna v jablonecké nemocnici. „Dlouho jsme zvažovali, kde bych měla rodit. Náš život řídí hokejová liga a my nevěděli, jak dlouho ji budou Tygři hrát. Jablonec mi doporučily kamarádky a nelitovala jsem, i když zážitky z porodu nemám zrovna nejlepší. Valentýnka měla přes čtyři kila, na dnešní poměry byla velké dítě,“ popisuje dvaatřicetiletá Vaková.
Původně je z Varů a hokeji fandila odjakživa. S mužem se ale nesetkala jako hokejová fanynka.
„Kamarádka měla restauraci a hokejisté tam chodili na jídlo, tak nás seznámila. Nebyla to láska na první pohled. Nejdřív jsme se trochu oťukávali,“ říká. Na jeho nabídku k sňatku si pamatuje přesně. „Bylo to o mých třicátinách. Pořádali jsme zahradní party s rodinou. Klekl si na kolena a řekl mi to přede všemi. Okolí plakalo a já ztratila řeč,“ vzpomíná.
Když Tomáš dostal nabídku do budějovických HC Mountfield, šla s ním. Musela opustit svoji práci v kadeřnictví. Potom, co se rodinně a pracovně zabydlela v Budějovicích, stěhovali se do Liberce. „Chci pracovat, moc mě to baví. V domě, který jsme v Budějicích postavili, mám kadeřnictví. I dnes tréninkově udělám nějakým známým hlavu,“ poznamenává.
Přestože je její „doma“ na jihu Čech, v Liberci se jí líbí. Kopce kolem jí připomínají Vary. Stala se z ní Tygřice a chodí na všechny zápasy. Když na jaře Liberec nečekaně vypadl z play-off se Slavií, probrečela celou noc. „Manžel to taky hodně prožíval. Vlastně všichni, protože jsme mysleli, že výhru už máme v kapse,“ vzpomíná. Teď už se těší na sezonu. Bude chodit na utkání i s dcerou.
Život, který se dřív točil jen kolem hokeje, nabral po narození Valentýnky, trochu jiný kurz. Hokej sice šéfuje pořád a hlavně teď v letní přípravě muže vídá jen večer a na oběd, ale když dorazí a trochu zarelaxuje, snaží se jí věnovat, a hlavně dceři. „Vypadá jako tvrďák, protože se mračí a je to velký chlap, je ale hodný, citlivý a rozdal by se. Holky mu říkají zlatý Váček,“ popisuje.
I když muž běžně nevaří, obložené mísy pro návštěvy zvládá skvěle. „Umí to líp naaranžovat. Je gurmán. V jídle se ale musí hlídat. Patří k těm, co kouknou na plný talíř, a přiberou. Takže se snažím vařit spíš lehká jídla, ryby, drůbež, saláty a mořské potvory,“ upřesňuje.
A budoucnost? „Tomášovi je třiatřicet, takže by už měl pomalu myslet na to, co bude, až skončí. On to ale neřeší. Žije jen hokejem. Řeším to spíš já. On tvrdí, že pak ho budu živit já a on bude mýt zákaznicím hlavy,“ dodává Vaková.
Rychlotest pro Lenku Vakovou
Čím chtěl být jako malý? Hokejistou. Jeho vzorem byl dědeček brankář. (T. V.: Nevím, možná kuchařem.)
Jeho nejmilejší jídlo? Mořské potvory. (T. V.: Všechno, mořské plody.)
Kdy vás požádal o ruku? Na mých třicátinách. (T. V.: Druhý den oslavy jejích třicátých narozenin, před našimi nejbližšími přáteli.)
Co ho naštve? Skoro nic. Snad když na mě mluví a já nereaguji. (T. V.: Asi nic.)
Co při tréninku zrovna nemusí? Běh na Ještěd. (T. V.: Baví mě všechno.)
Dovolená snů? Jeho? Potápět se s bílými žraloky. (T. V.: Kapské Město, Francouzská Polynésie,potápění se žraloky.)
Top film? Náhradníci. Hudbu z nich jsme měli na svatbě. (T.V.: Old School, Náhradníci. Ti kvůli písničce.)
