Rumunští Romové, kteří dva týdny kočovali po Praze, dali v minulých dnech naplno průchod svému zármutku. Z pondělí na úterý nocovali v parčíku před vinohradskou nemocnicí, aby byli zemřelému Jonovi Milescu co nejblíže.
Lékaři v závěru udržovali sedmnáctiletého pacienta na přístrojích, museli ho také napojit na umělou ledvinu. Mladík se však neprobral z bezvědomí a jeho mozek nevyslal žádnou neurologickou odezvu.
Léčba přišla denně bezmála na sto tisíc korun. „Postup ještě nemáme ujasněný. Teprve zjišťujeme, jestli byl pacient pojištěný,“ řekla mluvčí nemocnice Jana Jelínková.
Po smrti mladíka nastaly zmatky kolem převozu těla do Rumunska. Romové na něj měli zhruba jen třetinu peněz, kolem pětadvaceti tisíc korun. Úhradu nabídl magistrát. „Rohodli jsme se pomoci, považuji to za humanitární gesto,“ vzkázal z dovolené primátor Pavel Bém.
Romští pozůstalí ale nakonec oznámili, že peníze od Prahy nepotřebují. „Veškeré náklady se jim prý podařilo pokrýt ze sponzorských darů,“ řekl mluvčí magistrátu Jiří Wolf.
Jon měl jako nejmladší ze čtyř synů podle tradice vystřídat na trůnu svého otce Robinsona Dimofte. Rodina cestovala na romský kongres do Berlína, jenže mladík se při koupání ve Staré Boleslavi topil a boj o život v nemocnici prohrál.
REPORTÁŽ
Provizorní tábořiště rumunských Romů na břehu Vltavy v Husinci za Prahou vlídně prohřívá slunce. Reghina Maruntelu z Muzea romské kultury v Brně, která přijela navštívit bývalé krajany, sedí v čele „babského sněmu“ a rozmlouvá s ostatními. Muži odjeli hned ráno do vinohradské nemocnice. Je pondělí a lékaři slibují zásadní zprávu o zdravotním stavu sedmnáctiletého prince.
Reghina si ještě po cestě v autě sundala kraťasy a oblékla dlouhou barevnou sukni, aby se co nejvíce přiblížila ostatním Romkám. Stejně se jí to nedaří, jak si představovala.
„Pokaždé, když se zeptám, odkud jsou a jak žijí, stočí řeč jinam. Oni opravdu truchlí, navíc zásadní sdělení nechávají na mužích,“ říká žena, která se před osmmnácti lety přestěhovala do Česka.
Čekání na verdikt
Desetiletá Alis se točí v blýskavé sukni, její matka právě dojídá z talíře porci kuřete. „Tuším, že dnešní den bude rozhodující. Je to špatné, ale pořád věříme,“ podotýká žena prazvláštní směsicí jazyků. Při pohledu na miminko v rukou své sousedky se usměje a v puse jí zazáří několik zlatých zubů.
U nohou žen leží propanbutanový vařič a strunová sekačka. Romové ji koupili za dva tisíce korun, aby mohli posekat kus louky, na které jim dovolil majitel pozemku tábořit.
Dvě ženy odnášejí pytel zmačkaných pet lahví na místo vyhrazené pro odpadky. K řece přijíždí policejní auto. „Chodíme to sem omrknout tak jednou za dvě hodiny. Ale nedělají problémy, “ bilancuje hlídkující policista.
Přichází špatná zpráva
Kolem poledne 3. srpna u Vltavy náhle přibrzdí ojetý mercedes. Jeho řidič oznamuje, že ve dvě hodiny lékaři sdělí verdikt. Část žen se namačká do auta a vyráží k nemocnici. „Jedete strašně rychle, mám strach, že se vybouráme,“ krotí spěchajícího řidiče Reghina Maruntelu. Muž ale nezvolní, i když ještě není ani jedna hodina.
Před vinohradskou nemocnicí posedává asi čtyřicet Romů. Zamlklí, pohroužení do sebe. Zprávy se dočkali. Není dobrá. Mladý Jon Miclescu, jejich princ, nepřežil.
