Záznam pak přehrával jiné skupině huseníčků, jejichž listy do kontaktu s housenkou nepřišly. Po 24 až 48 hodinách Cocroft porovnal chemické složení listů a nestačil se divit: jak požírané rostliny, tak ty, jež požírání jen „slyšely“, vykázaly zvýšenou hladinu glukosinolátů a antokyanů, tedy látek, které měnily chuť listů na hořkou či hořko-kyselou, což živočichy obecně odrazuje od konzumace.
„Zvuky, respektive vibrace způsobené žvýkáním housenky způsobily změny v metabolismu rostlinných buněk,“ vysvětlila doktorka Heidi Appelová, jež se na studii podílela. Kontrolní skupina rostlin, kterou vědci vystavili vibracím simulujícím vítr a zvuky běžného hmyzu, chemické změny v listech nevykázala. Teď už zbývá jen zjistit, jakým způsobem huseníček rozeznává zvuky a chvění, které ho ohrožují.
