Bratislavský startup Piano se chtěl svézt na vlně změn v médiích, situaci, kdy prudce klesají prodeje tištěných titulů a málokdo umí slušně prodávat obsah na internetu. To platilo (a vlastně stále platí) ve světě a ve střední Evropě ještě víc.
Idea platební brány Piano byla jednoduchá – poskytnout čtenářům virtuální prostor, kde si budou moci pod jedním heslem prohlížet obsah všech vydavatelství, pro která Piano dělá. Místo spousty balastu zveřejňovaného zdarma měl uživatel Piana dostat v balíčku exkluzivní obsah. Tedy to, co je v novinách, případně ještě něco navíc.
Média na oplátku měla získat výhodu, kterou tehdy neznala – výdělek z internetu i bez reklamy. Po třech letech fungování je výsledek přinejmenším rozpačitý. Na Slovensku řada periodik z projektu vycouvala a v Česku Piano úplně zapadlo. Trochu překvapivě však Piano boduje jinde v Evropě.
Začátek jako ze snu
Zpočátku se zdálo, že plány vycházejí a s výsledky jsou spokojené obě strany. V květnu 2012, kdy Piano Media oslavovalo první rok, se o slovenském projektu psalo v domácím i zahraničním tisku jako o úspěchu. Dvanáct získaných klientů za jediný rok, včetně nejčtenějšího slovenského deníku Sme či televize JOJ, předčilo očekávání i majitelů projektu.
Úměrně expanzi se rozrůstal také fond, který Piano Media financoval. Zakladatelé projektu se postupně stahovali do ústraní a ke slovu se dostávali cizinci. Živit další rozvoj projektu založeného agenturou Etarget a Monogram Ventures se odhodlala 300 tisíci eury společnost Neulogy, která na růst začínajících firem využívá třeba peníze ze své pobočky v Silicon Valley. Po pár měsících se přidal dokonce s dvěma miliony eur fond 3TS Cisco Growth Fund.
Peníze z Piana jsou pro média na Slovensku jen drobnými, nejedná se ani o procento příjmů z reklamy
Přes optický rozmach však už první finanční výsledky naznačovaly drsnou skutečnost – ani slušný počet klientů nedokázal zaplatit vysoké náklady na expanzi. Rok 2011 přinesl ztrátu 222 tisíc eur (zhruba šest milionů korun). V dalším roce vyskočila ztráta už na 719 tisíc eur (tedy téměř 20 milionů korun).
Nepochopitelné zdražování
Podle kritiků projektu za to mohla cenová strategie Piana. Autoři projektu totiž v roce 2012 výrazně zvedli cenu produktu. Například základní měsíční přístup podražil z 2,9 na 3,9 eura. A když se zdražily i další produkty, zájem čtenářů začal uvadat. A teprve letos v březnu se Piano dostalo na dvacet tisíc aktivních uživatelů.
Od spuštění projektu na jaře roku 2011 vybralo Piano na předplatném 1,1 milionu eur, což je přibližně 30 milionů korun, tedy v průměru zhruba 840 tisíc korun měsíčně. Z inkasované částky média dostala více než 771 tisíc eur, což je 21,2 milionu korun. „Zveřejněním čísel jsme chtěli dokázat, že Piano je skutečně úspěšným projektem,“ řekl týdeníku Euro David Brauchli, který je šéfem komunikace celé skupiny Piano Media.
Někteří účastníci projektu však mají jiný názor. Vyinkasované peníze jsou pro ně v podstatě jen drobnými. Podle údajů agentury TNS Slovakia totiž hodnota otištěné reklamy v novinách bez zohlednění případných slev a bonusů loni dosáhla 83,5 milionu eur. Piano tedy nevygenerovalo ani procento příjmů.
| Slovenské Piano v číslech |
|---|
| 20 tisíc předplatitelů (březen 2014) 1,1 milionu eur na vybraném předplatném 771 tisíc eur dostala slovenská média 719 tisíc eur byla ztráta Piana Media v roce 2012 |
Navíc uzamčením a zpoplatněním obsahu zúčastněným médiím citelně poklesla návštěvnost stránek. Zřejmě i proto ze systému postupně vystoupily silné listy Trend, Hospodárske noviny či Pravda. Vinu za pokles nadšených a nárůst nespokojených reakcí na produkty Piano však měla na svědomí i samotná média.
Piano totiž využívala nekoncepčně a pod bránu zamykala obsah způsobem, který nedával smysl. Pravda třeba pod Piano zařadila jenom komentáře a názorovou žurnalistiku, Hospodárske noviny držely pod Pianem téměř vše, ale na webu nebylo oproti tisku nic výjimečného.
Problémem se ukázala i nejasná etická pravidla. V praxi to často vypadalo tak, že zamčený obsah jednoho média přebrala konkurence a s citací exkluzivní obsah zveřejnila jako svůj hlavní článek. Původně exkluzivní, ale placený a uzamčený materiál si přečetlo jen pár lidí, zato ukradený text na otevřeném webu mnohonásobně víc čtenářů.
Český propadák
Na českém trhu se dá mluvit o totálním fiasku Piana. Už od založení projektu Piano Media jednalo prakticky s každým, kdo má na mediální scéně nějaký význam. O tom, že Pianu Media na Česku záleželo, svědčí i aktivity internetového podnikatele a současného šéfredaktora ihned.cz Miloše Čermáka.
Ten byl silným propagátorem platební brány a za Piano se přimlouval. Blízko dohody měla být firma s Hospodářskými novinami. Tehdy byly sesterskou firmou slovenských Hospodárskych novin, které Piano využívaly, a Čermák měl na strategické rozhodování přímý vliv. Nikdy to však neklaplo.
Orientace na zahraničí
Podle hlavního zakladatele Piana Tomáše Belly, který má s Milošem Čermákem společnou firmu Nextbig, není exodus slovenských klientů a nezájem těch českých neúspěchem.
„Projekt byl od počátku postaven tak, že skutečný byznys bude v zahraničí – i proto jsme už půl roku po spuštění doma rozjeli Slovinsko, abychom si otestovali projekt v jiném než domácím prostředí. Také pro zahraniční investory by Piano nikdy nebylo zajímavé, pokud by mělo jen středoevropské ambice,“ říká Bella.
Důležitější jsou podle Belly úspěchy v zahraničí, kde se Piano stará třeba o předplatné nejčtenějšího polského deníku Gazeta Wyborcza a stejnou službu poskytuje i pro německou verzi prestižního listu Newsweek. Získalo také slovinské a britské zákazníky. Před pár týdny do společnosti vstoupil fond AWS Gründerfonds a další finanční injekci přidal i 3TS Cisco Growth Fund. Po této investici se Piano přestěhuje z Bratislavy do Vídně.
