Rusko, Indie, Tchaj-wan. Místa, kde jsou stopy královského města | E15.cz

Rusko, Indie, Tchaj-wan. Místa, kde jsou stopy královského města

Lucie Zemanová

Má sice jen necelých devatenáct tisíc obyvatel, ale ve světě není neznámý. Týdeník Sedmička zjišťoval, kde všude Beroun nechal svoje stopy.

Zajímavých míst, kde lidé alespoň jednou slyšeli o Berounu, je ve světě řada. Většinou za to mohou přímo obyvatelé města, kteří v zahraničí navázali nové vztahy, přestěhovali se tam natrvalo nebo ve světě zazářili sportovními výkony.
Mezi místa, kde je o Berounu často slyšet, patří partnerská města, a to německý Goslar, holandský Rijswijk, polský Brzeg a Condega ze střední Ameriky.
Nejstarší vztahy existují s německým Goslarem, a to z 60. letech minulého století. K podpisu oficiální smlouvy ale došlo až po revoluci.
„Myslím, že od roku 1995 se pořádají výměnné pobyty mezi žáky Jungmannovy základní školy a Realschule Hoher Weg. Vidím v tom velké plus, protože naši studenti tam stráví čtrnáct dní, poznají tamní kulturu, lidi a prohloubí si jazykové schopnosti. Na oplátku pak žáka, u kterého bydleli, ubytují zase v Čechách,“ popisoval starosta Berouna Tomáš Havel s tím, že slyšel i o případech, kdy díky těmto vztahům vznikla nová manželství.

Berounský most, ulice i americká čtvrť

„Když je člověk v Goslaru, tak tam skoro vždycky potká někoho z Berouna. Navíc je tam jedna taková zajímavost, a to most, který nese název Beroun Brücke,“ řekl berounský starosta s tím, že dobré vztahy panují i mezi holandským Rijswijkem a polským Brzegem.
Jedním z dalších měst, které v minulosti žádaly o partnerství, byl také ruský Zagorsk. Přesto, že k podpisu smlouvy nakonec nedošlo, dodnes tam existuje Berounská ulice. Zagorskou ulici mohli lidé v minulých letech najít naopak v Berouně. Avšak už řadu let nese název Okružní. Beroun ale ve světě nemá jen svůj most a ulici. Ve Spojených státech amerických existuje dokonce čtvrť se stejným názvem. „Je to celkem úsměvné, protože Beroun není jen ve středních Čechách, ale také v Minnesotě. V roce 1990 se přihlásil někdo přímo z Ameriky a oznámil nám to,“ smál se Tomáš Havel.
Další destinací za Atlantickým oceánem je Condega. „Máme s nimi sice pořád uzavřenou partnerskou smlouvu, ale naposledy tam byli zástupci města v roce 2000. Nicméně se tam podařilo zrealizovat řadu projektů,“ vysvětloval vedoucí odboru školství, kultury a vnějších vztahů Karel Abrahám.
Stopy Berouna ve světě ale zanechávají také mladí lidé a jejich sportovní výkony. Jedním z našich reprezentantů je i Jan Besser, který v zimě hraje lední hokej a v létě nazouvá kolečkové brusle. V dresu národního in-line hokejového týmu navštívil řadu zemí.
„V roce 2007 jsme byli na mistrovství světa v Bilbau, kde jsme získali zlato. Letos se mistrovství IIHF konalo ve Švédsku, kde jsme skončili druzí. Úspěchy tedy máme a takovou třešničkou na dortu je určitě i to, že se podíváme na místa, kam bychom se jinak třeba nikdy nedostali,“ řekl Jan Besser, který byl podle svých slov nejvíce nadšený z Tchaj-wanu.
„Byli jsme tam loni na světových hrách a podařilo se nám vybojovat bronzovou medaili. Moc rád na to vzpomínám, protože tam byla skvělá atmosféra. Světové hry se konají jednou za čtyři roky a jsou na nich právě ty sporty, které nemají zastoupení na olympiádě,“ vysvětloval Besser, který tak viděl řadu netradičních a zajímavých sportovních disciplín jako třeba jízdu na dračích lodích nebo závody v netradičním plaveckém stylu.
Tchaj-wan ale hráč Berounských Medvědů nepoznal jen po sportovní stránce. Zajímavá je tamní kultura i lidi, kteří jsou podle něj hrozně přátelští.

Šneci nebo kachní jazyk? Bon apetit!

„O světové hry se všichni hodně zajímali, takže na závěrečný ceremoniál přišlo asi čtyřicet tisíc lidí, a to bylo neuvěřitelné. Mimo to jsem samozřejmě vyzkoušel i místní kuchyni, jako šneky, kachní jazyk, hada nebo pařátky a musím uznat, že většina z toho mi opravdu chutnala,“ řekl se smíchem Jan Besser.
Dalším mladým mužem z Berouna, který poznal hodně exotických míst, je cestovatel David Malec. Mezi ty, odkud si přivezl nejzajímavější zážitky, patří podle něj rozhodně Kašmír, Ladak, Sikkim, jižní Afrika a Nový Zéland.

Střelba, ničivé záplavy a meditace

„V Kašmíru jsem byl dvakrát a vždy se tam střílelo. To je na tom místě asi nejhorší – že člověk nikdy neví, co se mu tam stane,“ uznal David Malec, který ale nelituje jediné cesty po Indii.
„Jednou jsem byl na posvátném místě v Kašmíru, které se nazývá Amarnath Caves. Vedou se o něj neustálé spory a já se tam v jednu chvíli dostal přímo do rozvášněného davu. Byl jsem rád, že jsem to přežil, protože ten den zastřelili několik lidí a situace byla hodně vypjatá,“ vzpomínal David Malec, který se letos vrátil pět dní před tím, než Ladak (na horním snímku vpravo) postihly ničivé záplavy. Smrt mnoha lidí způsobily začátkem srpna několikametrové vlny bahna s kamením, které extrémní deště uvolnily z okolních hor.
Ze svých cest si ale mladý dobrodruh přivezl i řadu pozitivních zážitků. V indickém Sikkimu prý potkal člověka, na kterého nikdy nezapomene.
„Byl to bývalý kuchař Dalajlámy, který každý den vstával ve tři hodiny ráno a meditoval až do šesti. Párkrát jsem si s ním zacvičil a zjistil jsem, že mám mnohem větší energii. S ním se to ale nedalo srovnat. Asi nikdy jsem ho neviděl spát,“ dodal David Malec, který hodlá ve světě zanechat ještě hodně svých stop.

Autor: Lucie Zemanová
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!