Libuše Kotilová je na Jindřichohradecku velmi uznávanou mykoložkou. Už jako malá objevila vzácnou houbu, která nese její jméno.
Vědec, bývalá starostka, iniciátorka nejrůznějších akcí nebo podnikatelka – to všechno je pětapadesátiletá Libuše Kotilová z Třeboně. Ovšem pro místní i pravidelné návštěvníky Třeboňska je především známou mykoložkou. V sezoně pomáhá lidem rozpoznat někdy i tisíce hub.
Není to trochu vyčerpávající činnost?
Normálně vůbec ne. Unavující snad byly až poslední Houbařské slavnosti, kde jsem zase měla tradiční poradnu. Za ty tři dny se v ní zastavilo přes tisíc lidí, takže to bylo přece jen náročné. Jinak za mnou ale lidé chodí postupně, a to se dá bez problémů zvládnout.
Říká se, že jsme národ houbařů. Tajná místa, kde rostou, se často předávají
z generace na generaci. Jak tomu bylo u vás?
Mě k houbaření přivedl tatínek Jiří Kubička. Byl to sice doktor, jako amatérský znalec hub byl ale známý všude v okolí. A protože moje starší sestry houbaření moc nebavilo, chodila jsem s tatínkem já. On mě taky naučil poznávat základní druhy hub.
Vy jste se mu za to ale odvděčila. Objevila jste nový druh houby.
To je pravda. Jako malá jsem měla blíž k zemi a párkrát jsem našla i drobné houby, které dospělí ze své pozice nevidí. Jedna z nich se po mně dokonce jmenuje – Octospora Libuschae. Je to velmi vzácný druh. Kromě mě ho našli už jen jednou v Anglii a jednou v Americe.
Takové štěstí většina houbařů nemá a stačí jim cokoli jedlého. Mají vůbec chodit do lesa?
Letošní sezona je trochu nezvyklá a jakoby posunutá. Nejvíc hub jsme si tak užili na přelomu června a července. Pak bylo sucho a nerostlo prakticky nic. Teď všichni doufají, že ještě přijde ta klasická podzimní vlna, kdy se z lesa vracíme s plnými košíky. Třeboňsko je naštěstí místem, které je na houby opravdu bohaté. Najdete tady totiž jak lesy listnaté, tak i smíšené a nechybí ani rašeliniště nebo hráze rybníků. Tam se houbám zvlášť daří.
Má zdejší prostředí nějaký vliv na to, jaké houby tady rostou?
Samozřejmě. Například právě díky rybníkům tu najdete některé vzácnější druhy hřibů, jako jsou hřib purpurový nebo královský. Rybníky se totiž vápní, a navíc na ně hodně svítí sluníčko, takže se na jejich březích daří také houbám teplomilným. Na loukách tady zase můžete narazit na pýchavku obrovskou. Někdy se jí říká vatovec a jsou z ní výborné řízky. Jeden známý nasbíral na zahradě hned několik opravdu velkých kousků.
Máme šanci najít třeba i lišky?
V posledních letech už zase ano. A to je dobře, protože lišky jsou takovým poznávacím znamením, že se životní prostředí začíná vylepšovat.
S podzimem si hodně lidí spojuje také václavky.
To jsou ale zrovna houby, ze kterých lesáci moc radost nemají. Václavky smrkové totiž napadají smrky, takže i každý druhý smrk tu bývá těmito houbami porostlý.
Pro houbaře to je ovšem jistota, že s prázdnou domů nepřijdou.
Ne tak docela. Václavka totiž rychle vyroste, ale během čtrnácti dnů je pryč. Navíc ne každý člověk ji dobře snáší. Dost často způsobuje žaludeční potíže.
Ty ale může mít na svědomí i špatná úprava hub. Co tedy s nimi?
Houby jsou v podstatě jako čerstvé maso. Proto bychom tak s nimi měli zacházet a co nejdřív je zpracovat. Stačí je povařit a zamrazit, můžeme je nakládat nebo sušit. Některé houby se ovšem musí nejdřív podusit. Například hřib kovář je totiž za syrova mírně jedovatý. Už po dvacetiminutovém dušení se ale jedovatých látek zbaví. A vůbec není pravda, že by se houby neměly ohřívat. Spousta receptů sice doporučuje do jídla třeba jen jeden konkrétní druh, každá houba se dá ovšem upravit na jakýkoli způsob. Takovým typickým příkladem je kotrč kadeřavý. Většina lidí ho používá jenom jako dršťky do polévky. A přitom je výborný i ve smaženici nebo s masem.
Co konkrétně vám chutná nejvíc?
Já jím z hub prakticky cokoli od pomazánek po řízky. Ráda mám třeba klasickou smaženici. Ideální je tak z dvaceti druhů hub, protože pak je chuťově zajímavá a stačí přidat jenom kmín a pepř. Dobrá je také kombinace klasického bramborového salátu s houbami. Ty se nejdřív podusí, potom vysmaží na sádle a nakonec se přidají do hotového salátu.
