„Sama si občas říkám, proč to hraju“

Je to celkem nevděčná role. Nechá se otloukat řadou střel. Často čelí tváří v tvář soupeřce s koženým míčem v ruce a je ráda, když ji trefí. Na konci zápasu si může říct, že to bylo dobré, když nedostala víc než dvacet gólů. Házenkářská brankářka.
„Lidé občas říkají, co tam dělám a proč tam vůbec lezu, když jako brankářky dostáváme tolik gólů,“ ví o pověsti gólmanů v házené dvacetiletá Eva Bezpalcová.
Budějovický klub vychoval v minulosti i reprezentační gólmanku Kristinu Selicharovou. Bezpalcová je další, která se dostala alespoň do nejvyšší soutěže žen v Česku.
Její role je letos zvlášť pikantní. Hraje ve dvou týmech, ve dvou různých soutěžích. Kromě brankářky však mají jedno společné. Oba jsou poslední a ve zbytku sezony je čeká tvrdý boj o záchranu. Když jde do zápasu, už dopředu si může být jistá, že ji čeká hodně práce. Málokdy měla letos po utkání důvod k úsměvu. V interlize je poslední s Jindřichovým Hradcem. O soutěž níž ji potkal stejný osud s budějovickou Lokomotivou. „Tak trochu přemýšlím, jestli to třeba není mnou, jestli nenosím smůlu,“ pousměje se.

Střídání týmu není pro brankáře problém

Občas se i sama sobě diví, proč házenou ještě hraje, proč se trmácí na tréninky do Jindřichova Hradce, když oba týmy prohrávají. „Ale pak se stejně vždycky seberu a jdu. Asi pro tu partu, která je kolem,“ vysvětluje. Do branky nastoupila už v žákyních na tehdejší Vltavě. Pak pokračovala dál a v sedmnácti už chytala nejvyšší dorosteneckou ligu za Lokomotivu. „Pak mi zavolal trenér Kumpán z Jindřichova Hradce, jestli bych to nechtěla zkusit tam,“ vypráví. A už třetím rokem kombinuje utkání Lokomotivy se zápasy u Vajgaru. Někdy jsou to dva duely za víkend, které dělí jen pár hodin spánku. Přidává historku, kdy přijela v noci ze slovenské Šaľy, spala tři hodiny a jela do Ostravy za Lokomotivu.
Když má srovnat oblíbenost obou soutěží, vítězí ta vyšší. Více i lépe si tam zachytá. Ovšem s výhrami je na štíru stejně jako o patro níž. Poslední byla z osmého ledna s Bratislavou. U Lokomotivy musí pátrat ještě dále. Budějovický klub zahájil sezonu dobře, ale v říjnu začal pád až na dno.
„Hodně holek je na vysokých školách. Společně netrénujeme,“ vysvětluje. Samotná si myslí, že pro brankářku není střídání dvou týmů a dvou obran až takovým problémem, protože nemusí být tolik sehraná s ostatními. Hráčka v poli to má horší.
Na jaře ji ještě čeká hodně zápasů. Cíle? Pokud by se povedla záchrana v obou soutěžích, bylo by to nejlepší. V první lize s Lokomotivou to není nemožné. Ještě zbývá dost zápasů.

Se špatnými výsledky klesá i nálada

V Hradci to bude horší, protože v sezoně jeho hráčky vyhrály jen dvakrát a nesměly by skončit poslední v play-out, kam budou vstupovat s bodovou ztrátou na ostatní. „Ačkoliv nálada v kabině není špatná, psychika jde dolů. I moje. To je prostě jasné,“ vysvětluje Bezpalcová. Víkendy má nabité. Řada pochytaných střel i obdržených gólů. Prostě úděl brankářky v házené.