Stavby, které už nestojí, domy, které změnily podobu, a nostalgii starých časů v Hranicích zobrazují unikátní pohlednice a staré fotografie, které přes dvacet let sbírá pětačtyřicetiletý Milan Králík z Hranic. Kdo jej zná, tvrdí o něm, že vlastní největší sbírku pohlednic města Hranic na světě.
„Zní to moc megalomansky, ale je to možné,“ říká s úsměvem sběratel. „Kolik mám pohlednic? Vlastně ani nevím. Když jsem asi před dvěma lety dělal jakousi inventuru, napočítal jsem šestnáct set kusů. Dnes jich může být o trochu víc,“ upřesňuje Králík, jehož sbírka mapuje vývoj města od konce 19. století.
Patří do ní také stovky okopírovaných a oskenovaných fotografií, historické odznaky, knihy, ale i pozvánky na plesy a různé společenské akce, které jsou malými uměleckými díly. Zvláště ty, které pocházejí z období secese. Vše na téma Hranice. „Ale sbírám i snímky okolních obcí, zaniklých vesnic na Libavé a v poslední době i Krkonoše,“ říká Králík.
Sběratelem pohlednic se stal téměř náhodou. „Jeden známý mě párkrát požádal, abych mu ze sběratelské burzy dovezl pohlednice. Vybral si z nich vždycky ty, které neměl, a ostatní mně nechal. Mně se pohledy hromadily, a tak jsem je začal v roce 1987 sbírat,“ vzpomíná Králík.
Pátrání po pohlednicích
Pohlednice Hranic shání ve světě. „Je málo pravděpodobné objevit je v Hranicích, protože odsud je lidé posílali,“ říká sběratel, jenž nové kousky do své sbírky kupuje na sběratelských burzách, od obchodníků s pohlednicemi nebo přes internetové stránky. Také je vyměňuje s jinými sběrateli.
„Dřív jsme s kolegy navštěvovali téměř všechna sběratelská setkání v republice, rukama mně prošly statisíce pohledů. S rozvojem internetu se nakupování přesunulo na obrazovky monitorů. Procházím nabídky obchodníků s pohlednicemi hlavně z Německa a Rakouska, výjimkou není ani nákup z Itálie, Polska nebo USA,“ popisuje Králík.
Nejstarší kousky
Příběh pohlednice se začal psát koncem 19. století. V roce 1869 povolila rakousko-uherská pošta posílat levné korespondenční lístky a poté v roce 1884 i pohlednice. Lidé je houfně zasílali příbuzným a známým jako vzpomínku na cestování.
Nejstarší dochovaný korespondenční lístek s vyobrazením Sněžky a s razítkem německé říšské pošty je z roku 1873. Nejstarší českou pohlednicí je vyobrazení Janských Lázní z roku 1885. „Oba skvosty má ve své sbírce pan Bedřich Sigmund ze Dvora Králové nad Labem,“ sděluje Králík.
Nejstarší pohlednice, kterou má ve sbírce sám, je z 1. ledna 1895. „Musela být vyrobená už v roce 1894. Zajímavé je, že už druhý den dopoledne byl pohled ve Vídni. Inu, reklamní slogan Dnes odešlete, zítra dodáme, platil už před sto lety,“ upřesňuje sběratel.
Město v budoucnu
K nejcennějším pohledům každého města patří takzvaná města budoucnosti. „Jsou to koláže, které zachycují tehdejší představu, jak bude město vypadat třeba za sto let,“ vysvětluje muž. V jeho sbírce jsou pohlednice budoucnosti Hranic z roku 1905. Nad dnešním Masarykovým náměstím se vznášejí šlapací kola, vzducholodě a náměstí je přecpané všemožnými dopravními prostředky. „Musíme si uvědomit, že vznikaly kolem roku 1905 a balony, vzducholodě, auta a motocykly byly velice mladými vynálezy. V jednom se ale naši předkové nemýlili. Ulice a náměstí našich měst jsou přeplněné,“ dodává Milan Králík.
Raritní exponáty
Ve sbírce má i slavnou pohlednici Pinkavův letecký pohled na Hranice z roku 1905. Zachycuje celé město z ptačí perspektivy tak, jak ho do té doby viděl jen málokdo. „Není to ale letecký snímek, jak se uvádí, ale kresba z balonu, který tady byl tehdy upoutaný pro vojenské snímkování. Nezapomínejme, že v roce 1905 byl horkovzdušný balon nebo vzducholoď výkřikem tehdejší techniky. Malíř Jan Pinkava si tenkrát pro pohlednici udělal z balonu skicu na desky, které se mně náhodou dostaly do ruky a mám je ofocené,“ prozrazuje sběratel.
K zajímavým exponátům v jeho sbírce patří pohlednice a fotografie z vojenského lazaretu, který narychlo vyrostl v Hranicích za první světové války, nebo pohlednice, které psali někdejší hranický továrník Antonín Kunz či první český starosta Hranic František Šromota.
Zajímavou kapitolou jsou takzvané opilecké pohlednice. „Na nich jsou pokroucené, zvlněné domy. Mám například dvě takové opilecké pohlednice Masarykova náměstí,“ říká sběratel.
Zvláštní skupinou jsou reklamní pohlednice, které začátkem 20. století vydávali místní továrníci a živnostníci.
Zmizelá ulice
V Králíkově sbírce jsou i negativy fotografií dnešní třídy 1. máje z roku 1973, kde jsou vyfocené všechny domy ještě před demolicí celé oblasti. „Občas, když jdu po třídě 1. máje, představuju si, jak to tam vypadalo. To je taková deformace ze sběratelství,“ dodává sběratel.
I pohlednice dokážou překvapit. Třeba když se objeví nějaký nový kousek, o kterém nevěděl, že existuje. Sběratelská vášeň se někdy podobá detektivní práci, a to nejen když hledá nové kousky do sbírky, ale také když se snaží určit místo, které pohlednice zachycuje.
Dodává, že každý může udělat nějaký objev staré pohlednice. „Ve filokartii, jak se nazývá sbírání pohlednic, neexistují žádné katalogy. Na unikát může člověk narazit při vyklízení starých půd a posunout tak laťku zase o nějaký stupínek výše,“ uzavírá sběratel Milan Králík.
