Sběratelé si na letiště přijeli pro české motocykly

Travnatá louka doberského letiště se začíná plnit už v pátek večer. Veteránisté obsazují strategická místa a navzájem si pod rouškou noci prohlížejí přivezené kousky, aby jim náhodou něco neuteklo. Svítí si při tom baterkou.

Začíná se za rozbřesku

Je devět ráno a burza zažívá už dvě hodiny tradiční nával. Tisíce lidí bloumají cestičkami mezi prodejci. Končit se bude po poledni. „Volali mi Poláci, jestli jsem burzu kvůli státnímu smutku nezrušil,“ říká hlavní organizátor Václav Slovák. V Dobré je slyšet taky němčina a ruština.
„Kluci já vás varoval, abyste nezapomněli nařídit budíka. Kvůli vám jsem vstával pozdě a bezmyšlenkovitě jsem za mopeda dal deset tisíc. Já mu to snad půjdu vrátit, vždyť to má poloviční cenu,“ běduje u párku s hořčicí mladík z Pelhřimova. Přátelé ho chlácholí, že udělal dobrý kup.
Za pět hodin stačí návštěvníci utratit statisíce korun. Převážně za náhradní díly k autům i motorkám. Kompletních veteránů sem ale moc nedorazilo. Z aut stojí za pozornost jen fordka z roku 1924. Dělník z fordových závodů za ni ve své době zaplatil 280 dolarů, do Česka se před lety dostala za sedm tisíc dolarů. Její dnešní hodnota je jedenadvacet tisíc. S majitelem není řeč, o publicitu nestojí. Po burze se šušká, že někdo ví o stařičké bugattce za miliony korun. Prý je zazděná v nějakém domě na východ od Prahy.

Zájem je o české motorky

„Tady se drahá auta za hotové peníze neprodávají. Jejich majitelé je buď přivezou ukázat a pak se dohodnou s kupcem u sebe doma, nebo zase odjedou,“ upozorňuje Slovák. Podle jeho slov jdou v poslední době na dračku hlavně české jawy. Za péráka, který se ještě nedávno dal sehnat do pěti tisíc, jsou dnes nadšenci ochotni platit přes sedmdesát tisíc korun.

V kurzu jsou i Kozí dechy

„Ceny za jawy a čézety se rychle blíží cenám unikátních západoevropských motocyklů. Přitom za hranicemi republiky o ně není zájem,“ konstatuje Antonín Libík, majitel poválečného motocyklu Ariel. V Česku ojedinělého čtyřtaktu z padesátých let. Za téměř tři sta tisíc korun ho ovšem v Dobré nikdo nechce. „Nevadí, tahle motorka cenu neztratí,“ mávne rukou veteránista z Prahy. Nejdražší tuzemské mopedy Stadion zvané Kozí dech nabízejí prodejci za desítky tisíc korun. Ze stodol a garáží se jich dědicové původních majitelů zbavovali za patnáct set korun. „Kdo tomu jen trochu rozumí, jel v době ekonomické krize nakupovat třeba do Německa. Tam šli veteráni s cenou hodně dolů. To byla či pořád ještě je, dobrá investice,“ radí Slovák a dodává, že by se hranice pro vstup do veteránů měla z třiceti let stáří modelu posunout na padesát až šedesát let. „Takhle každý rok přibude neskutečné množství kusů do kategorie veterán. Cena typů, které ještě včera jezdily jako běžná auta nebo motorky, vyroste nepřiměřeně vysoko. Příkladem jsou právě české stroje ze sedmdesátých let. Je už toho prostě moc,“ dodává šéf kladenských veteránistů.