Starší svobodný muž žijící ve vlastním domku, který k vytápění používá dřevo a spoustu času tráví u počítače s internetem, takže nechodí do kostela. Podobně by mohl vypadat typický obyvatel Olomouckého kraje. Alespoň podle čísel, která statistici nasbírali při loňském sčítání lidu, jehož předběžné výsledky nyní odtajnili. Skutečnost je samozřejmě mnohem složitější. Co tedy čísla o životě v kraji říkají?
První výsledky především potvrdily, že obyvatel v Olomouckém kraji ubývá a žen je pořád více než mužů. A že mezi muži dominují ti, kteří se před oltář zrovna nehrnou. V kraji je oproti dřívějšku více cizinců, zato méně rodáků. Lidé v kraji se také mohou pochlubit rekordem, mají totiž nejvyšší počet domů v historii.
Muži se nežení
Trvalé bydliště má ve 399 obcích Olomouckého kraje téměř 640 tisíc lidí. Obyvatel zde přitom neustále ubývá už více než tři desítky let. A výsledky posledního sčítání nepřinesly v tomto ohledu žádné překvapení. Oproti údajům, které lidé vepsali do formulářů před deseti lety, je jich v kraji méně o čtyři tisíce.
Olomoucký kraj se tak řadí mezi tři v České republice, kde se počet obyvatel snížil. K poklesu došlo ještě v Moravskoslezském a Zlínském kraji. „I tak zůstává Olomoucký kraj šestým největším v republice co do počtu obyvatel. Za Středočeským krajem, Hlavním městem Prahou, Moravskoslezským, Jihomoravským a Ústeckým krajem. Je na tom stejně jako v roce 2001,“ říká vedoucí Miloslav Pospíšil ze Statistického úřadu.
Čísla ukázala, že obyvatelé ubyli všem okresním městům. O nejvíce lidí „přišel“ Přerov. A o tisíce lidí méně než před deseti lety usíná každý den i v krajské Olomouci, která se při sčítání držela těsně nad stotisícovou hranicí. Co do počtu mají podle statistiků mírně navrch ženy, i když se jejich podíl na celkové populaci kraje v průběhu padesáti let také snižoval.
Podíl občanů, kteří se narodili ve stejné obci, ve které mají současné bydliště, tedy rodáků, poklesl v Olomouckém kraji pod padesát procent. Za deset let se ale více než zdvojnásobil počet cizinců. Celkově patří Olomoucký kraj v republice k těm, kde podíl žijících cizinců nedosahuje ani jedno a půl procenta z celkového počtu lidí. Nejvíce lidí s jiným než českým pasem žije v Olomouci, Přerově a Prostějově.
Sčítání potvrdilo, že postupně stárneme. „Podíl osob v postproduktivním věku se od předchozího sčítání v roce 2001 zvýšil až na 16,1 procent. Nárůst podílu nejstarší věkové kategorie byl na úkor dětské složky populace,“ vysvětluje Pospíšil.
A jak je to s chutí lidí v kraji vstupovat do manželství a kolik je „samotářů“? Podle statistiků se situace v tomto ohledu velmi podobá trendu ve zbytku republiky. Ještě před deseti lety měly u mužů i žen největší podíl osoby žijící v manželství, dnes je už situace jiná. „Zatímco žen je ještě stále víc vdaných, u mužů byl nejvyšší podíl svobodných,“ upozorňuje statistik, podle něhož jsou dnes lidé oproti dřívějšku také vzdělanější. „Osob s maturitou, vyšším odborným vzděláním a vysokoškolským vzděláním přibývá,“ tvrdí statistik.
Národnost: hlavně česká
Od sčítání si hodně slibovali zástupci moravistických stran, kteří jsou přesvědčení, že myšlenky na výraznější postavení Moravy v České republice by měly rezonovat právě při vyplňování formulářů. Proto před sčítáním vedli kampaň, v níž se snažili lidi přesvědčit, aby se k moravské národnosti přihlásili. „U prvního sčítání lidu, které statistici dělali v roce 1991, se k moravské národnosti přihlásilo kolem jednoho a půl milionu lidí,“ upozornil před sčítáním zástupce strany Jiří Novotný.
Zato druhé sčítání z roku 2001 znamenalo obrovský propad v počtu lidí, kteří se k moravské národnosti přihlásili. „Bylo jich najednou jen čtyři sta tisíc. Doba byla jiná. Prezident i média nás zesměšňovali, prý jsme folkloristé a směšné figurky,“ komentoval tehdejší atmosféru Novotný.
Dnes je podle něj situace úplně jiná. „Společnost je dnes jinde. Žádný tlak proti moravské národnosti tu necítím, naopak lidé stále více hledají své kořeny, zajímají se o to, odkud pocházejí,“ myslí si Novotný. Po prvních výsledcích si Moravisté rozhodně nemusí zoufat. Počet lidí, kteří zaškrtli moravskou národnost, o sedmadvacet tisíc narostl. Naopak lidí hlásících se k české národnosti je méně. Přesto se k české národnosti stále hlásí více než polovina lidí, moravskou uvedlo dvanáct a slovenskou 1,2 procenta lidí. Slezskou národnost v kraji uvedlo 234 a polskou 582 obyvatel.
Otázky národnosti i náboženské víry byly ovšem při sčítání dobrovolné a záleželo na každém, zda je vyplní. Čtvrtina obyvatel kraje využila možnosti na otázku národnosti neodpovědět. I tak potvrdilo sčítání jasně, že v kraji ubývá věřících.
Tři procenta husitů
I k otázce víry měli lidé menší chuť se vyjadřovat než před deseti lety. „Zatímco při sčítání v roce 2001 neodpovědělo na tuto otázku devětapadesát tisíc obyvatel, při loňském sčítání to bylo již 283 tisíc lidí,“ říká Pospíšil.
Z těch, kteří na otázku víry odpověděli, bylo necelých třiačtyřicet procent věřících a zbytek nevěřících. Více než jednaosmdesát procent věřících se přitom hlásí k římskokatolické církvi, necelá tři procenta k Církvi československé husitské a 1,9 procent věřících zaškrtlo ve sčítacím formuláři Českobratrskou církev evangelickou. V kraji se nejčastěji hlásili k určité církvi lidé z Konicka, Hranicka a Zábřežska.
K romské národnosti se hlásí mnohem méně lidí, než odpovídá skutečnosti. Při sčítání se k ní přihlásilo 373 obyvatel kraje, ke kombinaci romské a další národnosti 845 lidí. „Toto číslo je velice diskutabilní, protože i sami Romové říkají, že je nízké,“ připomíná Pospíšil.
Plyn je „v kurzu“
Rekordní číslo v historii objevili statistici po sečtení domů v celém kraji. Napočítali jich 137 tisíc. Stejně jako jinde v republice, došlo také zde od posledního sčítání k nejvyššímu nárůstu počtu domů za poslední půlstoletí.
„V sedmdesátých a osmdesátých letech dominovala výstavba bytových domů, od poloviny devadesátých let dvacátého století se ale hlavním pilířem stala výstavba domů rodinných.
Z celkového počtu obydlených domů připadalo osmaosmdesát procent na domy rodinné a deset procent na domy bytové,“ tvrdí Jiří Frelich ze Statistického úřadu.
Podle statistiků se dnešní domácnosti výrazně odklánějí od lokálního vytápění. „Co se týče energie používané k vytápění, klesá zájem o uhlí a koks a naopak je patrný rostoucí zájem o dřevo. Podíl bytů využívajících k vytápění plyn zůstal mezi lety 2001 a 2011 nezměněný. A to i přesto, že podíl plynofikovaných bytů se od roku 2001 zvýšil. Malá část bytového fondu totiž přešla k alternativním způsobům vytápění,“ vysvětluje Pospíšil.
Poslední sčítání také ukázalo, že více než polovina bytů je vybavená počítačem, a potvrdilo boom internetu. Zatímco ještě před deseti lety byl domácí internet spíše vzácností a tento „luxus“ si dopřávali obyvatelé každého devatenáctého bytu, dnes je připojení internetu běžným standardem v každém druhém obydlí.
