Ve Spojených státech si nějakým způsobem pomocí sdílené ekonomiky každý měsíc vydělává 2,5 milionu dospělých - desetkrát více, než před třemi a půl lety. Většině z nich však stále slouží jen jako zajímavá forma přivýdělku, uvádí JPMorgan ve své studii založené na zkoumání vzorku 260 tisíc lidí žijících v USA.
Do zmíněného segmentu tvůrci analýzy řadí nejen řidiče Uberu, ale také například prodávající přes eBay, drobné řemeslníky, poskytovatele ubytování přes Airbnb nebo pracovníky na volné voze v oblasti webových projektů. Průměrně si přes tyto značně různorodé služby vydělali měsíčně 533 dolarů (13 tisíc korun; zhruba 40 procent americké minimální mzdy).
Ani ti, kdo přes zprostředkující aplikace poskytují svůj kapitál namísto práce (pronajímají ubytování, poskytují úvěry), si ovšem většinou nemohou dovolit žít bez dalšího zdroje příjmu.
„Růst počtu uživatelů těchto platforem je úžasný, samy o sobě však nepředstavují náhradu za tradiční formy pracovních úvazků,“ řekla pro The Wall Street Journal Diana Farrellová, šéfka výzkumného oddělení JPMorgan, která dodává: „Jako by si lidé říkali ‚takhle mi to na přivýdělek stačí, o svůj stabilní příjem nechci přijít.‘“
Procenta lidí aktivně zapojených do digitální (sdílené) ekonomiky podle podílu těchto aktivit na celkových příjmech respondenta:
Příjmy ze sdílené ekonomiky pocházejí z nárazových zakázek či pronájmů, flexibilní pracovní doba a vyvázání se z firemní kultury je tak vykoupena kolísavostí výdělků a nižší pracovněprávní ochranou.
Pomáhají však zlepšit situaci lidem, kteří se s určitou mírou ekonomické nejistoty již potýkají - tedy zejména mladým ve věku 18 až 24 let, případně nejchudší pětině Američanů. Obě demografické skupiny zažívají více než třetinové výkyvy hladiny svých měsíčních příjmů.
Henry Farber: Odpůrci Uberu vedou prohranou bitvu, pokrok nezastaví
