Jak vznikl název ulice Velká Dlážka? Chodila v Přerově do školy francouzská špionka? Proč je na domě v Mostní ulici zlatá ryba? A jaké kufry se vyráběly na Tratidlech?
To je několik zajímavostí z Přerova, které nejsou lidem všeobecně známé.
1. Ulice Velká Dlážka: světová rarita
V České republice existují stovky náměstí a nábřeží T. G. Masaryka či Edvarda Beneše. Téměř každé město má svou ulici Boženy Němcové nebo Karla Čapka. Velkou Dlážku má ale jen jediné město – Přerov.
Velká Dlážka je dnes převážně panelové sídliště. Ještě do šedesátých let minulého století tu ale stály hlavně grunty a stará rodinná stavení.
„První domy se tady kdysi stavěly na mokřinách a pod základy se musely dávat dlážky. Od toho je odvozen tento název,“ vysvětluje ředitel přerovského archivu Jiří Lapáček.
Velká Dlážka skrývá i jedno tajemství. V podchodu u dnešního obchodu Barvy laky se téměř každý měsíc propadne na jednom místě dlažba. I když ji dělníci podloží, zasypou a zakryjí, za pár týdnů se dlažba zase prolomí.
„Někteří lidé tvrdí, že to dělají potkani. Proč by ale byli pořád na jednom místě? Já mám jiné vysvětlení. Jako dítě si pamatuji, že byl pár metrů odtud klášter, kde žily sestry dominikánky. A někde v těchto místech měly studnu. Domnívám se, že se studni „vrací paměť“, proto ten kráter,“ míní Josef Podloucký z Přerova.
2. Čokoládovna Zora: figurky ve vajíčku
Kinder vajíčka dělají radost dětem na celém světě už téměř čtyřicet let. Podle internetové encyklopedie mají původ v Itálii. Jenže není vyloučeno, že se výrobci čokoládových pochoutek s hračkou uvnitř inspirovali v Přerově. Konkrétně v továrně Terezie Hrubé. Ta založila před sto lety fabriku na konzervování ovoce a zeleniny, ze které časem vznikla čokoládovna s dodnes známým názvem Zora.
„Čokoládové výrobky se odtud po válce ve velkém vyvážely i do zámoří. Velmi žádaným artiklem byla velká čokoládová vejce. Z jedné strany měla oddělitelné čelo a vnitřek byl vyplněný figurkami,“ uvádí Jiří Rosmus z Přerova, který se zajímá o místní historii.
Nápad s vložením dárku do čokoládového vejce existoval tedy dávno předtím, než s ním přišla na trh jako s novinkou společnost Ferrero.
Fabrika Zora už v Přerově neexistuje. Ve třicátých letech minulého století ale dávala práci třem stovkám lidí. Ti pracovali na nejmodernějších strojích, které předválečný trh na výrobu cukrovinek a konzervaci ovoce nabízel. Továrna vyráběla i džemy, povidla, umělý med, krémy a kandované ovoce.
3. U Zlaté ryby: už jen vzpomínky
Název hostince U Zlaté ryby se v přerovské Mostní ulici dědil po staletí z majitele na majitele. Proč? Protože tady prostě podávali „zlaté ryby“.
V devatenáctém století plavili plťaři po Bečvě dříví. Vyplouvali na vorech z Valašského Meziříčí a cestou dřevo prodávali. Muži s dlouhými bidly, kterými se odráželi ode dna řeky, měli sice výnosnou živnost, ale byli dlouhé týdny z domova, daleko od svých žen a jejich kuchyní. Když se doplavili do Přerova, zpravidla prý rádi poseděli v hostinci U Zlaté ryby.
Jídelní lístek nabízel bohatou nabídku ryb z řeky Bečvy, která byla vyhlášeným rájem ryb i raků, kteří žili v zátokách a tůních. Ještě před sto lety tehdejší nájemce hospody inzeroval, že každý pátek nabízí čerstvé smažené ryby. Léty se ale z vyhlášené restaurace stala putyka a dnes její bývalou slávu připomíná jen štít nad vstupními dveřmi.
4. Hedvika Navrátilová: moravská Mata Hari?
Byla krásná a navíc chtěla být slavná, známá a bohatá. Pocházela ale z chudých poměrů a jedinou její devízou mohlo být vzdělání, které získala na přerovské křesťanské škole.
Hedvika Navrátilová se narodila v roce 1884 v Horní Moštěnici u Přerova. Toužila po závratné kariéře tanečnice a svých tužeb se nevzdala. Navzdory rodičům, kteří by ji raději viděli třeba jako služebnou.
„Všechny historické stopy směřují k tomu, že Hedvika Navrátilová skutečně dobyla světová taneční prkna a zřejmě také ošálila svět. Spekuluje se totiž, že Hedvika byla doopravdy světoznámá francouzská tanečnice Gaby Deslys, jedna z největších hvězd varietního světa,“ říká přerovská archivářka Věra Fišmistrová, která fenoménu jménem Hedvika alias Gaby věnovala jednu ze svých badatelských prací.
Umělecké jméno Navrátilová přijala proto, aby si pomohla ke hvězdné kariéře. Dodnes se historici dohadují, jestli prostá moravská dívka byla doopravdy slavná umělkyně Gaby, nebo jen její dvojnice.
„Hedvika mohla být Gaby, ale pravdu by asi odtajnily francouzské a rakouské archivy,“ míní Fišmistrová. V archivech by mohly být i další pikantnosti ze skandálního života, který tanečnice vedla.
Neproslavila se totiž jen vystoupeními ve Vídni, Paříži, Londýně či v Americe, ale zajímavé byly pro novináře i její skandální historky a milostné pletky se známými muži. Gaby Deslys byla milenkou portugalského krále, jindy se dostala na první stránky žurnálů proto, že jeden její vlivný milenec se přímo před ní na jedné z pijatik zastřelil.
„Největší zajímavostí ovšem je, že byla údajně vyzvědačkou, která pracovala pro Francii a Anglii. Proto se jí dodnes říká moravská Mata Hari,“ uvádí Fišmistrová. Za první světové války byl na tanečnici vypsán zatykač a byla obviněna ze špionážní činnosti. A právě v zatykači bylo uvedeno, že Hedvika Navrátilová narozená v Horní Moštěnici je žena s uměleckým pseudonymem Gaby Deslys.
5. Svépomoc I až IV: jako v New Yorku
Přerovská čtvrť Svépomoc patří spíše k menším a poklidným částem města. Není tu žádný panelák, jen menší rodinné domy. Přesto je označena římskými číslicemi, jako kdyby byla jednou z největších ulic ve městě. Kde se takové označení vzalo? V roce 1910 si zde lidé svépomocí postavili první domky. Na žádost stavebního úřadu se na staveniště vydal jistý Vincenc Vávra, který měl rozhodnout, jak se nově vzniklá část Přerova bude jmenovat. Úkol byl jasný, čtvrť neměla nést jméno po žádné osobnosti. Vávra doporučil název Svépomoc podle družstva národně sociální orientace, které vzniklo v roce 1908. Byl přitom inspirován vzorem Amsterodamu, Londýna a amerických měst, kde ulice začaly dostávat pro označení římská čísla. Název se změnil jen na šest let. Za druhé světové války tu místo nápisu Svépomoc stálo německé Siedlung. Římské číslice ale i tehdy zůstaly.
6. Rudolf Firkušný: ano řekl v Přerově
Rudolf Firkušný byl fenomenální klavírista, který ve dvacátém století patřil k nejvýznamnějším světovým umělcům. Talent odhalil v jeho pěti letech Leoš Janáček, který se pak o chlapce z chudé rodiny staral.
V osmi letech už měl Firkušný první samostatný koncert, v jedenácti byl sólistou České filharmonie a o čtyři roky později hrál samotnému prezidentu Masarykovi. Ten byl nadaným mladým umělcem tak uchvácen, že mu zaplatil část studia.
Rudolf Firkušný se narodil v roce 1912 v Napajedlích, později žil v Brně a po druhé světové válce emigroval do Ameriky. Domů se pak vracel jen sporadicky navštívit rodinu. Právě v Přerově měl sestru a v roce 1965 se zapsal do dějin města tím, že se zde oženil.
„Můj otec ho na přerovské matrice osobně oddával a často na setkání s umělcem vzpomínal,“ tvrdí Jiří Rosmus z Přerova.
7. Továrna Moravia: patent na cestovní koše
Továrna Moravia Eduarda Petze v přerovské ulici Tratidla se na sklonku devatenáctého století mohla pochlubit vlastním patentem. Nabízela takzvaný světový koš cestovní. Jeho výjimečnost spočívala v tom, že majitelé už nemuseli košatinu převazovat, ale pohodlně si ji uzamkli, a tím zabezpečili před zloději.
„Patentní páková zápora chrání před krádeží,“ sděloval majitel závodu na elektrické galvanizování zákazníkům inzerátem. A taky se dušoval, že je kufr nepromokavý a díky jeho lehkosti lidé ušetří při cestování na dráze.
