SEDM UDÁLOSTÍ, KTERÉ ZMĚNILY MĚSTO: Budiž světlo. A tmu nahradili lampáři (3.DÍL)

Přerov l Do noci svítil jen měsíc, který se odrážel od hladiny řeky Bečvy. Tmu prořízl štěkot psů a výkřiky opilců, kteří se po půlnoci vraceli z putyk. Kdo chtěl projít setmělým městem, musel mít v ruce lucernu, protože s otevřeným ohněm se po Přerově chodit nesmělo. „V šestnáctém století to bylo dokonce městské nařízení. Lidé nesměli chodit s ohněm ani do svých maštalí či na půdu. Tento zákaz ale porušovali a dokladem toho jsou četné požáry,“ říká přerovský archivář Jiří Lapáček.

I proto byli Přerované vděční za každý nápad, díky kterému by v nočních ulicích bylo vidět alespoň na pár kroků.

Petrolejová svítidla

První, koho napadlo osvětlit černé ulice města, byl starosta František Kramář. Ten v roce 1862 nařídil, aby na každém rohu dnešního Masarykova náměstí visela jedna petrolejová lampa. Osvětlený střed města lidi nadchl a později požadovali, aby se lampy objevily i v dalších ulicích. Tak se „petrolejová cesta“ rozšířila až k nádraží. Čím více svítilen ovšem viselo nad hlavami Přerovanů, tím neodbytnější byla otázka: Kdo je bude denně po setmění rozžíhat?

„Zrodila se nová živnost, protože někdo se musel starat jak o rozsvěcování, tak i o údržbu petrolejek. Lidé, kteří si vzali tuto práci za svou, narazili nejen na řadu povinností, ale také stížností,“ podotýká Lapáček. Tak třeba z nařízení města nesměli nakupovat jakýkoliv petrolej, ale jen „pravý amerikánský“, který byl považovaný za nejvyšší třídu. A museli čelit i steskům starousedlíků, kteří je obviňovali, že svou práci šidí. Do historie Přerova se zapsala třeba reklamace obyvatel Velké Dlážky, kteří si v roce 1882 stěžovali na takzvaného lampáře, který jim „ve snaze ušetřit do vlastní kapsy místo světla ordinuje tmu“.

Okolo roku 1890 už Přerov osvěcovalo 130 petrolejových lamp a v té době začali radní uvažovat o tom, že ulice nasvítí jiným zdrojem. Otázkou bylo jakým.

Váhání pana starosty

V úvahu připadal plyn a elektřina. Roku 1887 projednávali zástupci města na obecním výboru jako první možnost plynového osvětlení. Starosta František Tropper se ale držel zpátky. „Radil, aby se se zavedením plynu příliš nespěchalo a upozorňoval, že se začíná vzmáhat elektrické světlo, které je mnohem intenzivnější a lacinější,“ vypráví archivář.

Starostův zdrženlivý přístup na dalších deset let oblékl Přerov do starých petrolejek. V listopadu 1896 ale vedení města rozhodlo o stavbě elektrárny a na podzim následujícího roku už ji politici slavnostně otevírali. „Měla místo na opačném břehu Bečvy, než je dnes. Pamětníci si možná ještě vzpomenou, že stála u dnešní restaurace Bečva,“ konstatuje Lapáček.

V začátcích dodávala elektrárna proud do šedesáti přerovských domácností, pro které byl tento krok převratnou událostí. Staré petrolejky i svíčky mohli první šťastlivci rozdat těm, kteří na připojení teprve čekali. Jim přitom stačilo otočit vypínačem. Také přerovské ulice se v noci rozzářily. Osvětlovalo je osmadvacet obloukových lamp a 180 celonočních a večerních žárovek.

„Stavba elektrárny byla opravdu prozíravý krok, protože odběr elektřiny neustále vzrůstal a v dalších letech se na ni napojovaly i blízké vesnice. V roce 1917 už bylo potřeba elektrárnu zvětšit, a proto se začala stavět nová na pravém břehu Bečvy. Tam vznikl velkopodnik, který zásoboval elektřinou půlku Moravy,“ připomíná Lapáček.

Vandalové i stížnosti

S narůstajícím počtem lamp se zvyšovalo také množství požadavků, stížností a problémů. Tak třeba opět obyvatelé Dlážky se semkli k protestu a chtěli, aby jejich čtvrť nechali radní více osvětlit. „My obyvatelé jsme ohroženi na bezpečnosti života. Stává se, že často jsme vyburcováni hlukem ze spánku a voláním o pomoc. Jest tady velice nebezpečno, takže pokojní občané jsou přepadáváni a pobiti, dále vytloukání oken se často opakuje, zatímco pachatel mizí při tmě,“ hořekovali v dopisu vedení města.

O to více pak radní rozčilovalo, že si výdobytku doby neváží mladí lidé, kterým dělá radost každý zásah „do žlutého“. V roce 1922 proto rada vydala vyhlášku proti poškozování lamp veřejného osvětlení a četníci razili vůči vandalům tvrdý postup.

Také místní podnikatelé žádali, aby v centru Přerova stálo více obloukových lamp, které by ohlídaly před zloději jejich živnosti. A uspěli. Už o osm let později zářilo v ulicích města na sedm set elektrických svítidel. Na tehdejší dobu šlo o nebývale vysoké číslo, oproti dnešku to byl jen zlomek. „V současné době máme v Přerově 4344 světelných bodů,“ říká ředitel Technických služeb města Přerova Radek Koněvalík.