Ať už na šťastná čísla věří, nebo ne, když nastupují na hřiště, po sedmičce sáhnou vždy. Na svém dresu ji má hokejista David Kupec, basketbalista Jan Čech, házenkářka Zuzana Kohoutová i florbalista Tomáš Janda.
David Kupec
Dříve měl hokejista Kupec na drese šestnáctku, jednadvacítku a šestašedesátku. Pak přišla krize v kariéře. „A tak jsem doufal, že se to se sedmičkou na zádech otočí správným směrem,“ říká Kupec. Nemýlil se, zlepšení opravdu přišlo.
Dres s číslem sedm by si prý vzal s sebou i na pustý ostrov. Pro štěstí. Tedy přidal by
k němu samozřejmě i svoji ženu a pivo Samson.
„Myslím si, že sedmička je šťastné číslo. Pro mě určitě. Jinak na pověry nevěřím. Měl jsem před zápasem určitý rituál, ale zjistil jsem, že to k dobrému výkonu nestačí,“ konstatuje Kupec.
Střední útočník jindřichohradeckých hokejistů, který považuje za svůj dosavadní největší sportovní úspěch angažmá v norském Lillehammeru, nemá na jiné sportovní aktivity momentálně čas. Ve volném čase mezi prací a hokejem rád pere, žehlí a vaří.
Nejraději má ale jídlo, které mu připraví jeho žena. K tomu si dá rád pivo a podívá se na film. Třeba na nějaký s Belmondem, ty patří k jeho oblíbeným.
Jan Čech
Rodiče basketbalisty Čecha i jeho starší bratr hráli všichni se sedmičkou. Ani on tradici neporušil.
„Je pravda, že jsem měl už různá čísla, třeba devítku
a desítku, ale sedmička se ke mně vždycky nějak vrátila. Je to asi mé osudové číslo,“ zmiňuje se Čech.
Na nešťastná a šťastná čísla ale nevěří. Jak sám říká, byl schopný dostat ve škole pětku jak v pátek třináctého, tak
v pondělí šestnáctého.
Basketbalové křídlo studuje tělocvik na vysoké škole a dostane se k různým sportům. „Nejraději hraju fotbal a tenis. Ale občas se poválet v posteli, to taky není od věci,“ usmívá se.
Doufá, že jeho největší sportovní úspěch ho zatím čeká. „Snad za dva měsíce po skončení play-off,“ myslí na výsledek svého týmu.
Zuzana Kohoutová
K házenkářské spojce Zuzaně Kohoutové patřila od malička třináctka na dresu. Když ale přestoupila ze Soběslavi do Jindřichova Hradce, bylo už toto číslo obsazené.
„S třináctkou hrála Zuzka Keslerová, tak jsem si vybrala číslo sedm. Mám ho od dvanácti,“ vzpomíná Kohoutová.
Jenom číslo na dresu podle ní k vítězství nestačí. „To by to bylo ve sportu moc jednoduché, ale kdybych hrála s jiným, byla bych asi trošku nervózní,“ přiznává.
Nevěří ani na černou kočku přes cestu. Potkává ji prý totiž tak dvakrát týdně, a nikdy se jí nic nestalo. „Jediným zvykem je, že před zápasem chodíme s holkama z týmu na kafe
a džus,“ říká Kohoutová.
Její největší házenkářský úspěch byl zatím postup týmu do play-off v první sezoně účasti ve WHIL. Životní by měl přijít letos v červnu v podobě dokončené vysoké školy.
I ve svém volném čase se studentka věnuje sportu. V létě je to hlavně házená a rekreační jízda na kole. V zimě se snaží alespoň párkrát vyjet na lyže.
Tomáš Janda
Než se začal věnovat florbalu, hrál Tomáš Janda deset let hokej
a na zádech měl dvojku. Je to přibližně pět let, co oblékl dres jindřichohradeckého FK Slovan.
„Sedmičku jsem si vybral sám. Je má oblíbená,“ vysvětluje volbu Janda.
Číslo na dresu má podle něj vliv jen na někoho. „U každého člověka je to v hlavě. Někomu je to třeba jedno, ale myslím si, že většina sportovců má stejný rituál v podobě oblíbeného čísla. A pokud mají najednou hrát s jiným, soustředí se víc na to, co nosí na dresu než na samotný výkon,“ vysvětluje svoji teorii.
Jeho šťastná čísla jsou dvojka, sedmička a desítka. Ale že by mu nějak zvlášť přinesla štěstí, si nemyslí. „Možná je to tím, že nesázím,“ směje se Janda.
V současné době aktivně jiný sport než florbal nedělá, ale má za sebou deset let na bruslích. Hrával lední hokej. „Ve volném čase střídám kolo, kolečkové brusle
a také si rád zahraju tenis. Nebo čtu knížky a sleduju filmy. Nejraději mám Pelíšky,“ říká o svých koníčcích Janda.
Když má zavzpomínat na své největší úspěchy, zaváhá. „Těžko říct, těch menších bylo jak ve sportu, tak
v životě několik, ale zatím asi žádný výrazný. Tak doufám, že to teprve přijde,“ věří Janda.
