Do nočních ulic se vyvalí proud lidí, který nemá problém vyrovnat se s tmou kolem. Právě totiž strávili přibližně devadesát minut v potemnělém sále, kde jediným zdrojem světla byl obraz na filmovém plátně.
Kina a jejich představení patří ke kulturnímu vyžití, přesto bude podobných scén od příštího roku zřejmě méně. Malým kinům nejen v kraji, ale v celé republice, hrozí zánik. Důvodem je nutný a drahý přechod na digitální technologie, který si některé obce nemohou dovolit. Digitalizace stojí přes tři miliony korun.
Zatímco dřív byla pro kina pohromou rozrůstající se síť multikin, současným strašákem je právě šíření filmových kopií na digitálních discích. Ty už nemají nic společného s klasickými filmovými kotouči, a proto nejdou přehrát na promítačkách. Kina si tím pádem musí pořídit novou techniku, jinak mohou divákům nabízet jedině starší filmy.
Doposud filmy přicházely do kin na pětatřicetimilimetrových pásmech, to ale postupně končí. Pokud kino nesežene dost peněz na modernizaci, bude se muset potýkat s dlouhými čekacími lhůtami na film v klasické podobě, protože jich v této formě bude jen malá část.
Jedna kopie pro republiku
„Dívala jsem se na nabídku filmů na klasických pásech a je jich čím dál méně, navíc třeba jen v jedné kopii pro celou republiku. Než se na nás dostane řada, mohlo by být září. To už ale bude film velmi ošoupaný a nebude se na něj dát dívat. Kdo o daný snímek bude mít opravdu zájem, zajede si na něj do té doby jinam nebo si ho stáhne z internetu,“ vysvětlila vedoucí kina v Brodku u Přerova Ludmila Juříková.
Digitální kopie na rozdíl od klasických pásků na kotoučích nepodléhají mechanickému poškození, které způsobuje neustálé promítání kopií často i několikrát týdně a v několika kinech za sebou.
Digitalizace pro kina navíc přináší větší nabídku alternativního obsahu, kterým se rozumí třeba přímé přenosy opery, populární hudby, divadelních představení, sportovních přenosů, nebo dokumentů, protože výroba digitální kopie je výrazně levnější než té klasické filmové.
Tím, že film na discích může rotovat po všech kinech v předstihu a ta si ho mohou nahrát do svého serveru, je možné při velmi nízkých nákladech uvést premiéru filmu v jeden den ve všech digitálních kinech najednou. Způsob distribuce také sníží možnost pirátství, protože pirátská kopie se rozšíří až poté, co kina film odehrají.
Většina kin s jedním sálem promítá filmy, které měla předtím na programu multikina, s několikatýdenním až několikaměsíčním zpožděním. Tato kina mají problém získat kopie hned po premiéře, neboť distributoři je dávají přednostně do multiplexů. I proto si menší kina stěží vydělávají na svůj provoz, natož aby ušetřila na digitalizaci.
Existence malých kin je většinou závislá na vůli městských úřadů. Jejich modernizace a výstavba stojí moc peněz a záruka návratnosti je malá. Což pro mnohá kina představuje největší problém.
Pomoc ministerstva
Zatímco malá kina řeší, jestli na digitalizace seženou peníze, CineStar, provozovatel jediného multikina v kraji, se může pochlubit dokončeným přechodem ve všech svých sálech. Ministerstvo kultury se snaží kinům přechod na digitální systém usnadnit a mimo jiné nabízí finanční podporu ze Státního fondu pro rozvoj české kinematografie. O tu ale kina mohou požádat, pouze pokud jsou z jiných zdrojů schopné pokrýt alespoň polovinu nákladů.
Od roku 2009 se uskutečnily v republice už čtyři vlny digitalizace. Celkem přišlo sto dvanáct žádostí o dotaci a z toho pouze devět fond nepodpořil. V pořadí pátá vlna měla uzávěrku žádostí v polovině ledna a výsledky kina zjistí do konce února.
Malé obce peníze nemají
Další prostředky kina čerpají z rozpočtů obcí. Pokud však ani ty nemají z čeho peníze uvolnit, kina budou muset zavřít. Příkladem je Brodek u Přerova, kde se alespoň na nějakou dobu budou muset diváci s kinem rozloučit. Pro městys není snadné vyčlenit potřebnou částku z rozpočtu na digitalizaci, protože měl jiné výdaje. Vyměnili okna u knihovny a školky, budovali čističku a kanalizaci.
„Městys do úplné digitalizace v nejbližší době kvůli penězům nepůjde. Měli jsme přes našeho promítače, který pracoval v multikině v Olomouci, domluvené, že tam pro nás odkoupí nějaký jejich starší přístroj. Mezitím ho ale propustili, takže nevíme, co s kinem bude,“ řekla Juříková. Provoz kina tedy nejspíš vydrží jen do letních prázdnin.
Podobně nepříznivá situace je i v javornickém kině Olympia. „Momentálně řešíme, co podnikneme. Proces digitalizace se v poslední době hodně urychlil, proto jsme si nechali v Olomouci vypracovat návrh pro naše kino,“ vysvětluje ředitelka Městského kulturního střediska Hana Polášková.
Výsledkem jsou dvě možná řešení. Buď vznikne kino D-cinema, což znamená plnohodnotnou digitalizaci, nebo E-cinema, které nesplňuje standardy. Zatímco první řešení by stálo přes milion korun, druhé by přišlo na asi čtyři sta tisíc. „I to je na město se třemi tisíci obyvateli velká částka, proto se chystáme vyjet do Bohuňovic, kde systém E-cinema nedávno zavedli. Chceme zjistit, jestli toto řešení má význam, jak dlouho trvá, než se do kina dostanou filmy a podobně,“ řekla Polášková.
Pokud se toto řešení ukáže jako neefektivní, Javorník raději s digitalizací počká. Vyloučená není varianta, že každý rok odloží určitou částku a časem našetří na kompletní digitalizaci D-cinema. „Je možné, že mezitím i samotná technika zlevní. Město ale rozhodně chce kino udržet. Byla by velká škoda ho zavřít, protože promítáme i pro školy,“ vysvětluje Polášková.
Šumperk kino podržel
Větší štěstí měli v šumperském kině Oko. Tam mají digitalizaci od července 2010. Na finanční náročnosti se projevila velikost sálu, která si vyžadovala silný projektor. „Cena digitalizace se u nás vyšplhala na tři miliony osm set tisíc korun. Žádali jsme státní fond o dotaci přibližně ve výši jednoho a čtvrt milionu, ale dostali jsme jen osm set tisíc. Milion čtyři sta tisíc nám přispělo město, jehož jsme příspěvkovou organizací, zbytek platilo kino z investičního fondu,“ popsala ředitelka kina Zdena Holubářová.
Digitalizace byla nutná, aby kino nezaniklo, podle jeho ředitelky však neměla zásadní vliv na návštěvnost. „Oko vždy patřilo k nejnavštěvovanějším a premiérovým jednosálovým kinům v republice. Samozřejmě se ale náš počet diváků nedá srovnávat s multikiny,“ dodala Holubářová.
Drahé 3D filmy
Hlavně v prvním roce po digitalizaci diváky nejvíc lákala 3D představení, která díky dražším vstupenkám přinášela kinu více peněz. V současné době o ně ale právě kvůli vyšší ceně zájem zase opadá.
„Vstupné na 3D představení se pohybuje kolem sta korun, což je pořád levnější než cena v multikinech. Přesto je to na Šumperk hodně, a proto na ně asi přichází v poslední době méně diváků,“ míní Holubářová.
Kino Metropol v Olomouci je digitalizované od listopadu loňského roku. Celkové náklady se pohybovaly kolem tří milionů korun, přispělo na ně město Olomouc a Státní fond pro rozvoj české kinematografie. Metropol se tedy nemusí obávat, že by neměl co nabídnout divákům, jejichž počet v poslední době stoupá. Další technickou novinkou jsou 3D projekce. „Pro ty jsme se rozhodli, abychom mohli využít alternativní obsahy, například přenosy baletních představení, dále slouží k výukovým účelům pro školy,“ vysvětlila ředitelka kina Irena Chmelová.
ODBORNÉ TERMÍNY
• Označení D-cinema má kino, které je adekvátní náhradou za pětatřicetimilimetrové projekce. Veškerá technologie v takovém kině musí splňovat požadavky DCI.
• Pokud nesplňuje, jedná se o systém E-cinema. Ten vznikl dříve a umožňuje digitální projekce například z DVD, VHS, BETACAM nebo PC, ale nepromítne filmy s požadavky DCI.
• DCI je soubor technických charakteristik, které stanoví standardy pro výrobu digitálních kopií, kvalitu promítání a postupy zaručující bezpečnost přenosu.
