Sen o Africe a zvířatech z papundeklu

Z Gibraltaru je vidět na pobřeží Afriky. Když jsem tam neplánovaně dojela, v další cestě mě zadržela jen absence víza. Dívala jsem se na sousední kontinent a bylo mi líto, že se tam nedostanu. Seděla jsem na skále a představovala si všechna ta úžasná zvířata, která jinak potkáme jen v zoologických zahradách nebo v Národním muzeu. Nakonec jsem našla klidné místo, vyndala spacák a usnula s výhledem na osvětlené pobřeží za Gibraltarským průlivem.

V noci se mi zdálo, že jsem se do Afriky přece jen dostala. Nejdříve jsem procházela městy, která byla tvarovaná stejně jako jinde ve světě. Všude hamburgery, pizza, kebab, coca-cola a cigarety Camel. Když jsem se z nich vymotala do přírody, v dálce byli sloni, žirafy, zebry, nosorožci i lvi. Zavládlo u mne nadšení. Blížila jsem se ke zvířatům, ale něco na nich nehrálo. Přestali se pohybovat.

Ve snu to nebyla taková dálka, abych si je neomrkla úplně z blízka. Až u nich přišlo zjištění, že jsou placatá, namalovaná na vyříznuté překližce. Co to mělo znamenat? Ptala jsem se ráno sama sebe.

Má to snad něco společného s pokračující globalizací? Naznačoval sen, že v době, kdy se stírá identita jednotlivých zemí a národů, pro zvířata už není místo? Takové myšlenky mne napadaly asi i proto, že den předtím jsem vymotávala polomrtvého psa svázaného ostnatým drátem.

A to jsem byla jen v Evropě. Se snem jsem si nevěděla rady až do chvíle, než jsem pokračovala v cestě. Při pohledu na jeden z červených kopců mne to trklo.

Po několikatýdenním pobytu v jižním Španělsku mi zcela zevšedněl jeden z jeho symbolů. Na každém vyšším kopci byl umístěn obrovský papundeklový býk. Tím byla pro mne záhada namalovaných zvířat ve snové Africe vyřešena.