Praze vládne Bohuslav Svoboda teprve rok, přesto už toho zažil hodně. Především změnu vládnoucí koalice, kdy se občanští demokraté rozešli s těmi sociálními a do městské rady vzali TOP 09, jinak jasného vítěze předloňských komunálních voleb. Svoboda, jinak také gynekolog, si udržel místo primátora a odolal i tlakům uvnitř vlastní strany a z jejího okolí.
Mají se Pražané v roce 2012 připravit na nějaké změny v životě metropole?
Usiluji o to, aby Praha byla dobrým místem pro život. Prioritou je udržet na magistrátu co nejvyrovnanější rozpočet, protože ten je základem zodpovědné a racionální politiky. Nemá cenu si nalhávat, že nás do budoucna čeká něco jednoduchého. Víme, že nemáme peníze na výstavbu metra D. Peníze budou chybět také v dalších oblastech, například městská policie bude kvůli škrtům propouštět některé své zaměstnance, takže zeštíhlí. V případě čistírny odpadních vod na Císařském ostrově využijeme ušetřené peníze z minulého roku.
Na co naopak město peníze má?
Investujeme do tunelového komplexu Blanka, další částka půjde na plavecký areál Šutka, který by měl být hotový ke konci roku. Peníze poputují také na dostavbu slonince v zoologické zahradě. Počítáme i s dostavbou zbývajících protipovodňových opatření.
Co vám loni udělalo největší radost?
Nemám příliš rád pojmenování „nej“, protože vás nutí nadřadit určitou událost nad ostatní. Ale když jsem vstoupil do komunální politiky, někteří mi vyčítali, že jsem pouhá loutka v rukou různých kmotrů a kmotříčků. To mě osobně uráželo, nemám to po slušné profesionální kariéře zapotřebí. Věřím, že za uplynulý rok jsem i těm největším nevěřícím Tomášům dokázal, že tato nedůvěra nebyla oprávněná.
A pokud by to měla být nějaká událost?
Jako občasný tenista a dlouholetý fanda bych řekl, že nejradostnější událostí byl úspěch českého tenisu. Naše tenistky vyhrály nejen Fed Cup, ale Petra Kvitová také dobyla Wimbledon. Kromě ní je v žebříčku prvních šedesáti hráček ještě šest Češek, což je skvělé.
Myslíte si, po roce na magistrátu, že byl vstup do politiky správný krok?
Vstupoval jsem do politiky s jasným cílem. Chtěl jsem s politickou situací něco udělat, abych se svým dětem mohl jednou podívat do očí a na jejich otázku, kde jsem tehdy byl a co dělal, mohl zodpovědně odpovědět, že jsem udělal maximum. Proto jsem vstoupil do Občanské demokratické strany, ačkoliv přiznávám, že to nebylo lehké rozhodnutí.
Jste se svými výsledky spokojený?
Rok je příliš krátká doba na skutečně hluboké systémové změny, nicméně už nyní lze vidět první pozitivní výsledky. Ty více viditelné jsou zejména v oblasti dopravní infrastruktury. Prodloužení tramvajové tratě do Podbaby, rekonstrukce významných komunikací či pokračující stavba prodloužení trasy metra A. Podařilo se zeštíhlit a zjednodušit řízení magistrátu, zprofanovaní úředníci spojení se starými časy odešli. Spustili jsme rozklikávací rozpočet a projekt elektronických aukcí, který přinese výraznou úsporu peněz.
A změnili jste partnery. Místo sociálních demokratů vládnete s TOP 09. Jde vám to s nimi lépe?
Domnívám se, že nejde ani tak o to, s kým se mi lépe vládne, jako spíš o to, jaké jsou výsledky. Se sociálními demokraty jsme přistoupili k celé řadě reformních kroků, kdy však část zastupitelského klubu občanských demokratů cítila, že tyto změny nejsou dostatečné. Přiznávám, že je mi nová koalice bližší z ideologických a programových důvodů. Spolupráci s TOP 09 hodnotím jako fungující, má jednotný směr a cíl, což jsme dokázali v našem společném programovém prohlášení. Usilujeme o rozpočtovou odpovědnost, transparentnost a tvrdý boj proti korupci. Pevně věřím, že stanovené cíle budeme všichni společně naplňovat.
Co byste chtěl dokázat v tom současném roce?
Chci i nadále plnit to, co jsem si při vstupu na magistrát předsevzal. Mé plány jsou tedy stejné, jako byly v roce předešlém. Když jsem vstoupil do komunální politiky, vytyčil jsem si, že se pokusím město více otevřít lidem a budu prosazovat transparentní a hospodárnou politiku. Pevně věřím, že Pražané vnímají výsledky naší práce a kroky radnice pozitivně. A v tom bych rád pokračoval i nadále.
Máte i nějaké další politické plány? Aspirujete na nějaký post v Občanské demokratické straně?
Mohu říct jen jedno. Necítím se rozhodně jako zachránce pražských občanských demokratů, ale pokud nabudu dojmu, že členové strany věří mým myšlenkám a názorům a jsou ochotní je akceptovat i ve vedení pražského regionu, tak se budu o funkci ucházet.
Po svém zvolení jste mluvil o tom, že chcete pořád působit jako lékař. Daří se vám najít tolik volného času na pacienty, kolik jste si představoval?
Ano, od začátku svého působení ve funkci primátora jsem říkal, že bych chtěl zůstat věrný své původní profesi. Povedlo se mi vyčlenit si na to jeden den v týdnu, a to ve středu, kdy se věnuji svým pacientkám. Středu považuji za nesmírně důležitý den. Komunikuji s normálními lidmi a oni mi říkají, co si myslí.
Dovedete si představit, že byste medicínu úplně opustil?
Medicína je povolání, které se asi nedá úplně opustit. Ono to vlastně není povolání, je to poslání a do jisté míry droga. Je to něco ve vás. Nedovedu si představit, že bych toho nechal. Myslím si, že rozsah práce jednoho dne dokáže udržet úroveň operatéra, co se týká manuálních schopností a zkušeností, na dostatečné výši.
Zbývá vám nějaký volný čas?
Máte pravdu, že volného času mnoho nemám, ale o to více si jej vážím - věnuji se pak zejména své rodině a svým koníčkům.
Najdete si chvilku třeba i na váš oblíbený šerm?
Co se týká šermu, mohl jsem donedávna říkat, že jsem naposledy šermoval v roce 1989. V minulém roce jsem však měl kord v ruce dvakrát. Jednou na britském velvyslanectví na akci podporující olympijské hry v Londýně a podruhé na Dni zdravého životního stylu v botanické zahradě.
Dá se šermování zapomenout?
Šerm nezapomenete, ale svaly již nejsou zvyklé. Přesto jsem si rád zašermoval. Tento sport vás naučí vyhrávat i prohrávat. Umění koncentrace a rozhodování. Pronikáte do myšlení soupeře, díky tomu ho můžete přelstít. To je skvělý trénink pro běžný život i politiku.
Přišel jste se do kostela svaté Anny poklonit památce Václava Havla, plánuje město nějak oficiálně uctít jeho památku?
Nebráním se pojmenování ulice, náměstí či jinému projevu uctění památky prezidenta Václava Havla. Takovýto krok je však nutno prodiskutovat a najít vhodné a důstojné místo, které bude hodno jeho jméno nosit. Dobrý projekt podpořím, a to včetně přejmenování ruzyňského letiště, ale o tom může rozhodnout jen vlastník letiště, kterým je stát.
