Šest let tréninku. A pak titul | E15.cz

Šest let tréninku. A pak titul

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Před dvaceti lety se Petr Hynčica stal mistrem světa. Teď věnuje energii hlavně podnikání.

Sedí za stolem, na kterém mu chladne šálek kávy. V ruce drží Sedmičku a čte o mezinárodních úspěších hodonínského biketrialisty Davida Herky. Výsledkům uznale pokyvuje. Sedmatřicetiletý Petr Hynčica totiž zná dřinu, která vede k biketrialovému titulu světového šampiona. Před dvaceti lety se stal prvním Čechem, který ho získal.

„Nikdy jsme se sice nepotkali, ale Herkovy výkony sleduju. Dříve se tomu sportu říkalo cyklotrial, na tu dobu vzpomínám moc rád,“ vypráví Hynčica.

Aby ne. Od počátku devadesátých let sbíral jeden úspěch za druhým. Jeden však oprávněně ční nad všemi ostatními.

Rok: 1990. Místo: Andorra. Výsledek: juniorský mistr světa. Emoce: nepopsatelné.

„Byl jsem šťastný, že se mi to podařilo. Hodně jsem totiž trénoval a na závod se těšil. Slavnostní vyhlášení pak bylo v krásném horském prostředí. Dodnes mám ocenění schovaná,“ říká Hynčica, který začal s cyklotrialem ve Strážnici.

Než si vytoužený triumf vychutnal, měl za sebou šest let tréninku. „V roce 1989 jsem poprvé odjel na mistrovství světa, kde jsem mezi kadety skončil čtvrtý,“ vzpomíná Hynčica.

Pád ukončil kariéru

Kromě příjemných zážitků mu v hlavě zůstal i jeden trpký. Při závodu v cizině přišla celá výprava o doklady. Adrenalinová cesta domů mohla začít. „Francií i Německem jsme projeli bez problémů. Horší to bylo v Mikulově, kde nás nechtěli pustit přes hranice. Než celníci všechno prověřili, trvalo to dvě hodiny,“ popisuje Hynčica.

Po triumfu mezi juniory začal jezdit v elitní světové kategorii. Medaili už ale nezískal. Hledal novou motivaci, kterou nakonec našel v jiném cyklistickém odvětví.

Přesedlal na horská kola, jezdil sjezd. Třikrát ovládl Český pohár a v roce 1996 se stal mistrem republiky. Byl to jeho poslední výrazný úspěch. O pár měsíců později ukončil profesionální kariéru.

„Ve Špindlerově Mlýně jsem si při sjezdu zapomněl dát brýle. Začaly mi slzet oči a špatně jsem odhadl jeden skok. Přepadl jsem přes řídítka přímo na hlavu a pohmoždil si páteř,“ popisuje zranění. I proto už nechtěl tělo více ničit.

Na kolo sice sedne i ve svých sedmatřiceti letech, ale jezdí jen pro radost. Občas se zúčastní některého z maratonů, další kilometry našlape i v létě o dovolené.

Hlavně se však věnuje podnikání. Po ukončení závodní kariéry si v Hodoníně otevřel obchod s cyklistickými potřebami.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video