V každém případě se člověk na Itálii musí připravit. Měl by jíst jen v pizzeriích, pít cappuccino a snídat sladké loupáky. Přečíst si vynikající román Karla Schulze o Michelangelovi Kámen a bolest a přidat Knihu o životě a smrti Axela Muntheho. Podívat se na slavný film Paola Pasolini Evangelium svatého Matouše, zhlédnout Viscontiho Geparda a doplnit Horalkou a Římankou se Sophií Loren. Muži by neměli zapomenout na kultovní film šedesátých let Rocco a jeho bratři. Pak už se každému vžije až do morku kostí ciao, arrivederci a prego (prosím), doprovázené tou správnou italskou gestikulací.
Dovolená může začít hornatým severem kraje Trentino a Jižní Tyrolsko. „Jsme už v Itálii, nebo ještě v Rakousku?“ napadne vás při příjezdu. Ale jazyk a kuchyně vás ujistí, že vás vítá Itálie, a ne její spořádaný soused, ke kterému má sever apeninské botičky tak blízko.
Messnerovy hory a muzea
I Reinhold Messner, který pro popularizaci tohoto kraje udělal hodně, se v našem povědomí pojí spíše s německy mluvícím Tyrolskem. Jeho pět MMM – Messner Mountain Museum – je rozeseto nejen po Jižním Tyrolsku. A protože jako první na světě zdolal všech čtrnáct osmitisícovek, označil svůj projekt MMM pro jeho náročnost jako patnáctou osmitisícovku. První z muzeí – Muzeum Dolomit na Monte Rite – bylo otevřeno v roce 2002 v budově bývalých kasáren a vojenské pevnosti z let 1912– 1915. Na Rite se dnes chodí po turistickém chodníčku nebo po opravené vojenské silnici ze sedla Cibiana (1530 m), po níž se zájemci mohou za osm eur nechat vyvézt mikrobusem. Muzeum mapuje postupné zdolávání zdejších hor a osudy horolezců. Nejzajímavější je ale kruhový panoramatický rozhled na nejznámější dolomitské vrcholy Tofana, Pelmo, Marmolada, Civetta, Monte Agner a další. Zakomponujeme-li si do výhledu i namodralé skleněné nástavby na betonové muzejní střeše bývalé posádky, v jejímž sousedství zůstala rozbitá palebná postavení, nemá to chybu.
Další MMM na soukromém Messnerově hradě Juval je věnováno nejposvátnějším vrcholům světa a pyšní se mimo jiné sbírkou artefaktů z Tibetu. Podzemní muzeum na svazích hory Ortles nedaleko Suldenu ve výšce 1900 metrů se soustředí na ledovce a sněžného muže. Muzeum na hradě Firmian v Bolzanu zahrnuje vše od vzniku pohoří přes náboženský význam vrcholů až po historii horolezectví. Muzeum Ripa na hradě v Brunecku se zabývá horskými kmeny z celého světa. Zatímco návštěva většiny evropských muzeí je vhodným alternativním programem dovolené za deštivých dnů, u MMM tomu tak není. Jsou zakomponována do krásné krajiny, nabízejí úžasné výhledy na Dolomity, a je tedy lepší chodit po nich za hezkého počasí, stejně jako po okolních horách. A když bude pršet? Nasaďme pravé italské silniční tempo a přesuňme se na jih s jízdními koly na nosiči.
Italské speciality pro cyklisty
V zemi, kde se koná jeden z nejslavnějších silničních závodů světa – Giro d'Italia, budete možná očekávat širokou síť cyklostezek. Chyba. Speciálních cyklotras je minimum a jsou krátké. Místo nich nabídne střed a jih Itálie moderní široké hlavní tahy s širokými odstavnými pruhy, na kterých se dá makat jako při Giru. Kdo dává přednost kochání, poznávání přírody a tichu, měl by si v podrobném autoatlase najít vedlejší opuštěné silnice (obvykle označené bíle). Je na nich dokonalý klid, špatné značení, díry jako krátery, stoupání někdy až nevystoupatelné… Prostě – užijete si je naplno.
Specialitkou je třetí typ silnic, ve střední Evropě se nevyskytující, i když Pražané ho jednou mohli zažít. To když měli volno v ten správný den a projeli si již hotový a ještě neotevřený Pražský okruh.
V Itálii je najdete nejvíc na jihu, jejich výstavba měla pomoci hospodářskému rozvoji chudých krajů. Jsou široké, s dokonalým povrchem, a protože vedou odlehlými, málo rozvinutými oblastmi, nikdo po nich nejezdí a až na zásahy způsobené stavbou je kolem nich celkem nezničená příroda. Pár jsme jich objevili při naší cestě a nabízíme dvě z nich k vyzkoušení.
První, označená SP 2, vede od moře do vnitrozemí v Basilicatě, nejméně turisticky rozvinuté části Itálie. Odbočte na ni z hlavní pobřežní silnice na soutoku bezvodých řek Agri a Sauro, jejichž řečištěm vede, a pozvolna stoupejte. Kolik ujedete, je jen na vás. Otočit můžete kdykoli. Nejen otočit, můžete se na silnici posadit a posvačit, zajezdit si slalom …
Silniční pohodička skončí až v 757 metrech v městečku na kopci Corleto Perticara, s náměstíčkem plným starších chlapíků v černém, o nichž se dá předpokládat, že doma ve skříni mají stále ještě schovanou pušku, kterou používali ve službách svého padre. Chvíli se dívají a pak jeden položí otázku, kterou v těchto oblastech uslyšíte jako cizinci-cyklisté nejčastěji: „Dove venite?“ Odkud jedete? Budete-li hodně makat do kopce, pak stejně opakovaně uslyšíte obdivná slova: „Bravo!“, „Super bravo!“ a „Complimenti“. Pokud chcete zapadnout a vyhnout se otázkám, buďte za silničáře jako ze ikatulky: máte-li bílý rám kola, jeďte v bílém, k červenému kolu musíte mít jedině červenou helmu a s ní sladěné brýle i rukavice. Na oblečení si Italové potrpí i na kole.
V Apulii (Puglia) vyzkoušejte podobnou lahůdku u zajímavého městečka Troia na kopci s obdivuhodným výhledem na všechny světové strany. Vyjeďte z něj na jihovýchod po silnici číslo 610, napojte se na silnici 90, na další křižovatce uhněte na západ po 161 a po třech kilometrech ji máte před sebou – záhadnou rychlostní silnici odnikud nikam s minimem sjezdů.
Žádné GPS, autoatlas ani internetový vyhledávač vás na tento typ silnic neupozorní. Musíte se naučit číst v mapě a zkusit odhadnout, na kterých opuštěných silnicích mimo města se italským řidičům může líbit testovat jízdní vlastnosti svých aut, které používají jako nájezd na nejbližší dálnici a které úplně ignorují. Je to trochu sázka do loterie. O to milejší pak bude překvapení, když se váš výběr ukáže správný.
Pěšky po stopách světových válek
Nad sto let starými, vysoko položenými bunkry a palebnými posty italské fronty z první světové války se nehorolezci až tají dech. Třeba u průsmyku Monte Croce v Sextenských Dolomitech, jednom z míst nejtužších bojů, se válčilo a zabíjelo na rozlehlých strmých suťoviscích a dělostřelecká postavení a pevnosti byly zabudovány do skal představujících svou obtížností horolezecké terény. To vše od nadmořské výšky 1640 výš, kde sníh může ležet i šest měsíců v roce. Dnes je v této oblasti Rotwand Open Air Museum of the First World War.
Pravděpodobně jedno z nejnavštěvovanějších válečných muzeí v Dolomitech leží v nadmořské výšce 2780 metrů v bývalých kasárnách nad průsmykem Falzarego (2105 m), odkud se k muzeu vyjede lanovkou. Na prohlídce pozic v průsmyku Pellegrino (1908 m) musíte do tunelu s baterkou.
Z údolí Scura severně od Cortiny d‘Ampezzo stoupá turistická značka po pohodové udržované „strada militare“ lesem mohutných smrků. Přivede vás na kouzelné vysokohorské pastviny s výhledy, ale přesto možná nebudete mít chuť se u rozcestníku před průsmykem Forcela Lerosa posadit na vyhřáté trávě na oběd. Informace tabulky totiž vyprávějí o tom, jak na zdejších bojištích po válce exhumovali a převezli na důstojnější místa odpočinku více než devět tisíc vojáků. (Itálie za svou část Dolomit zaplatila celkem šesti sty tisíci mrtvými.)
Webové stránky:
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
