Silák Jiří Kati. Podvanácté nejlepší

Opavský silák získal titul republikového mistra dvanáctkrát v řadě.

Jiří Kati není zrovna prototyp vrcholového sportovce. Rád si dopřeje kávu nebo cigaretu, přesto se mu v benchpressu u nás nikdo nevyrovná. „Republikový titul jsem získal celkově sedmnáctkrát. Dvakrát jsem vybojoval titul mistra Evropy a mám i bronz z mistrovství světa,“ sčítá své dosavadní skalpy Kati. Držitel mnoha prvenství navíc pokořil rekordy v kategoriích mužů a masters, kde startují borci nad čtyřicet let. „To je pro mě osobně hodně důležité. Nejvíce si vážím zvednutých 242,5 kilogramů, díky kterým jsem se stal absolutním rekordmanem. Zvedl jsem i víc, to mi však neuznali,“ doplňuje Kati.
Skvělý výkon, jaký opavský silák předvedl na nedávném mistrovství kategorie masters v Sedlčanech, všechny překvapil. „Kromě toho, že konkurence neuvěřitelně posílila, mě od prosince trápí rameno. Nemohl jsem trénovat jak jsem chtěl a už vůbec ne, jak bych potřeboval. Teď už je to lepší, ale bolest ještě cítím,“ říká Kati.
Opavský borec, který se k silovým disciplínám dostal přes atletiku, se momentálně připravuje na mistrovství Evropy mužů. „Uvidím, jak to půjde s ramenem, ale zatím trénuji. Zvažuji ještě, že na šampionátu zkusím kategorii masters a na mistrovství světa trojboj. Tam bych mohl získat medaili,“ plánuje Kati. Právě titul mistra světa mu těsně před třemi lety proklouzl. „To mě hodně štve. Závodilo se v Německu a asi to musel vyhrát Němec. Americký rozhodčí mi vítězné pokusy uznal, Německý s Japonským ale ne,“ vzpomíná Kati. Sportovec, který v benchpressu patří do světové špičky, přitom zvláštní tréninkový režim nemá. „Připravuji se sám a trénuji dvakrát týdně. Dříve to bylo častěji, je mi ale pětačtyřicet a regenerace trvá déle. Žiji úplně normálně bez speciálního plánu nebo stravování,“ dodává Kati. Ve sportovním životě jej kromě zvedání činek stále provází atletika. „Posiluje většina atletů a mně to s činkami prostě jde. Dodnes se ale na atletiku jezdím dívat. Dva roky jsem pomáhal s přípravou Jakuba Holuši, a tak mě stále zajímá,“ uzavírá Kati.