Do posilovny v podzemí pod nymburskou Sokolovnu vede úzká chodbička. Kdokoliv chce vstoupit dovnitř, musí dát těm, co vycházejí ven, přednost. Nejde ani tak o etiketu, jako spíš o nutnost. Dva svalnatí borci se sem vedle sebe prostě nevejdou.
Talent musí přibrat
Silový trojboj je sport silných mužů. Ti nejlepší zdvihnou ve třech disciplínách stovky kilogramů. Přesto u jedné činky postává drobná, okatá plavovláska. Křehkou dívku mezi propocenými svalovci nelze přehlédnout.
Překvapivě nejde o fanynku, ale o juniorskou mistryni republiky Kateřinu Hýblerovou.
„Přivedl mě sem kamarád. Prý je tu fajn parta. A už jsem tady zůstala,“ vysvětluje Hýblerová, jak se dostala mezi siláky.
Letos skončila čtvrtá na juniorském mistrovství světa. V benčpresu zvedla 45 kilogramů, v dřepu si úspěšně naložila 62,5 kilogramů a v mrtvém tahu udržela 90 kilogramů.
„Budu muset ještě asi tak tři kila přibrat, abych byla na hranici šestapadesáti. Nechci, ale musím,“ říká sympatická studentka Hýblerová.
To Martin Urban, mistr Evropy Masters v kategorii 40 až 50 let do 125 kilogramů, takové problémy nemá.
„S posilováním jsem začínal někdy v sedmnácti letech. Vážil jsem asi šedesát kilo. Byl jsem takové tintítko a rodiče mi dali jednoruční činky, abych cvičil. Zalíbilo se mi to. Stále jsem si bral těžší činky. No a teď vážím dvakrát tolik,“ říká Urban. Na nedávném evropském šampionátu v Plzni získal zlatou medaili v trojboji. Dohromady zvedl 800 kilogramů.
Dovolená s tělocvičnou
Druhým evropským šampionem Masters v kategorii 40 až 50 let je Karel Ruso. Původně vrcholově vzpíral, ale když už mu to zranění neumožňovalo, hledal podobný sport.
Vybral si dobře, vloni se stal v Palm Springs v USA v kategorii do 67,5 kilogramů mistrem světa. Kvality potvrdil i v Plzni prvním místem po výkonu 604 kilogramů. Navíc v dřepu vytvořil nový evropský rekord 261,5 kilogramu.
„Na rozdíl od vzpírání v trojboji jde hlavně o sílu. Vzpěrač potřebuje víc techniky,“ vysvětlil Ruso. „Ovšem trénovat musím stejně. Třeba když jsme byli s manželkou na dovolené v Tatrách, první co jsem hledal, byla tělocvična. Po vysokohorské túře jsem makal s činkami. Trénovat nemůžu někde v lese s kládou protože bych ztratil pohybový návyk,“ doplnil Ruso.
Nymburský oddíl silového trojboje patří k nejúspěšnějším v republice. Když jsme přišli do miniaturní tělocvičny, trénovalo v ní deset borců a každý se mohl pochlubit, že je něčeho mistrem. „V republice působí ve 130 oddílech asi čtyři tisíce borců. Nymburk patří k těm nejlepším,“ říká předseda Českého svazu silového trojboje Miroslav Vacek.
Kult fyzické síly
Vzápětí vysvětluje, co je tak přitažlivé na náročném silovém trojboji.
„Tělo při něm trpí určitě míň než třeba při házené, basketbalu nebo volejbalu. Každý lékař potvrdí, že horší jsou výskoky a dopady než statické namáhání. Navíc silový trojboj prověří sílu všech svalových skupin. A také sdružuje lidi, kterým v dobrém slova smyslu učaroval kult fyzické síly,“ dodává Vacek.
JAKÉ JSOU DISCIPLÍNY SILOVÉHO TROJBOJE
Dřep. Činka je na zádech na trapézovém svalu. Pokus je platný, pokud je přechod stehna v trup níž než vrchol kolena.
Bench-press. Závodník leží na lavici. Na povel rozhodčího činku sopustí na hrudník a na další povel ji zvedne do propnutých paží.
Mrtvý tah. Závodník v předklonu zvedá činku podél holení a stehen až do úplného narovnání těla.
