Šimpanzi míchají barvy a zvuky jako lidé

Šimpanzi

Šimpanzi

Světlé barvy spojuje člověk s vysokými tóny. Tmavé naopak s hlubokými. Šimpanzi to vidí a slyší stejně.

Synestezie je projevem míchání smyslových vjemů. Pro člověka s touto dispozicí, tzv. synestetika, mají i černě napsaná čísla své barvy, hudba má chuť a písmena povahové rysy. Šimpanzi na tom jsou zřejmě podobně jako lidé.
Míšení smyslových vjemů

Synestézie patří k velkým záhadám lidského mozku. Vzájemné prolínání smyslů se projevuje asi u 2 % populace a má dědičné kořeny. U synestetiků jsou propojena mozková centra pro různé smyslové vjemy a jsou drážděna společně. Když synestetik vidí číslice, aktivuje se mu zároveň centrum pro vnímání barev. Černě napsanou dvojku vidí třeba modře, pětku třeba červeně. Když je pětka vytvořena z černých dvojek, záleží vnímání synestetika na tom, zda vnímá celkový tvar pětky – pak ji vidí červeně – nebo zda vnímá jednotlivé dvojky – pak vnímá obrazec pětky jako modrý.

Synestetici mají ostřejší smyslové vjemy, bývají to lidé s uměleckými sklony a mnozí vynikají skvělou pamětí. K synestetikům patřili například hudební skladatel Rimskij-Korsakov, básník Baudelaire nebo malíř Kandinsky. Brit Daniel Tammet si zapamatoval číslo pí na více než 22 500 desetinných míst kromě jiného i díky silné synestézii.

Šimpanzí synestetici

V mnohem menší míře jsme synestetiky všichni. Když dostaneme na vybranou mezi světlým a tmavým obrazcem, ovlivní naši volbu zvuk, který slyšíme. Vysoké tóny v nás evokují světlejší odstíny a naopak. Tento elementární projev synestézie byl nyní odhalen také u šimpanzů.

Německá neuroložka Vera Ludwigová z berlínské Charité Universitätmedizin ve spolupráci s japonskými kolegy vycvičila šimpanze, aby rozlišovali světlý a tmavý čtverec. Na monitoru počítače lidoopům ukázala jeden z obrazců, a když pak šimpanzi vybral stejný obrazec, byl odměněn pamlskem. Když tento úkol šimpanzi zvládli, začali vědci šimpanzům při volbě obrazce přehrávat zvuky. Když měl šimpanz vybrat tmavý čtverec a zároveň zazněl hluboký tón, volbu lidoopa to nepoznamenalo. Stejně tak se nic nedělo ani v případě, že měl šimpanz vybrat světlý čtverec a zazněl vysoký tón. Když ale zazněl hluboký tón a správnou volbou byl světlý čtverec, dopouštěli se šimpanzi chyb. Stejně tak při kombinaci tmavého čtverce a vysokého tónu.

Jak uvádějí autoři studie v publikaci v americkém vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, lze z výsledků pokusů vyvodit, že i šimpanzi spojují tmavé odstíny s hlubokými tóny a naopak, světlé tóny jim evokují představu vysokých tónů. Tento základní projev synestézie tedy sdílíme s našimi nejbližšími příbuznými ze zvířecí říše a museli jsme jej zdědit po společném předkovi, který žil před miliony roků. Lidská synestézie má tedy velmi hluboké evoluční kořeny.