Skalpel, prosím, a sbohem, kariéro. Aneb když sport škodí zdraví

Přerov, Hranice l Postavit se po závodě nebo třeba hokejové sezoně na stupně vítězů a nechat si na krk pověsit medaili je cílem každého sportovce. Úspěch ale bolí, a ve sportu dvojnásob. Za každým gólem, bodem nebo proběhnutím cílové pásky je hodně dřiny, ale i modřin, zlomenin, zpřetrhaných vazů, vykloubených ramen nebo vyvrtnutých kotníků.

Desítky přerovských sportovců a hlavně stovky jejich končetin už prošly rukama uznávaného sportovního lékaře Radomíra Holibky. „Nejvíc úrazů bývá v hokeji. Ale nejhorší bývají jinde – v nejdrsnějším sportu, kterým je házená,“ říká Holibka.

Když kariéru ničí koleno

Naposledy pomohl s návratem do vrcholového sportu biketrialistovi Adamu Procházkovi. Přerovský sportovec má potíže s kolenním kloubem mnoho let a aktuálně kvůli němu jeho kariéra stojí už rok a půl. „Začalo to při závodu mistrovství světa ještě v juniorech. Na blátivé trati jsem se snažil zachránit pád z metr a půl vysoké překážky. Noha mi podklouzla a podvrtl jsem si koleno. Závod jsem dokončil, ale cítil jsem, že to bude zlé. Pozdější operace ukázala, že mám natržený přední křížový vaz,“ vypráví Procházka.

Lékaři mu vaz sešili, ale ten vydržel jen polovinu sezony. Při závodu mistrovství světa ve Francii zcela praskl, následovala druhá operace a po dalších dvou sezonách třetí. Pět let měl Procházka klid. Pak ale přišel jeden z tisíců tréninků a po pádu se mu vaz opět utrhl. V následujících třech měsících podstoupil další dvě operace.

„Rozhodl jsem se vynechat celou sezonu 2010. Teprve po půl roce rehabilitace jsem začal koleno zatěžovat víc. Dodnes ale pobolívá a občas nateče,“ popisuje nekončící trable biketrialista. Přesto cítí posun k lepšímu a připravuje se na další sezonu. Co koleno snese, ukáže první ostrý test – závod evropského poháru ve Španělsku 12. března.

Kdo předpokládá, že nebýt „prokletého“ kolene, měl by Procházka pohodovou sportovní kariéru, toho biketrialista hned vyvede z omylu. Úrazů má za sebou mnohem víc. Třeba otřes mozku poté, co přepadl přes řídítka a narazil hlavou do kamene. Jindy si zase rozrazil spodní dáseň. Přesto považuje biketrial za poměrně bezpečný sport. „Pádům a úrazům se dá do určité míry předcházet. Nepříjemné jsou ale technické závady na kole. Ty se předvídat nedají a pak jsou z nich dost nepříjemné pády,“ říká Procházka.

Špatný došlap a je konec

Možnost nastartovat znovu kariéru však nemá každý. Například hranický atlet Tomáš Kroča musel kvůli úrazu se sportem skončit. Přestože ho úraz připravil o další úspěchy už před osmnácti lety, dodnes je to někdejšímu talentu hodně líto.

Na kontě měl v roce 1993 šest medailí z mládežnických mistrovství republiky. „I pro sezonu 1993 byl Tomáš dobře připravený a počítali jsme, že u šesti medailí nezůstane,“ vzpomíná bývalý dlouholetý předseda a trenér oddílu atletiky SK Hranice Vladimír Vyplelík.

Osudovým se Kročovi stalo halové mistrovství republiky. „V běhu na padesát metrů překážek měl pomalejší start. Vše se snažil dohnat, ale za poslední překážkou došlápl na napnutou pravou nohu a přetrhl si přední kolenní vaz. Dopotácel se na čtvrtém místě se ztrátou jedné setiny na místo třetí. Mysleli jsme, že je v háji jedna medaile, ale ukázalo se, že Tomáš už nezíská nikdy žádnou. Byl to konec kariéry,“ říká Vyplelík.

Kročovi tehdy nejvíc vadila bezmoc při tom, když mu lékaři oznamovali verdikt. Po půl roce sice šel na operaci ke specialistovi, ale to bylo už pozdě na to, aby mohl koleno zatěžovat ve špičkovém sportu. „Byl to šok, když jsem zjistil, že už nebudu moct dělat sport vrcholově,“ vzpomíná dnes čtyřiatřicetiletý Kroča.

Po operaci medaile

Nejen medaile, ale i oděrky a podlitiny si z tatami odnášejí železní muži z Judo Clubu Železo Hranice. A občas i praskají kosti. „Za šestnáct let jsme měli v klubu šestnáct zlomenin klíčních kostí,“ říká trenér judistů Marek Nádvorník.

Vážná zranění však podle něj byla zatím jen dvě. „Zlomená stehenní kost a vykloubený loket na opačnou stranu,“ vyjmenovává kouč. Se zlomenou stehenní kostí promarodil před lety celou sezonu Jakub Horák. „Prodělal několik operací, a když v říjnu nastoupil, hned získal medaili na mistrovství republiky,“ říká s úsměvem Nádvorník. Stejně dobře se popral se zraněním i Adam Jestřebský, který si vykloubil ruku vloni při extraligovém zápasu. „Dostali ho do práce doktoři a teď už je v absolutní formě,“ doplňuje trenér.

Probuzení s cvočky

Pětadvacetiletá volejbalistka Kristýna Pastulová, která od loňského října hraje za Přerov, byla před rokem na operaci ramene. „Rok a půl jsem hrála s bolestmi, protože rameno nevydrželo dlouhodobou zátěž,“ vysvětluje Pastulová.

Na sál šla s tím, že lékaři ani nevěděli, co jí je. „Teprve při operaci zjistili, že mám potrhané ramenní pouzdro a natržený biceps. Po operaci jsem se probudila se čtyřmi železnými cvočky v rameni, které zpevňují a drží biceps. Docela nemilé překvapení,“ říká Pastulová.

Přežil vlastní smrt

Sportovcům jde někdy i o život. Jako třeba bývalému atletovi Vladimíru Vyplelíkovi. Formu si udržuje cyklistikou a před šesti lety měl při tréninku na kole nehodu. „Přežil jsem vlastní smrt. Vděčím lékařům za to, že se nehoda obešla bez trvalých následků,“ uvědomuje si Vyplelík.

Na ten den si přesně vzpomíná. „S rozdrcenou týlovou kostí a velkým výronem do mozku mě převážela záchranka do Fakultní nemocnice v Olomouci. V tu chvíli mi zněla v hlavě jen jedna věta: O sportu vím jen to, že škodí zdraví,“ vzpomíná Vyplelík. Onu větu slyšel měsíc před nehodou při vyhlašování Nejlepšího sportovce Hranic.

Po návratu z nemocnice svůj poúrazový zážitek vyprávěl její autorce. „Řekla, že když na pódiu otevřela obálku se jménem vítěze, zhrozila se. Nevěděla, jak se čte anglický název klubu. A proto řekla: Doufám, že to přečtu správně, protože o sportu vím jen to, že škodí zdraví. Radši pak začala chodit do angličtiny,“ vypráví se smíchem Vyplelík.

Na sport po nehodě nezanevřel. „Velmi si vážím těch dní a let, které jsem dostal do života navíc,“ říká bývalý atlet.

JE NADĚJÍ I PRO BEZNADĚJNÉ PŘÍPADY

Přerov | Nebýt jeho šikovných rukou, mnoho aktivních sportovců by teď zápasy nebo závody svého klubu sledovalo jen z hlediště. Vyhlášený ortoped a lékař hokejové reprezentace Radomír Holibka už jich spoustu vrátil na palubovku, led i trávník. A dokázal si poradit i s komplikovanými případy.

„Manažeři mi posílají sportovce z Hranic i Přerova. Určitě jsem už operoval polovinu přerovských hokejistů,“ říká Holibka. Právě hokejistů se mu dostává pod ruku nejvíce. „Hokej je nejrozšířenější sport a jsou v něm nejčastější zranění. Hráči mívají hlavně potrhané vazy v kolenou a v ramenech,“ vysvětluje lékař.

Kariéru už zachránil třeba i někdejšímu slovenskému hokejovému reprezentantovi Vladimíru Országhovi, jehož případ vypadal před sedmi lety beznadějně. „Byl to šikovný hokejista, který prodělal dvě tři operace v Americe. Řekli mu, že má totálně zničené koleno a že už nikdy nebude hrát hokej. Provedl jsem mu tehdy náhradu obou zkřížených vazů, náhradu vnitřního postranního vazu a autotransplantaci chrupavky do zátěžových zón kolene. Za rok mi napsal děkovnou smsku, že hraje zase extraligový hokej. To mi udělalo velkou radost,“ vzpomíná Holibka.

NEJČASTĚJŠÍ ZRANĚNÍ V JEDNOTLIVÝCH SPORTECH:

Fotbal: podvrtnutí kolenního kloubu, svalové trhliny v oblasti zadní strany stehna lýtkového svalu, vykloubení ramene, zlomeniny nohou a rukou

Hokej: úrazy kolen a ramenních kloubů, rozrtržené postranní vazy

Házená: potíže s kolenními a hlezenními klouby a rameny

Tenis: problémy s ramenními klouby a se zápěstími

Cyklistika: úrazy způsobené pády - ramena, klouby, otřes mozku, závažné zlomeniny

Volejbal: problémy s koleny, kotníky, ramenními klouby

Plavání: chronické bolesti ramen z přetěžování

Zdroj: MUDr. Radomír Holibka

Lázně na koleno: Kdy máte nárok na pobyt a budete něco doplácet?