Skokan Kopecký: Přežil jsem svou smrt

O osudu Miloše Kopeckého rozhodla jedna vteřina. Během srpnového závodu v high jumpingu stačila při skoku ze šestnáctimetrové výšky do vody chvilka zaváhání a nekoncentrovanosti. Osmadvacetiletý muž z Mladé Vožice si po dopadu na hladinu zlomil pánev. „Nesoustředil jsem se, sledoval jsem kamaráda, který skákal současně se mnou. Nestačil jsem srovnat a zpevnit tělo,“ přiznává.
Přitom nebyl žádným nováčkem. Do té doby absolvoval kolem stovky skoků. Už po kontaktu s hladinou poznal, že je zle. „Pod vodou jsem ucítil silné píchnutí v kostrči. Když jsem se vynořil, snažil jsem se rychle dostat na břeh. Špatně jsem kopal nohama, ale zvládl jsem to. Pak jsem dokonce i vylezl na desetimetrovou skálu,“ vzpomíná.
Když se konečně dobelhal k záchrance, ošetřovatelé mu navrhli, ať si ve stanu odpočine. Jenomže jeho stav se během chvilky zhoršil. „Kamarádi naštěstí rychle poznali, že je zle. Zavolali zdravotníky a ti mě okamžitě odvezli do příbramské nemocnice,“ dodává. Následoval rentgen, který odhalil těžké zranění pánve. V pražské vinohradské nemocnici podstoupil Kopecký operaci. Po týdnu pokračovala léčba na chirurgickém a rehabilitačním oddělení v Táboře. V polovině září ho lékaři propustili domů.
Pořadatelé letošního závodu v Hříměždicích u Příbrami byli proti předcházejícím ročníkům benevolentnější. „Chtěl jsem se zúčastnit už loni, ale to mě pořadatelé nepustili. Možná poznali, že jsem měl tehdy trochu upito. Dost mě proto překvapilo, že organizátoři letos neprověřovali, jestli závodník skok zvládne,“ přemítá. Kopeckému se líbilo skákání už od dětství. Ze zdi nebo ze stromů, později i na motorce nebo na snowboardu. „Poprvé jsem skočil do vody po nohou asi z deseti metrů,“ loví v paměti. High jumpingu se věnuje pět let. Začínal jako samouk a amatér, ale absolvoval gymnastickou přípravu.
Dosud se mu vážná zranění vyhýbala. I když v minulosti chyboval, nikdy nebyly následky tak drastické. Klíček v rameni si paradoxně zlomil při fotbale. V Hříměždicích absolvoval svoji premiéru skoku ze šestnácti metrů. Dřív skákal maximálně z deseti. „Každý metr navíc je hodně znát. Hlavně v rychlosti. Člověk potřebuje pořádný kus odvahy, ale i dobrého instruktora a trénink,“ vysvětluje. Po uzdravení se Kopecký definitivně rozhodl s high jumpingem skončit. „Už neskočím ani z pěti metrů,“ tvrdí. Svoji dávku adrenalinu bude hledat jinde. „Teď mi zbyl jen motokros, snowboarding a surf. Ale těmto sportům se budu věnovat teprve, až budu stoprocentně fit. Tou nejlepší variantou by byl heliboarding,“ vypráví o svých snech. Těžké zranění je pro Kopeckého dostatečným ponaučením. „Se životem už nehodlám hazardovat. Měl jsem veliké štěstí. Na takové zranění se prý běžně umírá. Přežil jsem svoji smrt,“ uzavírá mladý muž.