Jídelny píseckých a strakonických základních škol u páťáků a deváťáků bodují. Ukázala to anonymní anketa Sedmičky. Obědy ochutnala i hygienička.
Přísná paní učitelka procházející při dozoru v jídelně mezi stoly a se vztyčeným ukazovákem nutící děti dojídat. Nebo takzvaná UHO-univerzální hnědá omáčka. Podobně na školní jídelny vzpomínají starší generace. Dnešní žáci už takové věci neznají. Z pohledu běžného strávníka jsou školní jídelníčky skoro jako v několikahvězdičkovém hotelu.
Jídelny strakonické Základní školy Poděbradova a Čelakovského v Jezerní a písecké Tylovy a Husovy u téměř dvou set páťáků a deváťáků bodují. Ukázaly to výsledky anonymního testu Sedmičky. Chutná vám ve školní jídelně? Hned první otázka ankety odhalila, jak jsou děti s obědy spokojené.
Páťáci odpovídali: Ano, moc, výborné, vynikající, většinou ano. „Ano, o moc lepší než v minulé škole, kde jsme skoro jedli drátěnky,“ poznamenal k odpovědi jeden z jedenáctiletých žáků.
Deváťáci občas napsali: Jak kdy. Jediný jedlík si postěžoval, že dostává malé porce.
Co jíst nemusíte a naopak, co vám chutná? Tak zněla druhá otázka. Školáci by z jídelníčku vyškrtli ryby, mlékovou polévku, houby, fazole, hrách nebo čočku. U oblíbených jídel vedly palačinky, lívance, vdolky, dukátové buchtičky, krupicová kaše, rajská a svíčková omáčka, vepřo-knedlo-zelo, smažák, bramborák, špagety. Časté byly i odpovědi, že jim chutná všechno. Patnáctiletí zmiňovali i jídla z cizích kuchyní – pizzu nebo čínu.
Ve třetí otázce se Sedmička ptala, jak často chodí děti na obědy. Většina psala, že denně. Starší kluci si už občas odhlašují, co jim nesedí. Čtvrtá otázka měla odhalit rozdíl mezi stravováním ve školní jídelně a doma. Vaří vám doma lepší jídla? Děti své maminky nedaly. „Vaří líp, protože dělá jen to, co mi chutná,“ tvrdily. Vařit jen to, co dětem chutná, ale školní jídelny nemohou. Řídí se vyhláškou Ministerstva školství, a podle ní musejí dbát na pestrost a vyváženost jídel. To například znamená, že kuchařky musejí zařazovat do jídelníčku i nepopulární luštěniny nebo ryby, hlídat tuky a se zeleninou nebo ovocem počítat denně. Přesto se od mlsných jazýčků nechávají při plánování obědových menu inspirovat. „Ptám se dětí, co by chtěly uvařit, a na jejich návrhy přihlížím při sestavování jídelníčku,“ říká vedoucí jídelny Poděbradovy školy Světlana Vlčková.
V poslední době dětem zpestřuje jídelníček i mezinárodní kuchyně. „Škola je zapojená do projektu Evropské unie Komenius, a tak mi děti na internetu hledají německá, anglická, irská, slovinská a španělská jídla, a já je přizpůsobuji našim možnostem a surovinám. Ohlas je výborný,“ dodává Vlčková.
V jídelně v Jezerní ulici děti v práci na jídelníčcích dokonce soutěžily.
„Sepsali jsme jim podmínky, které, tak jako my, musejí dodržet. Například vejít se do peněz, správně naplánovat maso, ryby, mléko, tuky, cukry, luštěniny, zeleninu, ovoce a brambory a jídla se nesměla opakovat,“ říká vedoucí kuchyně Jitka Šefčíková. Pochvaluje si, že jen velmi málo dětí z celé školy jídlo odhlašuje. V obou strakonických jídelnách vycházejí vstříc rodičům s požadavky na případné dietní úpravy.
Také v písecké Základní škole J. K. Tyla kuchařky dobře vědí, čím udělají strávníkům největší radost. „Mají rádi sladká jídla, lasagně, přetrvává i klasika, jako je svíčková a rajská omáčka. Ale jakmile jsou špagety, jde si snad celá škola přidat ještě jednou,“ vyjmenovává vedoucí školní jídelny Věra Dvořáková.
Trendem jídelny je zdravá výživa. „Příprava jídel je úplně jinde, než bývala u předcházejících generací. Máme i lepší vybavení. Myslím, že personál je také vstřícnější. Pokud kuchařky vaří jídla rády, je to znát,“ míní Dvořáková.
Ani žáci, kteří musí mít speciální dietu, nejsou o školní kuchyni ošizeni. „Záleží na domluvě s rodiči. Připravíme obědy třeba i žákům po mononukleóze s jaterní dietou,“ říká Dvořáková. Jídelna Základní školy Jana Husa prošla v roce 2008 téměř generální rekonstrukcí. Přibyly v ní i moderní přístroje. „Díky nim připravujeme bez připalovaných tuků třeba i kuřecí řízky,“ vysvětluje vedoucí Marie Luxová. Ve školní jídelně pracuje pětadvacet let, a tak může srovnávat. „Doby UHO a UČO, univerzální hnědé a univerzální červené omáčky, jak se za nás říkalo, jsou pryč. Děti mají výběr ze dvou druhů jídel. Samozřejmostí jsou tři druhy salátů a k pití si mohou dát vitaminový nápoj, čaj, džus nebo ochucené mléko,“ podotýká Luxová.
Pro vegetariány ale jídelny obědy nepřipravují. Rodiče dětí, které nejí maso, se často obracejí na hygienickou stanici. „Ze zákona má město zajistit možnost stravování dětí, takže rodiče, kteří nechtějí, aby děti jedly podle požadavků vyhlášky, je na obědy nepřihlásí. Protože je ve školách možnost výběru ze dvou jídel, mohou to vyřešit tak, že si dá dítě oběd, kde maso není, nebo třeba jen čočku bez párku,“ popisuje Jana Feitová z písecké hygienické stanice. Do jídelníčků strakonických i píseckých školních jídelen nahlédla i odbornice ze strakonické hygieny Jiřina Cílková. „Sledovala jsem dodržování skladby surovin, takzvaného spotřebního koše. A žádné závady jsem neobjevila,“ říká.
Při ochutnávce hodnotila naservírovaný celý oběd podle vzhledu, vůně a chuti. „Vzhled a chuť vynikající, vůně výrazná,“ zdůrazňuje.
Při vlastních kontrolách během celého roku sledují hygienici ve školních kuchyních technologické postupy výroby jídel a dodržování určitých pravidel hygienické praxe. To znamená zpracovávání surovin.
„Personál občas některé zásady poruší. Například tím, že neoddělí hrubou přípravu masa, vytloukání vajec nebo přípravu zeleniny,“ dodává.
