Začátek školního roku je za dveřmi. Sedmička přináší příběhy sedmi lidí, pro které bude první září opravdu významným dnem. Navíc si ho užijí společně. Všichni se sejdou na 22. základní škole na Doubravce.
Penál a pastelky
Bude to její velký den. Možná největší v jejím šest let trvajícím životě. Eva Schejbalová půjde prvního září poprvé do školy. A už se hrozně těší. „Hlavně, že se naučím číst, psát a počítat,“ usmívá se roztomilé děvčátko. Číst pak bude hlavně pohádky, a to Janičce a Honzíkovi, což jsou její mladší sourozenci. „Nejradši mám Děti z Bullerbynu,“ vypichuje klasiku od Astrid Lind-grenové. Počítání se jí bude hodit, až bude velká. „Chci být stavitelkou,“ je přesvědčená malá školačka. Psát už trochu umí. Hravě zvládne všechna tři písmena svého křestního jména. Na školu už se pečlivě připravuje od začátku prázdnin. Má růžový batoh, v něm penál plný barevných pastelek. „Moc ráda maluju, hlavně princezny,“ vysvětluje. A nezapomene si vzít ani pytlík s bačkorami na přezutí. „Sedět budu s Vaneskou,“ hlásí vesele. S tou se poznaly v kurzech pro předškoláky, které škola pořádá.
Levoruký házenkář
Už podeváté uslyší první zářijové zvonění na doubravecké základce David Bičiště. Letos to bude naposledy. Je v devítce a příští rok už půjde na střední školu. „Chtěl bych na obchodní lyceum nebo na gymnázium,“ tvrdí. Důležité pro něj bude hlavně pololetní vysvědčení, které se přikládá k přihlášce. „Ve škole budu muset přidat,“ uvědomuje si. Bude to ale mít složité. Vedle matematiky a dějepisu ho zaměstnává hlavně házená. Pro jeho život je klíčová. Trénuje čtyřikrát týdně. Volného času už mu moc nezbývá. Házenou ale hraje od čtyř let a chtěl by u ní zůstat. Vedle toho, že je na svůj věk velký a silný, má pro tenhle sport ještě jednu velkou výhodu: hraje levačkou. „V našem sportu je to nedostatkové zboží,“ říká. Davidovu píli i odhodlání chválí i jeho trenér, bývalý reprezentant Michal Tonar. „David patří mezi nejnadanější hráče. Má před sebou skvělou budoucnost,“ říká.
Zlatá Ámoska
S prvňačkou Evou má deváťák David jednu společnou věc. Také ho kdysi v první třídě vítala paní učitelka Marcela Kliková. Ta na prvním stupni učí už třiadvacet let a patří tu mezi ty nejpopulárnější. Pětkrát na škole vyhrála místní kolo Zlatého Ámose, což je soutěž oblíbenosti učitelů, kterého si mezi sebou volí děti. Každý rok se snaží pro prvňáčky nachystat originální přivítání. „Chci jim udělat radost,“ vysvětluje. Nikdy nemůže chybět ručně psaný a barevně provedený uvítací nápis na tabuli, vyzdobené nástěnky i stěny ve třídě. „Všude, kam se podívají, musí vidět písmenka a číslice,“ popisuje. Jako pomocníka si paní učitelka vždy bere nějaké zvířátko. Protože škola leží blízko lesa, používá plyšové napodobeniny tamních obyvatel. „Nejčastěji mi pomáhá zajíček Ušáček nebo zajíček Ouško,“ vysvětluje. K tomu si děti o malém ušákovi poslechnou i pohádku a naučí se o něm i básničku. „Druhý den už se všichni těší jen na zajíčka,“ prozrazuje svoje pedagogické finty. Děti se snaží motivovat i systémem odměňování. Za každou správnou odpověď dostávají velkou jedničku, hvězdičky nebo různá razítka se sluníčkem, srdíčkem. „Ten, kdo zlobí, dostane puntík, ale to se nestává, i když se děti v průběhu let změnily,“ uvádí. Jsou pořád živější a rozjívenější. Na druhou stranu toho děti čím dál víc vědí z domova. „Pořád je hodně snaživých dětí, ale přibývá raubířů,“ říká paní učitelka Kliková.
Vrtání a šroubování
Nejdůležitější postavou školy je školník. Pavel Bláha každý den dvacet minut před osmou otevírá dveře do školy a hlídá, aby včas zazvonilo. Kromě ostatního. Plné ruce práce má i o prázdninách. Ještě v červnu musí nasmlouvat firmy, které vyčistí koberce nebo postaví lešení k oknům v tělocvičně. „Každý rok se musí umýt, ale jsou moc vysoko,“ vysvětluje. K tomu dohlíží na nutné prázdninové opravy. „Loni jsme dělali záchody ve škole, letos v družině,“ vypočítává. Každoročním pravidlem je výměna vadných žárovek a zářivek a letos se mění i zámky v šatnách. K tomu musí opravit poničené židle a lavice, které přes rok děti zničí. Více starostí má ale během školního roku. To se občas stává, že děti bačkorou rozbijí kryt u světel nebo se jim podaří vysklít okno. „Někteří jsou pěkní chuligáni,“ tvrdí školník. Vrchol přípravných pracímu nastal tenhle týden, kdy už jsou ve škole všichni učitelé. „Musí se ve třídě zabydlet, takže budu pořád něco zatloukat, vrtat nebo šroubovat,“ uzavírá Pavel Bláha.
Vytřít, zamést, umýt
O úklid se na 22. ZŠ stará Anna Hanžlová. Nejen o prázdninách. Během srpna ji čeká ten největší úklid – generální. „Vytřít podlahy, umýt okna, utřít prach na nábytku,“ vyjmenovává paní uklízečka. To jsou jen ty nejdůležitější věci. Ani ona se do září nezastaví. Všechno se musí po opravách a malování blýskat. „Je to přece slavnostní příležitost,“ říká.
Buchtičky se šodó
V kuchyni je tu už několik let pánem, nebo spíš paní, Zdeňka Hanzlíková. Každý den se stará, aby všichni měli co jíst. To ale nejde jen tak. Školní strava má svá přísná pravidla. Děti musejí dostat každý týden předepsané množství luštěnin, ryb nebo mléka. O prázdninách přijímá přihlášky nových žáků do školní jídelny. Musí vypočítat přesné porce jídel, které se budou v září vařit a rozvrhnout jídelníčky na celé září dopředu. Z těch si děti již dlouhá léta vybírají to samé. „Milují buchtičky se šodó, rajskou omáčku nebo rizoto,“ říká. Na opačném konci hitparády oblíbenosti jídel je hrachová kaše. Té se do kuchyně vrací nejvíc.
Ve škole celý srpen
A jak se říká, to nejlepší nakonec. Ředitelka školy Božena Světlíková je ve škole už od začátku srpna. Není se čemu divit. Úkolů má víc než dost: příprava úvazků učitelů, příprava rozvrhů, kontrola všech nových směrnic, evidence žáků, rozdělení tříd a šaten a tak dále. „Také je důležité zorganizovat opravné zkoušky,“ říká. K těm ale naštěstí moc dětí nejde. Škola má výhodu v tom, že na ní učí hodně mužů. Dva na prvním stupni a pět na druhém. Oproti ženám mají vřelejší vztah k technice. Také proto tu funguje meteorologická stanice, děti se tu také mohou na vlastní oči přesvědčit, jak pracují solární panely. Protože je ze školy blízko do přírody, mají tu děti výjimečný i areál školního hřiště a zahradu s altánem. Každoročně tu otevírají třídy s rozšířenou výukou informatiky, atletiky a jazyků. O žáčky prý nouzi nemají. „Doufám, že se to do budoucna nezmění,“ uzavírá ředitelka.
