Škrabky odkryly historii

Ústí při opravách muzea objevilo poklad. Omítka ukrývala staré fresky.

Když se císař František Josef I. v roce 1901 rozhodl, že navštíví Ústí nad Labem, bylo jasné jedno. Audience nemůže udělovat jinde, než v reprezentačním sále s výzdobou ze sedmdesátých let 19. století. „Kde mělo město reprezentační sál, to netuším. Možná v budově knihovny zničené při bombardování nebo v budově okresního soudu, kterou zbourali komunisti,“ přemítá dnes Ústečanka Kamila Stárková.
I když to v Ústí ví málokdo, novorenesanční sál existuje dodnes. Dlouho byl ukrytý v patře nad přepážkami hlavní pošty. Ta se přestěhovala, areál převzalo muzeum a v největší památkově chráněné budově města začala rekonstrukce za více než 400 milionů korun.
„Sál byl jen vybílený a nedochovaly se žádné záznamy ani fotky, jak jeho interiér vypadal. Udělal jsem několik návrhů, jak ho vyzdobit, ale teď už je můžu zahodit,“ říká uprostřed devět metrů vysoké místnosti historik Václav Houfek. Na lešení totiž právě restaurátoři opatrně odškrabávají vrstvy starých nátěrů, pod kterými se postupně objevují původní fresky, zlacení a mramorování. „Jsou velice dobře zachovalé. Z toho budou mít malíři radost,“ pochvaluje si restaurátor Pavel Svatoš. Že dodnes vydržel i rákosový strop, je skoro zázrak. Budovu totiž na konci války zasáhla bomba.

Problém fresek: termín dotací

Ústí může mít sál s podobně cenným interiérem jako má Obecní dům v Praze. Musí si ale pospíšit.

Je to jako prověrka evropské byrokracie. Evropská unie dala Ústí přes 300 milionů korun na opravu cenné budovy muzea. Podmínkou je práci dokončit v červnu 2011. Jenže restaurátoři nyní objevili původní výzdobu, která dělá budovu ještě cennější. Vedle reprezentačního sálu se zachovala i ve vstupní hale. „Když budou peníze, její zrestaurování může trvat tak půl roku,“ soudí restaurátor Pavel Svatoš.
Ústí je nyní ve svízelné situaci. „Pro naše město, které má jen minimum historických objektů, je to velmi cenný objev. Musíme najít řešení, jak ho zachovat pro další generace. Zároveň ale musíme dodržet termín kolaudace, protože nemůžeme ohrozit schválenou dotaci,“ říká náměstek primátora Jan Řeřicha.
Kolik peněz navíc bude restaurování maleb stát, magistrát netuší. Ani kde je vezme. „Pracujeme na několika možnostech, ale jde o příliš čerstvý nález,“ podotýká Řeřicha.
Město se pokusí získat výjimku, aby mohlo sál dokončit později. Zkusí také sehnat novou dotaci nebo najít v ústeckém rozpočtu další peníze. Pokud se to nepodaří, může fresky zafixovat, sál znovu vybílit a malbu zrestaurovat někdy v budoucnu.
„Malovat a znovu škrábat 755 metrů čtverečních by znamenalo spoustu peněz navíc. Lepší by bylo restaurování neodkládat, když už stojí lešení a vše je připravené,“ soudí historik Václav Houfek, který na opravy muzea dohlíží.
Budovu nikdo neopravoval od konce války, kdy bomba úplně zničila nároží s honosným štítem. „Tlaková vlna tehdy vymlátila okna, většina stropů popadala. I proto je zázrak, že se výzdoba zachovala. Ve své době to byl nejluxusnější interiér mezi Prahou a Drážďanami,“ dodává Houfek.