V létě roku 1969 přijel do Kladna filmový štáb s režisérem Jiřím Menzelem. Rozhodl se tam natočit svůj další film podle předlohy spisovatele Bohumila Hrabala. Šlo o sbírku povídek s názvem Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Kladenský magistrát se rozhodl u příležitosti výročí film promítnout pod širou oblohou.
Pamětníci si tak mohou připomenout místa, kde filmaři před čtyřiceti lety natáčeli a zavzpomínat na život v padesátých a šedesátých letech minulého století.
„Když jsem se zajímal, kolik filmů se v Kladně natáčelo, napočítal jsem jich na desítky. Industriální prostředí se velmi hodilo k tématům, o které byl dřív zájem. Skřivánci na niti se tady natáčeli v červenci a srpnu 1969. Napadlo mě si tuhle událost připomenout,“ říká kladenský architekt František Müller.
V sobotu 8. srpna mohou zájemci přijít ke koupališti na Sletišti, kde se bude film po setmění promítat.
„Pozvali jsme režiséra Jiřího Menzela i představitele hlavních rolí Jitku Zelenohorskou a Václava Neckáře. Všichni účast přislíbili. Počítáme s tím, že od půl osmé večer před promítáním s nimi bude krátká beseda,“ podotýká kladenský architekt.
Besedy se zúčastní i dva pamětníci, kteří v padesátých letech na šrotišti v Kladně pracovali. Budou vyprávět o tom, jaké to bylo a jací lidé tam pracovali.
Film, kterého se báli
Snímek Skřivánci na niti vznikl podle předlohy spisovatele Bohumila Hrabala, který Kladno velmi dobře znal. V ocelárnách pracoval od roku 1949. Po těžkém pracovním úrazu a dlouhé rehabilitaci si ale musel najít fyzicky méně náročnou práci. Odešel proto do sběrných surovin v Praze.
V Kladně se potkal s lidmi, kteří byli režimu nepohodlní. Na jedné straně intelektuálové, živnostníci a umělci, na straně druhé vězenkyně, které chtěly utéct za hranice. Bohumil Hrabal ve své knize brilantně vykreslil jejich osudy. Ty se protnuly při jejich společné práci na šrotišti u kladenských železáren a oceláren.
„Hrabal psal o skutečných lidech. Například Rudolf Hrušínský hrál ve Skřiváncích takového aparátčíka. Kladenští pamětníci v něm jasně poznali pana Knechta, který byl tehdejším šéfem propagace v kladenské Poldovce,“ vysvětluje Müller.
Z trezoru na festival
Film Skřivánci na niti otevřeně kritizoval tehdejší režim a reakce byla okamžitá. Po jeho neveřejné premiéře v roce 1969 byl na dvacet let uzamčen v trezoru. Uznání se dočkal až v roce 1990, kdy získal Zlatého medvěda, hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
Ve Skřiváncích na niti opět zazářil Václav Neckář, který už měl za sebou natáčení oskarového filmu Ostře sledované vlaky.
„Bohumil Hrabal se na natáčení nikdy nechodil dívat, neměl to rád. Přišel možná tak dvakrát za celé dva měsíce,“ vzpomíná Václav Neckář, který slavného spisovatele navštěvoval v Kersku anebo ve známé pražské hospůdce U Zlatého tygra.
Režimu se tehdy nelíbily hlavně dvě scény, které byly z filmu vystřihnuté. Příjezd ministra kultury Zdeňka Nejedlého a pak scéna, kdy Rudolf Hrušínský omývá mladou dívku. Až po roce 1989 se je podařilo do filmu znovu zakomponovat.
„Velkým zadostiučiněním bylo, když jsme v roce 1990 jeli na festival do Berlína pro hlavní cenu. Všem se Skřivánci líbili, mysleli si, že ten film je starý tak tři roky. Stoupl jsem si před diváky jako živoucí důkaz toho, že filmu už je přes dvacet let,“ dodává s úsměvem Václav Neckář.
Pod širou oblohou
Kinematograf bratrů Čadíků, společnost provozující čtrnáct mobilních kin, přijede do Kladna už 7. srpna. U koupaliště na Sletišti uvede filmy Kdopak by se vlka bál, v sobotu Skřivánky na niti a v dalších dnech pak snímky Tobruk a Bathory.
