Slunečné pobřeží nabízí víc než jen betonové džungle

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Vit Stepanek a Wikimedia Commons

Malaga Costa del Sol, nejjižnější část španělského pobřeží, se už dávno stala symbolem masové turistiky. Plážová letoviska se tu sice místy táhnou na míle daleko a vytvářejí téměř uniformní betonovou krajinu, přesto není třeba zoufat: stačí popojet o pár kilometrů dál a zjistíte, že „Slunečné pobřeží“ umí nabídnout mnohem víc.

Směrem k Gibraltaru

Ve směru na západ od půlmilionové Malagy se táhne pravá „betonová poušť“. Obří továrny na turistiku, jako je Torremolinos nebo Fuengirola, sice nabízejí lákavě nízké ceny i dobré dopravní spojení, ale pokud si chcete užít alespoň trochu klidu, doporučujeme na Costa del Sol „zakotvit“ o trochu dál na západ. Bude vás to sice stát o něco víc – hlavně Marbella je známá jako dostaveníčko boháčů z různých koutů světa – ale koupíte si tím hezčí prostředí i trochu soukromí.

Nábřežní promenáda v Marbelle je vyloženě příjemným místem, oživují ji skulptury Salvadora Dalího a za dobré viditelnosti spatříte na západním obzoru siluetu Gibraltaru i protilehlé Ceuty. V Marbelle najdete i pěkné staré město a posezení na náměstíčku Plaza de los Naranjos patří ke španělské klasice, spočinete tu totiž skutečně ve stínu pomerančovníků (naranja znamená pomeranč).

Malaga: neprávem popelka

V konkurenci světoznámých andaluských měst umění, jako jsou Sevilla, Córdoba a Granada se sice trochu ztrácí, přesto nebudete návštěvy litovat. Malaga, největší město na Costa del Sol, nabídne autentickou atmosféru, krásné vyhlídky i svoji porci uměleckých zážitků. Určitě si projděte uličky starého města, východištěm prohlídky je náměstíčko před katedrálou. První kostel Malagy ohromí širokým barokním průčelím, budete ale na něj muset pořádně zaklonit hlavu – prostor před chrámem je stísněný a nedovoluje velký odstup.

Přitom si všimnete dvou nesymetrických věží, z nichž ta jižní zůstala jaksi „useklá“, nedostavěná. Mohl za to nedostatek peněz během stavby a výsledkem je přezdívka chrámu, kterou místní dodnes užívají: La Manquita znamená něco jako „dáma s jednou paží“.

Od katedrály vede hezká vycházka východním směrem do Alcazaby, bývalé maurské pevnosti. Projdete několikerým opevněním, řadou bran i pěknými vzdušnými zahradami a budete stoupat výš a výš. Ještě dál na témže kopci vyšplháte až k pevnosti Gibralfaro, nějakých 130 metrů vysoko nad pobřežím. Její dějiny prokazatelně sahají dokonce až do févesnic nického období, nejvíce vás ale asi zaujme ohromující vyhlídka na město a přístav. Zkuste se tam vydat co nejdříve ráno; ke klasickým fotografickým úlovkům patří pohled na býčí arénu, dnes obklopenou moderními paneláky.

Cestou zpět se dole ve městě můžete zastavit v Picassově muzeu. Pablo Picasso se v Malaze narodil a ve zdejší sbírce je dnes k vidění přibližně 200 děl z různých období jeho tvorby. Mezi nimi jsou i některé velmi slavné exponáty, třeba Mušketýr s mečem nebo četná zátiší.

ilustrační fotoilustrační foto | Vit Stepanek a Wikimedia Commons

Jurský kras par excellence

Pozvánka za humna Costa del Sol míří nikoli do „jurského parku“, ale do mimořádně dobře vyvinuté krasové oblasti z jury, tedy středního období druhohor. Chráněnou oblast Torcal najdete na horském hřbetu oddělujícím pobřeží kolem Malagy od andaluského vnitrozemí.

Od informačního centra, kam se lze dostat po úzké silničce autem, vycházejí tři pěší trasy. Na tu nejdelší si vyhraďte půldruhé hodiny a hlavně si vezměte pořádné boty, protože pěšinka je místy řádně krkolomná a vápenec může být kluzký. Odměnou vám budou neustále se měnící pohledy na dokonale vyvinutý kras: co chvíli se objeví další a další zapadlé údolíčko lemované kuloárem světlých skal, defilují před vámi skalní věže a římsy nejroztodivnějších tvarů. Místy se zdá, jako by jednotlivé plošky byly na sobě uměle navrstvené, ve skutečnosti je to samozřejmě výsledek milionů let působení vody a větru.

Výhodou Torcalu je relativní chládek, který zde obvykle panuje – oblast totiž leží v nadmořské výšce kolem 1200 metrů.

Za horizontem: pueblos blancos

Pueblos blancos, tedy „bílé vesnice“, dělají čest svému jménu: bílé fasády jejich domů se ostře odrážejí od vyprahlé krajiny andaluského vnitrozemí a vytvářejí tak neobyčejné barevné kontrasty. Bílých napočítáte přes dvacet a musíte za nimi přejet hory lemující Costa del Sol. Budete potřebovat auto a možná si od tisíců zatáček skoro ukroutíte ruce, ale stojí to za to.

Těžko soudit, která z pueblos blancos je nejhezčí, ale vynechat byste neměli Grazalemu, jednu z největších „bílých vesnic“. Ta je stulená v hluboké kotlině pod masivem Sierra del Pinar a kvůli světlu se vyplatí přijet sem dopoledne. Krkolomnou horskou silnicí pak přejedete do sousedního údolí, kde se rozkládá Záhara de la Sierra. Její krása naopak nejlíp vynikne při západu slunce, scenérii tu oživuje vedle výrazné siluety hradu i lesknoucí se hladina přehrady Embalse de Záhara.

ilustrační fotoilustrační foto | Vit Stepanek a Wikimedia Commons

Užitečné informace:

Podrobnosti o destinaci

Oficiální internetové stránky turistické oblasti Costa del Sol – visitcostadelsol.com Webová prezentace Španělské centrály cestovního ruchu – spain.info

Doprava

Přímé lety z Prahy do Malagy nabízí společnost Smart Wings. Dostanete se tam též s Iberií (iberia.com, přestup v Madridu). Nejlacinější ale bývá kombinace dvou nízkonákladových letů, například přes Brusel/Charleroi či Madrid.

O autorovi| Vít Štěpánek, Autor je publicista