Sní o potápěčském safari a úhořích

Tři velcí kamarádi z Klatov, Milan Polák, Radek Rubáš a Milan Novák, mají kladný vztah ke všemu, co teče. Proto se, po mnohaletém sjíždění nejdivočejších řek, od Vltavy po Hron, rozhodli, že vztah s
vodou prohloubí směrem dolů od vodní hladiny. A přihlásili se do kurzu světové potápěčské
konfederace.
„Po několika dnech jsme úspěšně složili zkoušky a stali jsme se potápěčskými embrii,“ vzpomíná Milan Polák, který pak s kamarády založil Potápěčský oddíl Mirami Klatovy.

Trénovali v bazénku

„Kurz měl být na Hracholuské přehradě, kde na nás čekaly širé pláně podvodního světa. I když je člověk tvor veskrze suchozemský, upozornili jsme instruktora, že nám nevadí žádná hloubka, ale když se postavíme na nohy, musíme mít hlavu nad vodou,“ vzpomíná Milan Polák.
„Naše přání se nám vyplnilo jen první den, když jsme trénovali základy v bazénku u jednoho
penzionu. Hloubka tam byla jen metr a půl a o rozlehlé podvodní říši nemohla být ani
řeč,“ směje se.
Klatovská trojice se po přípravě v bazénku a vstřebání základů teorie ponořila v přehradě. „Se střídavými úspěchy jsme se plazili po dně a ve snaze udržovat správný vztlak jsme krásně vířili usazeniny
ze dna. Kochali jsme se velkými škeblemi, malými rybami a shnilými pařezy. Jen přání být blízko hladině se nám nesplnilo. Cvičili jsme v šestimetrové hloubce. Ale brzy jsme si zvykli,“ připomíná.
Čtyřicetiletý policista se začal potápět. Nenechal si ujít žádnou příležitost strčit hlavu pod vodu. Dnes má na kontě řadu ponorů doma i v zahraničí, které mu vynesly už druhý kvalifikační stupeň.
„Splnil jsem si vlastně dětský sen. Jako kluk jsem se někde dostal ke katalogu s výbavou
pro potápěče. Já v něm pořád listoval a snil. Tenkrát tyhle věci byly pro nás nedostupné.
Teď ano, ale potápění není vůbec levnou záležitostí. Základní ABC pro šnorchlování, což jsou ploutve, šnorchl a maska, vyjdou tak na dva až tři tisíce korun. Za skromnější´výbavu pro přístrojové potápění
už dá člověk nejméně desetkrát víc,“ tvrdí. „Ale stojí to určitě za to,“ podotýká
Milan Polák, podle kterého se potápět může opravdu každý.
„Na našich internetových stránkách www.potapeci.net jsou kontakty na nás. Rádi se podělíme o zážitky, posloužíme a poradíme každému,“ tvrdí potápěč, podle kterého jsou nadšenci od branže prima
parťáci.
„Nepřítelem potápěčů jsou pouze stres, zbrklost a strach,“ podotýká. „A rybáři,“ směje se. „Prý jim plašíme ryby,“ konstatuje potápěč, který se už jednou stal úlovkem. „Tenkrát jsem se hrozně vyděsil. Plaval jsem, ale něco mne tahalo zpátky. Až po chvíli jsem zjistil, že mám háček v neoprénu,“ vzpomíná.
Klatovsko není ráj Tříčlenná parta z Mirami zpočátku jezdila nabírat podvodní zkušenosti na Domažlicko,
do Starého Klíčova. „Pak nám ale tamní zatopený lom začal být malý a my pošilhávali po jiných lokalitách,“ říká potápěč, který se postupem času ponořil do blízkých i vzdálenějších vod.
„Moc rád jezdím na Orlík. Když trefím dobrou vodu, je to paráda. Je tam živo. Klatovsko není pro potápěče rájem. Potápěl jsem se u Klatov v Němcově lomu, v pískovně, ale nic moc. Je tam špatně vidět a hlavně v Němčáku je velká vrstva sedliny.
Zapadl jsem tam pomalu po pás,“ konstatuje.
Trojka z Mirami se už ale málokdy sejde kompletní. „Je to spíš svátek. Za rok absolvuji tak čtyřicet ponorů, a když uděláme deset společných, jsme rádi. Je to hlavně kvůli zaměstnání,“ podotýká Milan Polák, který nepatří mezi lamače rekordů.
„I když ve čtyřiceti metrech jsem už také byl. Ale je tam zima, tma a mrtvo. Život je mezi deseti a dvaceti metry. Tam si to já užívám,“ říká.

Rudé moře je zázračné

Milan Polák je především sladkovodní potápěč. „Jsem vášnivým rybářem, teď vidím ryby i z druhé strany,“ tvrdí.
Ale jeho snem je ponořit se u egyptského pobřeží do slané vody Rudého moře. „Je plné zázraků. Rudé
moře je jakýmsi potápěčským safari,“ vysvětluje a věří, že i tenhle sen si splní. „A když se ještě dostanu na Nový Zéland na velikánské úhoře, budu nejspokojenější člověk na světě,“ tvrdí.