Koncem června získal umělecký šéf baletního souboru Attila Egerházi Cenu Divadelních novin za událost sezony. Zabodoval choreografií a režií baletního dvojvečera Pták Ohnivák. Po Thálii, kterou na jaře dostal sólista baletu Zdeněk Mládek, je to letos druhý obrovský úspěch baletního souboru. A zrovna v době, kdy si Attila naplňuje v zahradě krumlovského zámku svůj sen – a nejen svůj.
Pro otáčivé hlediště připravujete Sen noci svatojánské, který tam bude mít premiéru ve středu 14. července. Proč jste si vybral zrovna tuto klasiku?
Vždycky jsem si přál to téma ztvárnit. Pro tak záhadnou zahradu, jako je v Krumlově, je přímo předurčené. Líbí se mi, že je veselé, ale přitom poetické. S tak skvělými tanečníky, kteří se v Jihočeském divadle sešli, se snadno vracím do časů, kdy jej Shakespeare psal.
Máte velké mezinárodní renomé a procestoval jste svět. Co říkáte zdejším sporům, zda tato konstrukce točny do zámecké zahrady patří, či ne?
Jako divadelník vnímám, že taková scéna je něco fantastického. Musíme ji využívat s úctou a respektem, pak není problém zde dělat krásné divadlo. Znám i otáčivé hlediště ve finském Tampere, druhé tohoto typu na světě. Finové jsou na ně velmi hrdí, nikam jinam by ho nedali. Stojí na louce, nikoli v nádherné barokní zahradě, která atmosféru ještě umocňuje.
Proč by měli diváci přijít do zahrady právě na balet?
Vstoupí do snu, který otevírá dvířka do dětství. Protože když lidé přijdou do divadla a chtějí se bavit, stávají se znovu dětmi. I mně se to v Českém Krumlově děje obzvlášť často. Město vypadá, jako když si dítě otevře pokladničku: neuvěřitelně kompaktní celek, jakoby sestavený z malých hraček. Pro mě je Krumlov jako sen, je ozdravné na duši být tam i jen pár hodin. Zatím jsem neměl tolik času si ho užít, ale vím, že na mě čeká.
Jaké publikum chodí na balet?
Je to výběr těch nejlepších diváků. O baletu lidé mnoho nevědí, mívají předsudky i strach, že mu nebudou rozumět. Říkám tomu zmrazená idea. Jsou dvě linie: jedni k tomu byli jako malí donuceni a pamatují si nudu a stereotypy, jako by byli v divadelním muzeu. Druhou variantou je moderní extravagance. Tanečníkům často schází dostatek znalostí, nahrazují to efekty. Někdy používají tanec spíš jako terapii pro sebe než pro publikum, což na diváky může působit poněkud depresivně. V takovém případě je lepší, když si tančí pro sebe doma v kuchyni.
Zatímco vy servírujete moderní balet s klasickým základem. Koho chcete nalákat a čím?
Je pro všechny, kteří mají rádi různé druhy divadla, a také muziku, literaturu i poezii. Lidé, kteří k nám chodí, jsou hladoví po umění a rozhodně ne konzervativní.
Předtím jste žil ve velkoměstech, nejsou vám Budějovice malé?
Vůbec ne, je znát, že jsou centrem regionu. Líbí se mi náměstí a nábřeží, po němž rád chodím se svým psem. Ale většinu času trávím v divadle nebo na cestách. Pro mě Budějovice fungují hlavně jako laboratoř – ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták mi dal takové podmínky, abych s velmi talentovanými lidmi mohl dělat divadlo podle svých představ. Připadám si někdy jako vynálezce vitamínu C, který se zavřel na venkově, měl tam všechno potřebné a klid na práci. Co tady nazkoušíme, vozíme i po světě.
Až si naplníte sen v Krumlově, co bude dál? Angažmá máte na jihu Čech na čtyři roky.
V říjnu uvedeme Taneční delikatesy. Jedna ze tří částí je dílem slavného pražského choreografa Jiřího Kyliána, což je obrovský úspěch, protože kromě Národního divadla s nikým jiným než s námi nepracuje. Představení bude mít premiéru v Budapešti a v listopadu je přeneseme i sem. Je to český večer mimo jiné s hudbou Antonína Dvořáka, ale bez maďarských peněz by se vůbec nemohl konat. Maďaři na to dali milion korun, z české strany podpora žádná. To mi nejde do hlavy.
Snem noci svatojánské završíte první sezonu v Českých Budějovicích. Jak jste s ní spokojený?
Zatím jsme v poločase, je to běh na delší trať. Ale když se ohlédnu za tím, co všechno už naše company za tuto dobu stihla, připadá mi to jako velmi rychle rozjetý rychlík Intercity. Ohlasy diváků i kritiků nám dávají naději, že jede správným směrem.
Attila Egerházi:
1. Narozený roku 1964
2. Studia: klasický balet a moderní techniky v Budapešti; Maďarská taneční akademie
3. Taneční praxe: člen Vinna Dance Laboratory, ředitel a zakladatel Hungarien Ballet Theater
