Most / Trávník za kostelem se stal přechodným ateliérem pro Miroslava Doležela, Jitku Kůsovou, Josefa Zedníka, Václava Kroba a Jaroslava Vodičku. Pět výtvarníků z Mostecka je aktéry v pořadí už třetího sochařského sympozia, které potrvá do konce měsíce. Sochají na námět Člověk a socha v parku z pískovce z Hořic v Podkrkonoší. Každý se námětu ujal po svém. „Mě fascinuje pučící vegetace z jara,“ zvedá hlavu od práce Josef Zedník. Na splynutí těla a duše vsadil Václav Krob.
Dláta a kladiva v rukou umělců rozeznějí kámen do harmonické melodie. A vzniká do pískovce vtisknutý otisk, který navzdory času zůstane. Sochaři, tesající do pískovce ze stejného lomu, odkud byl kámen na opravu děkanského kostela, budí pozornost kolemjdoucích. Docházejí se tam pravidelně dívat. „Sleduji sympozium už třetí rok a moc se mi líbí,“ pochvaluje si grafik a malíř Petr Husák. Sluncem prozářenou spirálu tvoří Jitka Kůsová. Hraje si se světlem a stínem. Klade důraz na pravdu. „Jakmile začnete kalkulovat, prodáváte sebe. Jen pravda, vaše surová podstata, je v každé soše čitelná,“ vyznává Kůsová.
Hojnost zakletá do kypré dívky nesoucí mísu s ovocem inspirovala Miroslava Doležela. Lásku muže a ženy v kuse kamene probouzí Jaroslav Vodička. „Tvar kamene sám napoví, jak by socha měla vypadat,“ říká Vodička. Svůj balvan využil i jako sedátko pro lidi láskou zhrzené, aby měli o čem a kde přemýšlet.
