Pódium zahalí modrá barva, rozezní se tóny Smetanovy Vltavy a čtyřiadvacetičlenná parta dívek z Olomouce začíná ladně tančit. Za chvíli už slyší bouřlivý potlesk. S vystoupením Voda jsem já postoupila skupina s uměleckým názvem Rytmus do finále soutěže televize Nova Talentmania.
„Konkurence byla obrovská. Postup pro nás znamená obrovský úspěch,“ říká nadšeně tanečnice Anetta Dzielská.
V semifinále porazily šestici The Freak Show, která předváděla moderní tanec. Vysloužily si i pochvalu poroty. „Byly tam pasáže, kdy mě fascinovalo, co všechno dovedete,“ zhodnotila vystoupení slovenská moderátorka a porotkyně soutěže Adéla Banášová.
Nápad udělat představení na slavnou skladbu z cyklu Má vlast nosila v hlavě tři roky vedoucí taneční skupiny Rytmus Taťána Randová, ale chyběly jí vhodné tanečnice. „Nevěděla jsem, jestli holky vážnou muziku zvládnou. Byla jsem hodně mile překvapená, že to ustály a hrozně rády tohle představení tancují,“ říká Randová.
Dívkám ve skupině Rytmus je od dvanácti do patnácti let a většina z nich tancuje už odmala. „Začínaly jsme tak v pěti šesti letech,“ potvrzuje tanečnice Eliška Opravilová.
Zážitek s celebritami
Skupina Rytmus má za sebou řadu úspěšných vystoupení i v různých soutěžích, přesto je pro dívky účast v Talentmanii výjimečná. Když popisují své zážitky, mluví jedna přes druhou. „Je to super zkušenost. Potkáváme lidi, které jsme předtím znaly jen z televize. Kousek od nás prošel v divadle Paľo Habera či Alena Šeredová, potkaly jsme Zdeňka Trošku. Říkají nám modré ženy podle barvy našich kostýmů,“ líčí tanečnice Nikola Bajerová.
Dívky se přitom do soutěže ani nepřihlásily samy. Oslovili je lidé z televize, když hledali soutěžící. „Viděli naše vystoupení a chtěli někoho, kdo tančí show dance, protože takových skupin moc není,“ poznamenala vedoucí skupiny Randová.
Tréma a nervozita z nezvyklého vystoupení je na dívkách vidět, své dělá i přítomnost kamer. „Normálně jsou upovídané a hlučné. Ale jak uviděly televizní štáb a cítily, že můžou být v záběru, tak se okamžitě zklidnily. Takové je neznám,“ směje se Randová.
Do Bratislavy na semifinálový večer 16. října se dívky připravovaly poctivě. Trénovaly několikrát týdně. A hlavně se těšily, přestože trému z kamer, přímého přenosu a množství diváků nezastíraly. „Bály jsme se nezvyklého kulatého pódia. Aby z něj některá z nás při představení nespadla,“ přiznává Gabriela Krejčiříková.
