Zažili výuku ruštiny, rozdělení Československa, a přesto jsou stále mladí. A úspěšní. Kdo? Lidé, kteří se narodili se dvěma sedmičkami v letopočtu. Jedním z nich je i Martin Rychlíček, který ve Žďáře provozuje
tetovací studio. Splnil si tím sen.
„Samozřejmě jsem spokojen s tím, že tetovací studio funguje už skoro dva roky. Je to můj splněný sen. Na druhou stranu je pořád možnost jít dál a v tomhle oboru se zdokonalovat,“ říká třiatřicetiletý rodák ze Žďáru nad Sázavou.
K městu ho pojí silné pouto. „Těší mě, že mám studio právě ve Žďáře. Mám tu rodinu, přátele a vůbec k němu mám vřelý vztah,“ tvrdí Rychlíček.
Dlouhá cesta
Mít na těle tetování není dnes ničím neobvyklým. Ale být tatérem, tedy tetování dělat, k tomu vede dlouhá cesta. „Moje cesta k tatérství měla několik etap. Začala ve třinácti letech obdivem, pokračovala v patnácti prvním tetováním a v devatenácti, po vojně, kde se hodně tetovalo, prvními pokusy doma ve sklepě. Naštěstí jsem se setkal s Alainem Kajanem, profesionálním tatérem, který mě naučil vše potřebné.
Nějakou dobu jsem pak ještě tetoval při zaměstnání a od prosince 2008 se tím živím,“ popisuje Rychlíček své začátky.
Pohled na tetování se v posledních letech výrazně proměnil. Zatímco dříve byli tetovaní lidé vystaveni podezíravým pohledům a narážkám, dnes je situace úplně jiná. Především pro mladé lidi je módním doplňkem, srovnatelným s účesem či oblečením.
„Každá věková kategorie pohlíží na tetování úplně jinak. Pro lidi do patnácti let je to hit, módní doplněk a vůbec nepřemýšlí nad tím, jaké tetovaní chtějí a jak na něj budou pohlížet za pět či deset let. Mladým
lidem jde o to tetování mít, jakékoliv. Pětadvacátníci až třicátníci nad motivem rozmýšlí a mají určitou představu,“ popisuje tatér svou klientelu.
Další skupinou jsou podle něj lidi, kteří si chodí předělávat tetování z vojny. „Někteří v něm zachycují své životní zlomy, chtějí podepsat životní etapu. No a drtivá většina nejstarší generace by tetování
nejraději vymazala a úplně zakázala. Podle nich jsou tetovaní lidé kriminálníci a možná i něco horšího. Ovšem najdou se i výjimky, které jsou schopné tetování pochválit a říct, že se jim líbí,“ vysvětluje Martin
Rychlíček.
A kolik let bylo jeho nejstaršímu zákazníkovi? „Byla to sedmapadesátiletá žena, takže to určitě není záležitost výhradně mladých lidí,“ říká s úsměvem.
V tetování se mísí obrovské množství motivů i barev. Od toho se odvíjí cena i čas, který nad ním tatér i tetovaný stráví. Na paletě najde Rychlíček jedenačtyřicet různých barev od bílé až po černou, přičemž jen černá barva má hned čtyři odstíny.
„Žďár je menší město, takže u nás hodně letí ornamenty a občas postavy, převážně v černé barvě. Nedávno jsem byl u tatéra v Praze a tam se dělají hodně barevné, extravagantní až bych skoro řekl šílené
věci. Pro mě je tvorba barevného tetování zpestřením, protože mě to baví, i když je to časově hodně náročné. Na složitější věci, kde se mísí deset až patnáct barev, které se dvakrát nanášejí, musí zákazník počítat s dvěma čtyřhodinovými návštěvami studia. Přece jenom chci, aby byly barvy dobře sladěny a byl jsem s prací spokojen. A mohu říci, že pokud jsem spokojen já, je spokojen i zákazník,“ tvrdí tatér.
Budoucnost neřeší
Rychlíček si ve svých třiatřiceti letech plní sen a metu, kterou si před sebe stanovil. Přemýšlí o tom, co bude dělat ve svých čtyřiačtyřiceti či pětapadesáti? „O tom, co bude dál, kde budu či podobně, nad tím v žádném případě nepřemýšlím. Žiji tím, co zrovna je. Jsem spokojen s tím, co se mi povedlo a chtěl bych v tom pokračovat, pokud možno ještě nabídku služeb rozšířit. Na prvním místě v mém životě však stojí jednoznačně rodina. Chci se jí plně věnovat, trávit co nejvíce času s mými dětmi,“ uzavírá majitel tetovacího DarkStorm studia Martin Rychlíček.
