Sportovci amatéři: U škol se vypotit a pak na pivo

Sportovní oblečení, něco na pití a míč. Víc opavští rekreační sportovci nepotřebují.

Každý čtvrtek se po páté hodině odpoledne schází na hřišti u Stříbrného jezera parta známých. Čtveřice nohejbalistů měří na tomto kolbišti své síly pravidelně už druhý rok. Jedním ze sportovců je Tomáš Halfar, který pracuje jako automechanik. „Poskládali jsme se na síť, a když je dobré počasí a jsme schopní se sejít, jdeme si zahrát. U jezera je to hřiště celkem fajn a nohejbal mě baví víc než třeba squash a jiné populárnější sporty,“ říká Halfar.
Plácek v Kateřinkách mění ve studených měsících za tělocvičnu. „Hráli jsme v Elimu a teď v tělocvičně na Kolofíkově nábřeží. Sice musíme platit nájem, není to ale hodně a navíc nás to nutí chodit pravidelně,“ vysvětluje Halfar, který se svým sportovním týmem dává v uzavřeném prostoru přednost fotbalu nebo florbalu.
„Florbal se hraje hodně a je to výborný sport. V tělocvičnách jsou k dispozici branky, takže my si musíme koupit jenom hole. Ty se dají pořídit přibližně za pětistovku, někteří si ale za kvalitnější kusy připlatí,“ uvádí Halfar. Další vyhledávané místo, tentokrát rekreačními basketbalisty, je asfaltové hřiště v Nerudově ulici. Díky čtyřem košům a velkému prostoru se nikdy nestane, že by se na některé sportovce nedostalo. „Je to klidné místo, je tady vždy volno. Většinou hrajeme streetball, takže využijeme jenom jeden koš. Největší problém je dát dohromady šest lidí, aby hra za něco stála. Teď přes prázdniny to ale jde,“ popisuje Michal Dostál. Další možnost, jak si dobře zahrát a přitom nic neplatit, nabízí hřiště u základních škol. Ne všechna jsou ale přístupná. „Kdysi jsme chodili k Základní škole Ilji Hurníka, tam už to ale nefunguje. Teď občas zajdeme na Otickou ulici, kde je fajn hřiště. Většinou se hraje basket, někdy si začutáme fotbálek,“ vypráví Luboš Kořen.

Obroda badmintonu Za jiné sporty už ale opavští sportovní nadšenci musejí zaplatit. Někteří si pronajímají zimní stadion, jiní tělocvičny, všichni se však shodnou na tom, že investic do pohybu nelitují. Kolektivní sporty v tělocvičnách, které nabízejí veškeré vybavení a komfort, už ale nemají takovou váhu. Lidé dávají přednost moderním dynamickým sportům. „Před třemi lety jsem pronajímal tělocvičnu na zemědělské škole, ale někdy bylo komplikované shánět všechny lidi, občas někdo nemohl a nebylo to ono. Raději se s někým domluvím do dvojice a jdeme si zahrát třeba squash nebo badminton, i když to není nejlevnější. Pohyb potřebuju, běhání mě moc nebaví a tohle je nejjednodušší,“ vysvětluje Lukáš Polák. V oblíbenosti u něj vítězí badminton. „Začal jsem jej hrát teprve nedávno a okamžitě jsem si jej oblíbil. Není to takové to pinkání na zahradě. Je to dynamický a hodně zábavný sport,“ dodává Polák. Sportovci amatéři mají oproti svým trénovaným kolegům jednu výhodu. Po výkonu si mohou dopřát ne zrovna sportovní regeneraci. „Ke sportování se známými tohle patří. Nejde jenom o to zapotit se a vyběhat, ale i o zábavu a nějaké to pivo,“ potvrzuje Polák.