Sportovci od horkých pramenů vědí, jak se hraje za nároďák

Reprezentace je splněný sen. Hrdě to říkají sportovci, které jejich výkony v mateřských klubech katapultovaly až do národních týmů. Někteří reprezentanti, které diváci mohou sledovat v televizi, jsou z karlovarských klubů. Hokejisté, nohejbalisté, šermíři nebo basketbalistky.
„Když jsem měl na sobě poprvé reprezentační dres, vzpomněl jsem si, jak jsem se jako kluk díval na naši reprezentaci v televizi,“ říká zkušený bek karlovarské Energie Petr Gřegořek. Muž, který letos na mistrovství světa v Německu vybojoval s podceňovaným českým týmem titul mistrů světa.

Petr Gřegořek, 32 let, hokejista

V reprezentaci se poprvé objevil v sedmnácti letech. Tehdy hrál v juniorech na Kladně. „Když mě poprvé vybrali do nároďáku, byla to velká věc,“ vzpomíná na první reprezentační pozvánku Petr Gřegořek. „Je to krásný pocit, zvlášť po mladého kluka.“ Talentovaný obránce pak prošel i dalšími juniorskými výběry. Nepravidelně ho trenéři zvali do osmnáctky, pravidelně pak už do národní dvacítky. V ní mu však největší událost sezony utekla. „Tři dny před odletem na mistrovství světa mě chytil slepák a musel jsem na operaci,“ lituje.
Seniorská reprezentace je prý ale o něčem jiném. Probojovat se do nároďáku bývá i při kvalitních výkonech těžké. Konkurence mezi hokejisty je totiž velká. Přesto na sebe reprezentačního trenéra upozornil. A hned Ivana Hlinku.
„Poprvé mě do áčka povolal v roce 1999. Jeli jsme tehdy na turnaj do Ruska,“ připomíná si obránce.
Potom se však v reprezentaci dlouho neobjevil, až před třemi lety. A pak v uplynulé sezoně, která ho s nároďákem poslala na úspěšný šampionát do Německa. Premiéru na mistrovství si Petr Gřegořek odbyl proti Francii, které dokonce vstřelil gól. Ve 24. minutě. Byl to třetí gól Čechů v tomto zápase, ale jeho první a dosud jediný na mistrovství světa.
I když se karlovarský obránce nepovažuje za hokejistu, který by se dojímal, přece jenom ho jednou česká hymna sebrala. A to právě v Německu. Po semifi nálovém vítězství nad Švédy. „To byl poměrně hodně emotivní okamžik. Postoupili jsme do finále, byla to velká chvíle,“ vrací se k reprezentačnímu úspěchu.

Blanka Sedláčková, 26 let, basketbalistka

Stejně jako hokejista Petr Gřegořek také rozehrávačka basketbalové Lokomotivy Karlovy Vary Blanka Sedláčková nahlédla poprvé do reprezentace v sedmnácti letech.
Protože měla tah na koš a přehled na palubovce, zúčastnila se s českým národním týmem mistrovství Evropy ve Slovinsku. Češky tam vybojovaly bronz.
„Brala jsem to jako každý jiný zápas. Důležitost mezistátních zápasů mi docházela až postupem času,“ přiznává.
Karlovarská hráčka začala s basketbalem až v jedenácti letech, avšak věnovala se mu jen velmi nepravidelně. Aktivně se do něj zakousla ve třinácti. Dres s národním znakem tedy poprvé oblékla necelých šest let od okamžiku, co si poprvé hodila basketbalovým míčem na koš. „Bavily mě všechny míčové sporty, takže s některými věcmi jsem na basketu problémy neměla. A časem jsem se naučila i to ostatní,“ směje se Blanka Sedláčková.
Na svůj první start v reprezentaci dodnes ráda vzpomíná. „Všechny soupeře na šampionátu si už sice nepamatuji, ale rozhodující zápas o bronz jsme vyhráli nad Slovenskem,“ dodává.
Její Lokomotiva letos v lize tápe, výkony družstva nejsou stabilní.
„Snad se ale brzy všechno zlepší,“ přeje si basketbalistka.

Ondřej Novotný, 16 let, šermíř

Od svých deseti let se kordem ohání šermíř Lokomotivy Karlovy Vary Ondřej Novotný. A protože na sobě tvrdě pracuje a jsou za ním výborné výsledky, i jemu stačilo jen pár let k tomu, aby si ho všimly vyšší autority.
Reprezentační trenér ho nominoval kvůli jeho prvnímu místu v Českém poháru. A tak si národní dres poprvé přetáhl přes hlavu na mistrovství Evropy v Athénách.
„Samozřejmě trému jsem měl velkou. Bylo to moje první mistrovství Evropy a chtěl jsem se tam umístit co nejlépe,“ ohlíží se za reprezentační premiérou talentovaný kordista.
Jeho vůbec prvním soupeřem v Athénách byl domácí Řek. „Na jeho jméno si už nevzpomínám, ale ten zápas jsem vyhrál,“ směje se s tím, že do reprezentace ho přivedla jedna jediná cesta.
Poctivý trénink.

Jan Vanke, 25 let, nohejbalista

Dlouhovlasý smečař i blokař Jan Vanke na sebe reprezentační dres oblékl poprvé ve svých osmnácti letech. Na světovém šampionátu juniorů.
„Hrál jsem v očekávání, a to mě svazovalo nervozitou,“ vzpomíná na trému při reprezentačním debutu Jan Vanke, kapitán SK Liapor Witte Karlovy Vary.
Přestože měl velkou trému, vybojoval s českou reprezentací hned dvě medaile. „Zlatou ve dvojicích a stříbrnou v trojicích. Rád na svou první účast v nároďáku vzpomínám,“ upřesňuje. Karlovarský hráč začal s nohejbalem až ve čtrnácti letech, ale protože měl velký talent, velmi rychle se probojoval do republikové špičky.
Do reprezentace ho pak vytáhly dlouhodobě kvalitní výsledky v dorostenecké lize. A z národního dresu už se prakticky nevysvlékl.
K juniorskému titulu mistra světa ve dvojicích a vicemistra ve trojicích přidal i vicemistra Evropy ve trojicích, stal se dvojnásobným mistrem ČR ve trojicích a trojnásobným mistrem republiky v družstvech. V roce 2007 ho dokonce vyhlásili druhým nejlepším nohejbalistou v Česku.
Přibrzdila ho až loňská sezona. „Vrátil jsem se po zranění a sezona pro mě osobně nebyla dobrá. Doufám, že výkony v letošním ročníku budou lepší,“ uzavírá.