Staří zamlada chodili na čaj o páté, mladí jedou bomby. Je to skoro totéž

Kdyby nechápavé pohledy dědečků a babiček v denním centru služeb sledoval nějaký karvinský teenager, řekl by, že nad těmi slovy pěkně fárají.
Sedmička přednesla sedm hojně používaných slov karvinské mládeže lidem o dvě až tři generace starším a zjišťovala, zda si důchodci s mladými lidmi mohou ještě rozumět. Vlastně přijela zčekovat situaci, jak by možná prohodil nějaký mladík. „Hodně lidí v mém okolí to slovo používá ve významu, že něco kontroluje nebo okoukne,“ vysvětluje mladý muž Ala Chrzaszcz. Pětasedmdesátiletý Milan Remeš ovšem jen kroutí hlavou. „To znamená čekat na něco? To je něco s počítači? Nebo to říkají, když se jdou ožrat? Když vtipkují?“ létají z různých stran stacionáře tipy. Když se Remeš dozví pravý význam slova, vzpomene si na své mládí. „Jo, tak to my jsme chodili něco špíznout,“ porovnává starý pán. Nejčastěji chodil s kamarády špíznout nějaké slečny. „Tajně jsme koukali, když se převlékaly,“ říká s potutelným úsměvem Remeš. Špíznout by určitě nešel nějakého bryna. Tak totiž mladí lidé říkají špinavým, otrhaným lidem. Osmdesátiletá Marta Kušníríková to slovo dobře zná. „Jo, to je trhan. To znám. Taky se hodně říkalo, že je někdo šupák,“ podotýká Kušníríková.

Fárání je pořád namáhavé

Zatímco nad brynem sympatická dáma příliš dlouho nepřemýšlí, nad fáráním dlouho uvažuje. Přitom netuší, že přemýšlí nad přemýšlením. Mladí lidé totiž často „fárají“ nad nějakým problémem. „Minulý týden jsem jela v tramvaji a dva asi šestnáctiletí kluci používali slovo fárat skoro místo každého slovesa. Po dvou minutách jsem měla chuť použít násilí,“ říká jinak mírumilovná studentka Nikola Zahnašová. Důchodci ze stacionáře se snadno nechají nachytat. Fárání přece dobře znají. „Fárá se do dolu. Nebo ne?“ zkouší logickou odpověď Remeš. Správný aktuální překlad zná jen zdejší ošetřovatelka. Starší generace, která pamatuje druhou světovou válku, tentokrát neboduje. Diskuzi o moderním hovorovém jazyce nejvíce rozvíří spojení „jedeme bomby“.

Na čaji bez čaje
s kořenem

„Mám mladého syna, ale ty bomby jsem od něho v životě neslyšela,“ říká jedna z pečovatelek. Mladí lidé odpovídají pohotově, bez dlouhého fárání. „Spojení používáme v souvislosti s tím, když je nějaká akce a my si ji prostě naplno užíváme,“ vysvětluje Pavel Malík. Marta Kušníríková zkouší tipovat. „Snad by to mohlo znamenat, že jdou lovit holky, nebo něco takového,“ říká důchodkyně. Správná odpověď ji překvapí. Zatímco dnešní mladí jezdí bomby na diskotékách, ona chodila s kamarády na čaj o páté. „To není legrace, skutečně jsme se takhle scházeli. Poslouchali jsme muziku, tančili, něco jsme i vypili. Čaj ale ne. To se jen tak říkalo,“ vysvětluje Kušníríková.
Někdy tam potkala i nějakého kořena. Toto slovo ji vůbec nezaskočí. „Kořen je fešák. To znám z televize a vůbec z mého okolí. My jsme kdysi řekli, že je ten či jiný kluk švihák nebo že je prostě pěkný. Ale kořena znám taky,“ říká Kušníríková. Když chtěla zamlada zapůsobit na nějakého kořena, měla na to své metody. „Hezky jsem se oblékla, načesala, potom jsem na něj mrkla a řekla, pojedeme bomby,“ přizpůsobila se hbitě mluvě dnešní mládeže osmdesátiletá Karviňanka.
Šestým slovem, které má v mluvě karvinských teenagerů neodmyslitelné místo, je hafo. Znamená to hodně, mnoho nebo velké množství. V jazyce mladých lidí se objevuje pravidelně. „Je dost používané. Třeba ve významu, že má někdo hafo práce nebo že je někde hafo pěkných holek,“ říká Malík. Důchodci z denního centra jsou ale u tohoto slova opět bezradní. „Nemám tušení, nikdy jsem to neslyšel,“ přiznává Remeš. Kamarádky se snaží alespoň zatipovat. „Hafo? No, pes hafá,“ zkouší Kušníríková, která se nikdy jen tak nevzdává. Ještě bezradnější jsou u posledního slova, které si oblíbili mladí lidé. Jak by taky ne. Něco podobného za jejich mládí neexistovalo. Slovo vygooglovat je pro starší lidi španělskou vesnicí. Aktivní Marta Kušníríková se opět snaží tipovat. „Vygooglit? To by mohlo znamenat, že vykulí oči? Nebo že něco vyčarují?“ ptá se Kušníríková. Když se důchodci dozvědí pravý význam slovesa – tedy internetové vyhledávání pomocí známého prohlížeče, stále se tváří, že jde o čarování. „Tak to nemůžu znát, no. My jsme si všechno museli sami nějak obstarat. Žádné googlování nebylo, ve škole mi buď poradila kamarádka, nebo jsem musela letět do knihovny,“ shrnuje Kušníríková, jak slovo pochopila.

Nakonec se spolu domluví

V testu nedopadli staří lidé nejlépe. Například Remeš má ale doma osmnáctiletého vnuka a domluví se s ním bez problémů. „Asi to ale bude i tím, že když mluví se svými kamarády, používá jiný jazyk, než když mluví se mnou. Kdyby na mě vytáhl slova podobná těm, co jsem slyšel dneska, tak jsem určitě v koncích,“ tvrdí pětasedmdesátiletý Remeš. A shrnutí? Rozdíly v jazyce mladých a starých lidí v Karviné jsou sice velké, ale nezabraňují jim v tom, aby se nakonec pochopili a domluvili.