Starosvětská romantika v číčovických Polích

Starosvětská romantikav číčovických Polích

Starosvětská romantikav číčovických Polích Zdroj: Libor Budinsky

Jsme venkovská restaurace a nestydíme se za to. Naopak, jsme na to hrdí, hlásají majitelé Penzionu a restaurace V Polích a odhalují tak svůj hlavní hendikep. A současně hlavní přednost. Do podobné restaurace nemůžete zabloudit, nelze ji náhodně potkat při procházce městem.

Musíte sem cílevědomě přijet, musíte k tomu mít důvod. A ono to funguje. Pokud do „Polí“ v Malých Číčovicích jednou přijedete, garantuji vám, že se sem budete vracet.

Taková francouzská chalupa

Romantický podnik ztracený kdesi v Malých Číčovicích (i když je to jen pět minut od hranice Prahy) má takové kouzlo, že sem hosté jezdí téměř „masově“. O víkendu zde bývá pravidelně plno, a to na oběd i večeře, takže se rezervace dělají už v polovině týdne. Výborná vizitka, stejně jako to, že se restaurace V Polích dostala v posledním roce na čelná místa většiny gurmánských žebříčků (V Maurerovi byla šestá, hned za Punčochářovým Le Terroir). A nebylo to náhodou. Zdejší atmosféra je opravdu pohádková a kuchyně jakbysmet. Přesně takhle vypadají venkovské rodinné hospůdky ve Francii, které nám v Česku stále tolik chybí. A protože součástí restaurace je i penzion, řada Pražanů (co nemají chatu nebo chalupu), sem jezdí na romantické víkendy. Užít si trochu klidu, načerpat síly a dobře se najíst. Vyhlášené jsou hlavně podzimní termíny, kdy se zde konají husí či zvěřinové hody.

Pochoutky na tabuli

V Polích můžete sedět na terase nebo ve dvou místnostech, z nichž jedné vévodí krb, jenž se zapaluje v chladných dnech, hlavně na podzim a v zimě. Jídlo je napsané na velké černé „školní“ tabuli křídou, což je sice efektní, ale trochu nepraktické. Nicméně pokud vám malá písmenka splývají, obsluha vše ochotně a dopodrobna vysvětlí. Po luštění písmenek přichází druhý problém. Mají tu tolik dobrot, že si člověk téměř nemůže vybrat. Vyhlášené je třeba pečené husí stehno či líčka vařená v červeném víně. A také místní tatarák. A pak samozřejmě zvěřina. Dlouhé přemítání. Nakonec jsme se rozhodli vyzkoušet zapečený kozí sýr s brusinkami, medem a ořechy (každý kousek sýra byl s jinou „příchutí“) a byla to povedené volba. Lahodná, lehká chuťovka, která příjemně odstartovala krásný kulinární zážitek.

Z nabídkyZ nabídky | Libor Budinsky

Bedlový guláš

Poté přišla na řadu dvě houbová jídla, jež byla zařazena do mimořádné nabídky. Jedním z nich byla klasika v podobě smaženého hřibu. Snad bych jen tuto sezonní delikatesu podával s trochou aioli. Naprostým překvapením však byl výtečný bedlový guláš (doplněný o masáky). Byl famózní. Žádné maso, jen houby, krásně zemité chuťové tóny, hutné a lahodné. Guláš se podával buď s knedlíkem, nebo s chlebem, v tomto případě byl servírován v krásném malém kotlíku (jinak zde jídlo podávají na starosvětském porcelánu skoupeném po všech možných bazarech, takže je každý kus jiný). Bedlový guláš oslnil a hosté se jím doslova ládovali. Deset litrů připravených na víkend zmizelo už během sobotního oběda a muselo se přidělávat dalších dvacet litrů.

Bažantí kostičky

Možná ještě o trochu víc jsem si pochutnal na obou jídlech ze zvěřiny. Jelení steak se šípkovou omáčkou byl měkký a křehký s výraznou chutí zvěřiny, zatímco bažant na portském víně byl mírně pikantní, měkoučký a lahodný, snad jen trochu drobných úlomků kostiček v jídle by někomu mohlo vadit, ale zřejmě to byl poslední kousek, neboť vzápětí byl na tabuli přeškrtnut. A protože chvály už bylo více než dost, postačí místo závěrečného ortelu jediná věta: Zajeďte se do Polí podívat, nebudete litovat.

HodnoceniHodnoceni | E15

Autor je publicista