Lektorka břišních tanců Markéta Dintrová vyzařuje pohodu a bezprostřednost. V dokonalé kuchyni svého domu v Lučině raději tančí, než vaří. Mezi sporákem a ledničkou se vlní a natřásá na rytmy z rádia
a přemýšlí o sestavách pro další show, kterou každoročně pořádá se svými žačkami ve Frýdku-Místku. Přitom neustále sleduje čtyřletého syna Andrease. Chlapec běhá s plyšovým psem mezi kuchyní a
bazénem na zahradě a vypadá stejně spokojeně jako máma.
1. Tanec
Břišní tanec se může naučit každý, ale ne každý ho bude milovat jako třeba já. Tancovat jsem chtěla vždycky. Původně jsem chtěla dělat latinu, ale pak jsem se věnovala spíše aerobiku. O břišních tancích
jsem ještě neměla tušení. Až jsem jako puberťačka narazila na inzerát, že v Českých Budějovicích je víkendový kurz břišních tanců, tak jsem tam jela. Když asi po pěti letech otevřela jedna lektorka kurzy ve Frýdku-Místku, přihlásila jsem se a byla jsem nadšená tak, že jsem po taneční lekci zpočátku nemohla
ani usnout.
2. Květiny Miluji květiny. Než jsme si s manželem nechali postavit dům v Lučině, žili jsme v bytě ve Frýdku-Místku. Byl to prostorný byt s velkou terasou, na které jsme v létě hodně žili. Kromě květin jsme tam toho zpočátku moc neměli. Jen matrace, polštáře, televizi, nádobí. Duch domova utvářely květiny. V domě mám pro pěstování květin více prostoru, a také ho využívám.
3. Důmu Náš dům je společnou radostí rodiny. Jsem s ním velmi spokojená. Při zařizování jsem se dost zajímala, kde budu tančit. V kuchyni to jde dobře.
4. Boty
Tančíme naboso, nic nás neomezuje, máme dokonalý kontakt s pevnou zemí, podlahou. Do mého kursu chodila jedna striptérka, která byla zvyklá na vysoké podpatky. Bez nich ztrácela rovnováhu. Tančila tedy v podpatcích. Její pohyby byly pěkné a sexy, ale hodně jiné než při tanci bez bot. Na tanečních botách tedy ušetříme.
To je dobře, protože kostým stojí šest až patnáct tisíc korun. Vyrovnávám to tím, že mimo tanec mám slabost pro boty na vysokých podpatcích.
5. Bižuterie
Co se týče šperků, manžel na mne ušetří. Stačí mi bižuterie. Mám ráda velké náušnice, které nosím i mimo tančení. Vzpomínám na své první „bakelitové“ náušnice, když jsem byla asi v osmé třídě. Byly to velké
trojúhelníky s bílými pruhy. Moc se mi líbily, ale máma mi je zakazovala nosit do školy.
6. S manželem na kole Mám ráda chvíle s manželem bez dětí. Je to ale problém, protože máme málo společných koníčků. Je vášnivý lyžař, milovník míčových her, vše mu jde, já trpím. Na tenise mám problém trefit se do míčku. Chodí také běhat a při tom ho doprovázím. Nestačila bych mu, takže on běží, já jedu na kole. Do kopce mi stejně ještě uteče. Ale jde to.
7. Děti Velkou radostí jsou moji synové. Alexandrovi, který už sportuje s tatínkem, je sedm let, Andreas má čtyři a ještě se se mnou batolí kolem domu.
