Pardubický rodák pracoval nejprve v Komisi pro cenné papíry. Teď je na postu ředitele Sekce dohledu nad finančním trhem České národní banky. Sleduje obchody všech bank, pojišťoven, záložen a penzijních fondů. Vidí, kam tečou jejich peníze. „České bankovnictví není naštěstí žádná divočina,“ říká David Rozumek.
Kariéra? Shoda náhod
Má za sebou studium na pardubické obchodní akademii a na Masarykově univerzitě v Brně. Už jako student nastoupil do Komise pro cenné papíry. Sbíral čísla a sledoval, jestli se obchodníci chovají podle pravidel. „O pohovoru jsem se dozvěděl od spolužáka. Komise byla úplně nová instituce, dohled nad trhem teprve vznikal. Přišla tam spousta lidí se zkušenostmi z velkých firem. To mě na tom lákalo,“ vzpomíná David Rozumek.
V České národní bance pracuje čtyři roky. Poslední dva na vrcholné manažerské pozici. Státní zlatý poklad ale neviděl.
„Vzpomínám si na rozhovor s panem guvernérem Tůmou, ten prohlásil, že ani on ve všech trezorech nebyl. Taková jsou bezpečnostní pravidla,“ usmívá se pardubický ekonom.
Nuda to určitě není
Všední den vrcholového bankéře, to jsou desítky schůzek a stovky e-mailů. Zatímco tuny dat a analýz by většinu lidí dokázaly spolehlivě otrávit, u Davida Rozumka je to jinak.
„Můžu se podívat napříč celým trhem. Mám přístup k obrovskému množství informací, prověřuji všechny možné problémy a znám praxi všech bank,“ vysvětluje, co ho na práci baví.
Sám ale mezi obchodníky s akciemi nepatří. Ani nemůže. Vnitřní předpisy České národní banky stanovují pro obchody zaměstnanců přísná pravidla.
Omrzí i Paříž
„Občas mě to mrzí. Člověk má někdy chuť pustit se na trh a ne jenom sledovat, co se tam děje,“ říká David Rozumek. Mezi jeho největší koníčky patří sport a cestování. Sport přitom považuje prakticky za nutnost. Hodiny v kancelářích je totiž potřeba nějak vyvážit. Je členem pardubického golfového klubu, a když má volno, přijede si sem zahrát.
Do Pardubic ho ale samozřejmě netáhne jenom golf. Vrací se navštívit rodinu a přátele. „V Pardubicích mám pořád ještě kontakty a známé. Nejezdím moc často, ale rád,“ přiznává úspěšný ekonom.
S cestováním je to ale trochu složitější. Původní nadšení se ztratilo pod náporem pracovních povinností. „Na začátku 90. let jsem byl nadšený, když jsem se během služební cesty mohl projít po Champs-Élysées . Postupně se ale z toho stala naprostá rutina. Ráno brzo vstávám, abych doletěl do Londýna, tam spěchám na vlak, taxík a mažu na nějaké jednání. Z něj hned na letiště a večer domů. Do toho mi dorazí sto, dvě stě mailů, které musím vyřídit. To není nic, co by si člověk užil,“ vysvětluje David Rozumek.
Je proto zásadní rozdíl, jestli si na letiště vezme oblek, nebo tričko. Když člověk vytáhne paty soukromě, je to prý úplně něco jiného. Mýtus o nudných bankéřích ale definitivně zbourá jeho další záliba. To jsou rychlá auta. „Řídit mě baví, ale že bych měl doma jedno ferrari vedle druhého, tak to rozhodně ne. Nemůžu si dovolit řídit to, co bych si přál. Asi by se to ani k mému zaměstnání nehodilo,“ říká David Rozumek.
Guvernér? To je moc daleko
Kdo šetří, má za tři. A většina majitelů účtů může být nejspíš v klidu. Krachy bank nebo nucené správy jsou u nás hodně vzácné. Navzdory ekonomické krizi. „V porovnání s tím, co nás obklopuje, zažíváme téměř neskutečný luxus,“ tvrdí úspěšný ekonom.
Na další kariérní postup ale moc nemyslí. Na otázku, jestli by stál o křeslo guvernéra České národní banky, odpoví smíchem. „Je to hodně vzdálené od toho, co dělám. Navíc se teď prosazuje snaha přesunout dohled na evropskou úroveň a možná půjde úplně ven. Já dělám jenom dohled, a takové ambice proto asi nejsou na místě. Život ukáže,“ uzavírá David Rozumek.
