Jak se obecně díváte na stavební činnost v centrech měst?
Jedním ze základních poslání stavění ve městě je vytváření určité „přidané hodnoty“, stavby bez ní mají smysl jen poloviční. Má to přitom význam i z developerského hlediska – čím víc má veřejný prostor svůj charakter, tím je pozemek hodnotnější a investice jistější.
V Brně se často hovoří o historických souvislostech. Jak se snášejí s požadavky na moderní urbanismus?
Pokud má být prostor uvnitř městského exteriéru moderní, je jedním ze základních předpokladů navázat na to, co souvisí s historií města. To pro mě bylo vodítkem právě na Moravském náměstí. Koncepce vychází ze soudobého vyjadřovacího prostředku, ale opírá se o historický odkaz místa, jeho genia loci. Jde o psychologické rozvzpomínání na kvality, které se k místu vztahují, o metaforu kamenné neuzavřené enklávy, která zapadá do systému městského okruhu. Pokud jde o odkazy na historii, padla volba na metaforu čtyř ctností – odvahy, spravedlnosti, uměřenosti a obezřetnosti. Modernita se proměňuje a paradoxní je to, že se moderními formami oživuje historie. Důležité ale je, aby se prostředí stalo pro městské společenství přijatelným.
Základní funkcí veřejného prostoru v centru je pohyb pěších, dostává se ale často do konfliktu s požadavky na automobilovou dopravu. Jak se na tento problém díváte v Brně?
Být v centru města rigorózně ohleduplný k pěším znamená vážení na lékárnických vahách. Pokud se to neudělá i podle potřeb dopravy, vůle jezdit někam autem se tak jako tak prosadí. Akademická úvaha, že by ve městě měli mít všude přednost pěší a auta parkovat na okraji, funguje jen ve velkoměstech, jako je Praha, kde je zájem o centrum zvlášť velký. Brno má živější organismus a jeho centrum snese bližší cílenou dopravu. Jde o to, aby se oživilo a aby se aktivity, které jsou součástí života města – obchody, restaurace apod. – nevymisťovaly na okraj.
Jakou formou se toho dá dosáhnout?
Mám možná kacířské mínění, že by bylo potřeba rozumným spočitatelným způsobem dopravu promísit například tak, jak je to nyní na Moravském náměstí. V některých místech dovolit dojezd aut co nejblíže cíli. Tak by mohl fungovat třeba parkovací dům přímo v centru Brna v Panenské ulici – auta rychle odjedou mimo nejcennější veřejné prostranství a zároveň jsou tyto prostory dopravně obslouženy. Pokud by tomu tak nebylo, změní se v oblasti typ služeb a jejich charakter bude jiný, než vyžaduje živé centrum. Roli ovšem hraje ekonomika – budovat parkovací stání v takových lokalitách je velmi nákladné a návratnost je dlouhodobá. Odpověď na otázku, jak pracovat s historickým odkazem proto není jednoduchá.
Jaká je podle vás logika dalšího rozvoje centra Brna?
Rekonstruovat tolik náměstí a veřejných prostorů, jako se nyní děje v Brně, je odvážné. Právě to jsou peníze investované do přidané hodnoty, o níž jsem mluvil. Historické centrum má význam pro turisty i podnikatele. Pokud jde o budoucnost, jsem pro dotažení konceptu brněnské okružní třídy s výstavnými budovami tak, aby se nemusely stavět na okraji centra.
